8 C 174/2022-73 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala na žalovaném zaplacení částky 52 258,92 Kč, úroku z prodlení z částky 20 307,20 Kč od 18.3.2022 do zaplacení a úroku ve výši 29 % z částky 20 307,20 Kč od 18.3.2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) uzavřela se žalovaným dne 18.6.2018 smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit 20 533 Kč jako součet kapitalizovaných úroků, odměny za zpracování a poplatku za administrativní činnosti a komfortní splácení. Celkovou částku se žalovaný zavázal zaplatit v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši 843 Kč. Žalovaný však zápůjčku řádně a včas nesplácel, do prodlení se dostal již v září 2018 Celkem zaplatil do 19.6.2020 částku 18 360 Kč. Původnímu věřiteli tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající neuhrazené částky, která činila na dlužné jistině 20 307,20 Kč, na dlužném poplatku 11 865,80 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 16 085,92 Kč a sankční poplatky 4 000 Kč. Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy ze dne 28.1.2022 a žalovanému bylo postoupení oznámeno. Schopnost žalovaného úvěr splácet byla posouzena na základě údajů uvedených žalovaným v zákaznické kartě. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z listiny označené jako„ smlouva o zápůjčce“ podepsané žalovaným dne 18.6.2018 pod [číslo] soud zjistil, že jejím obsahem je ujednání mezi původním věřitelem a žalovaným o uzavření smlouvy o zápůjčce ve výši 30 000 Kč. Součástí ujednání je prohlášení, že žalovaný převzal peněžní prostředky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit celkem 50 533 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši 843 Kč. Dále bylo ujednáno, že součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. 4. Ze zákaznické karty ze dne 18.6.2018 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že žije ve vlastním, má středoškolské vzdělání, žije s partnerkou, je zaměstnán na plný úvazek, jeho čistý příjem ze zaměstnání činí 17 556 Kč, další příjem činí 2 000 Kč a další příjem domácnosti 18 000 Kč. Odhadované výdaje činí 6 000 Kč. Příjem byl ověřen z výplatních pásek a pracovní smlouvy. 5. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný zaplatil celkem 18 360 Kč. 6. Z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávek soud zjistil, že jejím obsahem je ujednání mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem o postoupení pohledávek dle příslušné přílohy. Smlouva byla podepsána dne 28.1.2022. Ze seznamu pohledávek soud dále zjisti, že byla postoupena pohledávka za žalovaným. Z dopisu ze dne 1.2.2022 pak vyplývá, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno původním věřitelem. 7. Z dopisu ze dne 21.3.2022 soud zjisti, že žalovaný byl vyzvána k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby do 7 dnů. 8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon [číslo] Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 14. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o.z. jako smlouvu o zápůjčce. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. 15. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda porušení povinnosti věřitele podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. spočívající v nedostatečném zkoumání úvěruschopnost dlužníka vede k relativní neplatnosti právního jednání, které se podle § 586 odst. 1 o. z. může dovolat pouze osoba, pro jejíž ochranu zájmu je tato neplatnost stanovena, anebo k absolutní neplatnosti právního jednání, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. bez návrhu. 16. Povinnost věřitele posuzovat úvěruschopnost je stanovena zaprvé na ochranu spotřebitele, který není schopen dostat svých závazků, zadruhé na ochranu samotných věřitelů, protože snižuje jejich riziko, že dluh nebude plněn, ale především zatřetí na ochranu společnosti jako celku, která je chráněna před nezvladatelném zadlužování spotřebitelů se všemi negativními důsledky s tím spojenými včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů a jejich přechodu do šedé ekonomiky. 17. K tomu, aby právní jednání mohlo být shledáno, jako absolutně neplatné je nutno, aby byly splněny dvě kumulativní podmínky podle § 588 o. z., tj. takové jednání musí odporovat zákonu a zjevně narušovat veřejný pořádek. Co se týče první podmínky, není pochyb o tom, že porušení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. odporuje podle § 87 odst. 1 tohoto zákona zákonu. Co se týče druhé podmínky, veřejný pořádek je pojem, který reprezentuje pravidla či hodnoty obsažené v právním řádu, jež jsou takového významu, že jejich porušení nelze akceptovat, proto i právní jednání, které je s nimi v rozporu, musí být absolutně neplatné. Současně s tímto platí, že základním kritériem pro závěr o absolutní neplatnosti právního jednání by měl být smysl a účel zákona, který byl právním jednáním porušen. Pokud smysl a účel porušeného zákona vyžaduje, aby právní jednání od počátku nevyvolávalo právní následky, nelze stanovit jiný důsledek porušení zákona než absolutní neplatností právního jednání. Toto kritérium je uvedeno již v § 580 odst. 1 o. z., které činí právní jednání neplatným, pokud to smysl a účel porušeného zákona vyžaduje. Neplatnost právního jednání může být buď relativní, nebo absolutní, smysl a účel zákona podle § 580 odst. 1 o. z. tedy musí vyžadovat, aby právní jednání, které porušuje zákon, bylo buď relativně, anebo absolutně neplatné. Pokud je k dosažení smyslu a účelu porušeného zákona nezbytné, aby právní jednání bez dalšího nevyvolávalo právní následky, je třeba vždy dospět k závěru o absolutní neplatnosti takového právního jednání (Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2135 a 2136). 18. S ohledem na vše výše uvedené smysl a účel též nové právní úpravy požaduje po podnikateli – profesionálovi, aby zkoumal schopnost spotřebitele splácet jeho úvěr. Tato povinnost je dlouhodobě a pevně zakotvena v českém právním řádu a evropských předpisech. Chrání přitom nejenom zájmy na ochranu určité osoby, ale chrání zájem na prevenci společnosti jako celku před zadlužováním a negativními důsledky, kterou s touto problematikou souvisí. Jestliže věřitel povinnosti podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poruší, ohrozí tím tyto zájmy, čímž celá společnost může být nucena nést následky předlužení její podstatné části. Takové jednání proto zjevně narušuje pravidla či hodnoty obsažené v právním řádu, jež jsou takového významu, že jejich porušení nelze akceptovat, a proto je absolutně neplatné podle § 588 o. z. 19. Nelze ani pominout, že tento závěr podporuje též nález Ústavního soudu ze dne 26.