8 C 76/2022-130 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhá po žalovaném zaplacení 28 387 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně od 26.10.2021, pohledávky ve výši 4 416 Kč a úroku ve výši 64,55 % ročně z částky 22 655,53 Kč od 26.10.2021 do 17.11.2021 v částce 898,38 Kč a úroku ve výši 8,50 % ročně z částky 22 655,53 Kč od 18.11.2021 do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne 20.4.2021 uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 23 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit společně s úrokem ve výši 64,55 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 1 346 Kč. Žalobkyně prověřila platební schopnost žalované porovnáním příjmů a výdajů z výpisu z účtu a databází SOLUS a NRKI. Žalovaná na úvěr zaplatila tři splátky. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátek, byl celý úvěr zesplatněn. Ke dni zesplatnění přirostly i úroky k nesplacené jistině. Dle smlouvy byla žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu v případě zesplatnění úvěru ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny a přirostlých úroků. Smluvní pokutu žalobkyně požadovala od 26.10.2021 do data vypracování žaloby v celkové výši 4 416,72 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč za prodlení se splátkami [číslo]. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Z listiny označené jako„ Návrh na uzavření smlouvy o úvěru / smlouva o úvěru“ soud zjistil, že jejím obsahem je žádost žalované o poskytnutí úvěru ve výši 23 000 Kč za podmínek, že uhradí celkem 64 608 Kč ve 48 splátkách po 1 346 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 64,55 % ročně. 4. Z listiny označené jako„ Oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo]“ soud zjistil, že jejím obsahem je oznámení žalobkyně adresované žalované o akceptaci návrhu na uzavření smlouvy o úvěru. 5. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 20.4.2021 zaslala žalobkyně žalované částku 23 000 Kč. 6. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaná zaplatila 3 splátky po 1 346 Kč. 7. Z výpisu záznamů v [příjmení] soud zjistil, že žalovaná neměla ke dni 19.4.2021 žádné splátky po splatnosti. 8. Z výpisu nebankovního registru klientských informací soud zjistil, že žalovaná byla vyhodnocena jako klient s menším rizikem. 9. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období od 1.12.2020 do 31.3.2021 soud zjistil, že na něm byl počáteční zůstatek 122,54 Kč. Konečný zůstatek činil 9 241,49 Kč v prosinci 2020, 3 528,65 Kč v lednu 2021, 3 781,79 Kč v únoru 2021 a 6 175,02 Kč v březnu 2021. Výpis zachycuje zejména pravidelný příjem ve výši cca 21 000 Kč od [právnická osoba], dále 14 příchozích plateb od [právnická osoba], 2 příchozí platby od [právnická osoba], příchozí platbu od [právnická osoba] a příchozí platbu od [webová adresa]. Výpis dále zachycuje velké množství odchozích a příchozích plateb ve vztahu k [webová adresa] a.s. 10. Z výzvy ze dne 23.3.2022 včetně podacího archu má soud prokázáno, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. 11. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon [číslo] Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 16. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o.z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. 17. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda porušení povinnosti věřitele podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. spočívající v nedostatečném zkoumání úvěruschopnost dlužníka vede k relativní neplatnosti právního jednání, které se podle § 586 odst. 1 o. z. může dovolat pouze osoba, pro jejíž ochranu zájmu je tato neplatnost stanovena, anebo k absolutní neplatnosti právního jednání, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. bez návrhu. 18. Povinnost věřitele posuzovat úvěruschopnost je stanovena zaprvé na ochranu spotřebitele, který není schopen dostat svých závazků, zadruhé na ochranu samotných věřitelů, protože snižuje jejich riziko, že dluh nebude plněn, ale především zatřetí na ochranu společnosti jako celku, která je chráněna před nezvladatelném zadlužování spotřebitelů se všemi negativními důsledky s tím spojenými včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů a jejich přechodu do šedé ekonomiky. 19. K tomu, aby právní jednání mohlo být shledáno, jako absolutně neplatné je nutno, aby byly splněny dvě kumulativní podmínky podle § 588 o. z., tj. takové jednání musí odporovat zákonu a zjevně narušovat veřejný pořádek. Co se týče první podmínky, není pochyb o tom, že porušení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. odporuje podle § 87 odst. 1 tohoto zákona zákonu. Co se týče druhé podmínky, veřejný pořádek je pojem, který reprezentuje pravidla či hodnoty obsažené v právním řádu, jež jsou takového významu, že jejich porušení nelze akceptovat, proto i právní jednání, které je s nimi v rozporu, musí být absolutně neplatné. Současně s tímto platí, že základním kritériem pro závěr o absolutní neplatnosti právního jednání by měl být smysl a účel zákona, který byl právním jednáním porušen. Pokud smysl a účel porušeného zákona vyžaduje, aby právní jednání od počátku nevyvolávalo právní následky, nelze stanovit jiný důsledek porušení zákona než absolutní neplatností právního jednání. Toto kritérium je uvedeno již v § 580 odst. 1 o. z., které činí právní jednání neplatným, pokud to smysl a účel porušeného zákona vyžaduje. Neplatnost právního jednání může být buď relativní, nebo absolutní, smysl a účel zákona podle § 580 odst. 1 o. z. tedy musí vyžadovat, aby právní jednání, které porušuje zákon, bylo buď relativně, anebo absolutně neplatné. Pokud je k dosažení smyslu a účelu porušeného zákona nezbytné, aby právní jednání bez dalšího nevyvolávalo právní následky, je třeba vždy dospět k závěru o absolutní neplatnosti takového právního jednání (Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. [číslo] a [číslo]). 20. S ohledem na vše výše uvedené smysl a účel též nové právní úpravy požaduje po podnikateli – profesionálovi, aby zkoumal schopnost spotřebitele splácet jeho úvěr. Tato povinnost je dlouhodobě a pevně zakotvena v českém právním řádu a evropských předpisech. Chrání přitom nejenom zájmy na ochranu určité osoby, ale chrání zájem na prevenci společnosti jako celku před zadlužováním a negativními důsledky, kterou s touto problematikou souvisí. Jestliže věřitel povinnosti podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poruší, ohrozí tím tyto zájmy, čímž celá společnost může být nucena nést následky předlužení její podstatné části. Takové jednání proto zjevně narušuje pravidla či hodnoty obsažené v právním řádu, jež jsou takového významu, že jejich porušení nelze akceptovat, a proto je absolutně neplatné podle § 588 o. z. 21. Nelze ani pominout, že tento závěr podporuje též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 41