7 C 292/2021-35 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 20. 8. 2021 domáhala po žalované jako právní nástupkyně společnosti [právnická osoba], [IČO], zaplacení částky 15 960Kč spolu s úrokem z prodlení vymezeným ve výroku I. a II. Uvedla, že právní předchůdkyně na základě smlouvy uzavřené se žalovanou dne 22.1.2007 jí poskytla půjčku ve výši 10 000 Kč. Tuto částku žalovaná převzala při podpisu smlouvy a zavázala se poskytnuté prostředky vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 960 Kč v 53ti týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaná nehradila tyto splátky řádně. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny v částce 9 410,38 Kč a souhrnného poplatku 6 549,62 Kč. K postoupení pohledávky na žalobkyni došlo dne 18.12.2020 a žalovaná byla o tomto vyrozuměna dopisem z téhož dne. 2. Okresní soud v Nymburce ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou a byl proto zrušen. Žalovaná je st. příslušnicí Slovenské republiky a zde má trvalé bydliště evidované na adrese v záhlaví rozhodnutí. Na uvedenou adresu jí byla doručena i žaloba dne 27. 12. 2021 podle Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 1393/2007 ze dne 13.listopadu 2007 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech. K této se nijak nevyjádřila. K nařízenému jednání dne 4.3.2022 se bez omluvy nedostavila, ač předvolání k jednání jí bylo doručeno shodným způsobem dne 20.1.2022. Soud jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Soud se nejprve zabýval s ohledem na cizí státní příslušnost žalované otázkou pravomoci soudu k řešení tohoto sporu s mezinárodním prvkem (§ 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém) a výběrem právního řádu, dle něhož má být spor posuzován. Pravomoc soudu k rozhodnutí o tomto návrhu vůči žalované vyplývá v souladu s článkem 5 bod 1 z ustanovení čl. 7 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 z 12.12.2012 (Brusel I bis) podle místa plnění ze smlouvy, která je předmětem tohoto sporu, kterým byla adresa žalované v České republice. Použití českého hmotného práva pak vyplývá z ujednání v této smlouvě mezi účastníky. 4. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu. Mezi žalovanou a společností [právnická osoba], se sídlem v [obec a číslo], [ulice a číslo], [IČO], byla uzavřena dne 22.1.2007 smlouva o půjčce, na jejímž základě poskytla společnost žalované částku 10 000 Kč, kterou v hotovosti převzala, což stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky spolu se souhrnným poplatkem v částce 6 960 Kč, celkem tedy 16 960 Kč v 53 týdenních splátkách po 320 Kč. Splátky byly splatné do rukou osoby uvedené v čl. 13 smluvních podmínek počínaje 7. dnem od data uzavření smlouvy. Součástí smlouvy byly výslovně uvedeny smluvní podmínky na zadní straně formuláře smlouvy. Podle jejich článku 5 se splátky uhrazené zákazníkem nejprve započítávají na souhrnný poplatek a poté až na vlastní půjčku. 5. Mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní byla dne 18.12.2020 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Žalovaná byla výzvou z 6.1.2021 vyzývána k zaplacení dlužné částky a současně vyrozuměna o postoupení pohledávky na žalobkyni. Dopis jí byl odeslán. 6. Tyto skutečnosti soud zjistil ze zmíněné smlouvy o půjčce, smlouvy o postoupení včetně vyrozumění o postoupení a podacího archu pošty. 7. Podle přechodného ust. § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1.1.2014 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 8. Podle ust. § 657 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen obč. zák.) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 9. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 10. Podle ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 11. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána důvodně toliko co do její části. V předmětné smlouvě o půjčce se právní předchůdce žalobkyně jako věřitel zavázal poskytnout žalované jako dlužníkovi peněžní částku ve výši 10 000 Kč. Mezi nimi tak došlo k platnému uzavření smlouvy o půjčce ve smyslu ustanovení § 657 obč. zák. modifikované ustanoveními tehdy účinného z.č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelských úvěrů dle přechodného ust. § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Žalovaná peněžní prostředky převzala při podpisu smlouvy, reálná povaha vyžadovaná u tohoto závazkového vztahu byla předáním předmětu půjčky splněna. Žalobkyně doložila aktivní legitimaci k žalobě na základě postoupení pohledávky a jejím oznámení ze dne 18.12.2020, na jejímž základě vstoupila do práv původního věřitele [právnická osoba] dle § 1879 a násl. občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb. (účinného v době postoupení). Součástí jejich ujednání byla také úhrada poplatků za poskytnutí půjčky ve výši 6 960 Kč. Ačkoliv ve smlouvě není obsažena specifikace tohoto poplatku, je zřejmé i z obdobných sporů vedených žalobkyní, že tato představuje úplatu za užívání jistiny půjčky, tedy úroku dle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. Výše těchto úroků nebyla a není právními předpisy nijak stanovena, a ačkoliv je odvislá od dohody účastníků, podléhá dle názoru soudu obecné korekci občanskoprávních vztahů v rozporu s dobrými mravy dle ust. § 3 obč. zák. ve spojení s ust. § 39 obč. zák. Dle těchto principů nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ust. § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Viz také obdobně ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 486/2002, 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 234/2005. V projednávaném případě byla smlouva o půjčce sjednána v lednu roku 2007. Dle veřejně přístupného systému databáze časových řad ARAD – statistická data České Národní banky v daném období činily úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu a ostatní 12,86% ročně. Po přepočtu dohodnutých poplatků na úrok dospějeme k výši 69% ročně, což představuje více než pětinásobek této úrokové sazby a dle názoru soudu nelze, než takové ujednání posoudit za nemravné a dle ust. § 39 obč. zák. neplatné, již s poukazem, že na straně poskytovatele půjčky se nalézal nebankovní subjekt a na straně dlužníka spotřebitel. Neplatnost se dle ust. § 41 obč. zák. vztahuje toliko na tuto část smlouvy, když z povahy úkonu, jeho obsahu, ani z okolností, za nichž k úkonu došlo, nelze dovodit, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Soud proto žalobu v části požadovaných poplatků zamítl včetně požadovaného úroku z prodlení i v kapitalizované výši, zde vycházel z prodlení od 7.2.2007 a k datu 18.12.2020 úrok z prodlení v zákonné výši činí částku 11 114,97 Kč z jistiny 10 000 Kč (výrok II.) a ve zbytku nároku co do poskytnuté jistiny 10 000 Kč vyhověl včetně úroku z prodlení dále do zaplacení v zákonné výši dle nař. vl. 142/1994 Sb. 12. O nákladech řízení soud rozhodoval v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle principu poměrného úspěchu a neúspěchu ve věci. Jestliže žalobkyně požadovala celkem v řízení zaplacení částky 33 960 Kč (spolu s úroky z prodlení) a bylo jí přiznáno cca 21 tis.Kč, byla úspěšná co do 60 % a neúspěšná v 40%, náleží jí tedy nárok na náhradu 20 % nákladů. Celkové náklady jsou představovány částkou 800 Kč za zaplacený soudní poplatek, částkou odměny za zastoupení žalobkyně v řízení zahájeném na návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech po 300 Kč za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb., celkem 3 úkony (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 100 Kč dle