5 C 142/2023-61 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila zejména tím, že je vlastníkem bytu [číslo] v [katastrální uzemí] – okr. [obec] (dále jen„ předmětný byt“). Mezi účastníky byla uzavřena jednak nájemní smlouva ze dne [datum] na dobu určitou, jednak nájemní smlouva ze dne [datum] na dobu určitou, na základě kterých žalobkyně přenechala žalované do nájmu předmětný byt. Žalovaná se naopak zavázala k úhradě nájemného ve výši 8.500 Kč a záloh na služby spojených s nájmem ve výši 2.200 Kč měsíčně. Žalovaná však nájemné a úhradu za služby řádně neplatila. Dne [datum] žalovaná přistoupila k sepisu uznání dluhu, podle kterého se zavázala uhradit částku 10.700 Kč, a to v dohodnutých splátkách. Žalovaná dluží žalobkyni nájemné za měsíce únor a březen 2022 v celkové výši 17.000 Kč (2x [číslo]); nedoplatky na zálohách za služby ve výši celkem 4.400 Kč (2x 2.200) a částku 1.951 Kč jako zbývající částku splátky z uznání dluhu ponížené o vrácený přeplatek za vodné. Uplatněný nárok tedy celkem 23.351 Kč (17.000 + 4.400 + 1.951). Žalovaná byla o zaplacení opakovaně upomínána. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a vzhledem k tomu, že její pobyt není znám, byl jí pro toto řízení ustanoven opatrovník. Opatrovník s žalobou původně nesouhlasil, když jednak zpochybnil platnost uznání dluhu, jednak nebylo řádně doloženo vyúčtování služeb spojených s nájmem ve smyslu § 7 zákona č. 67/2013 Sb. 3. V dané věci se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaná je státním příslušníkem Slovenské republiky. Pravomoc zdejšího soudu je tak třeba vzhledem k členství obou zemí v Evropské unii posuzovat nejprve podle právních předpisů EU. Určujícím je Nařízení rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení Brusel I bis“). S ohledem na předmět řízení se na daný případ vztahuje ustanovení čl. 24 bod 1 citovaného nařízení, které upravuje výlučnou příslušnost soudů, a to tak, že bez ohledu na bydliště mají výlučnou příslušnost pro řízení, jejichž předmětem jsou věcná práva k nemovitostem a nájem nemovitostí soudy členského státu, na jehož území se nemovitost nachází. Do sporů týkajících se nájmů nemovitostí přitom patří i řízení ve věci neuhrazeného nájemného, případně dalších plateb spojených s nájmem nemovitostí. Ve světle citovaného ustanovení je tak dána příslušnost, respektive pravomoc zdejšího soudu. Místní příslušnost zdejšího soudu pak byla určena usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2023 pod č.j. 24 Nd 471/2023-43. 4. Pokud jde o hmotné právo je v daném případě rozhodné ustanovení čl. 3 Nařízení EP a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. V daném případě byla volba ve smlouvě provedena odkazem na příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění. Rozhodné je tak právo české. 5. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do částky 6.351 Kč jako dlužných záloh na služby ve výši 4.400 Kč a dlužné splátky z uznání dluhu ve výši 1.951 Kč. Dle ustanovení § 96 odst. 3, 4 o.s.ř., dojde – li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, nevyžaduje se souhlas ostatních účastníků se zpětvzetím návrhu. Soud proto řízení v rozsahu částečného zpětvzetí zastavil (výrok I. tohoto rozsudku). 6. Z nájemní smlouvy ze dne [datum], předávacího protokolu ze dne [datum], nájemní smlouvy ze dne [datum], má soud prokázáno, že na základě těchto smluv žalobkyně přenechala žalované do užívání předmětný byt. Nájem byl sjednán nejprve na dobu určitou od [datum] do [datum]; v následující smlouvě ze dne [datum] byl nájem sjednán od [datum] do [datum]. Nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu byly sjednány dohodou ve výši 8.500 Kč (nájemné) a 2.200 Kč (zálohy na služby). Strany se dále dohodly, že nájemné a záloha na úhradu za služby jsou splatné předem za každý měsíc, a to nejpozději do 20. dne měsíce předcházejícího měsíci, za nějž úhrada náleží, na účet pronajímatelky. 7. Z upomínky ze dne [datum] má soud prokázáno, že žalovaná byla o zaplacení dlužného nájemného a úhrad za služby upomínána. 8. Nebylo naopak prokázáno, že by žalovaná na svůj dluh cokoliv zaplatila. 9. Z dalších listinných důkazů soud svá skutková zjištění nečinil, neboť pro právní posouzení věci nemají žádný význam. 10. Dle § 2201 o.z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 11. Dle § 2246 o.z. strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. 12. Podle § 2251 odst. 1 o.z. nájemce platí nájemné předem za každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a na nákladech platí § 2253 obdobně. 13. Podle § 2292 o. z. nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. 14. Dle § 1968 o.z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. ¨ 15. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. V projednávané věci pak soud na základě shora provedeného dokazování uzavřel, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky byly platně uzavřeny nájemní smlouvy ze dne [datum] a ze dne [datum]. Nájemné bylo sjednáno ve výši 8.500 Kč měsíčně a žalovaná se dále zavázala společně s nájemným hradit zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši 2.200 Kč měsíčně, které však nejsou předmětem žaloby. Žalovaná pak neuhradila nájemné za měsíce únor a březen 2022, tj. celkem 17.000 Kč (2x 8.500). Žalovaná byla o zaplacení upomínána. Soud proto žalobě v této části vyhověl a rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 17. Soud vyhověl žalobkyni i co do příslušenství přiznané pohledávky ve smyslu ustanovení § 1970 o.z., když období, za něž žalobce úrok z prodlení požaduje, je obdobím, kdy byla žalovaná s plněním své jednotlivé povinnosti již v prodlení. Požadovaná výše úroků z prodlení pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 18. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8.662,41 Kč, přičemž tato částka představuje 46 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 73 % a úspěchu žalované v rozsahu 27 %). V tomto směru soud uvážil, že žalobkyně vzala část uplatněného nároku zpět a tím zavinila, že řízení muselo být zastaveno. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.168 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23.351 Kč sestávající z částky 2.060 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1.030 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 29. 11. 2023 náhrada 3.827,79 Kč za 376 ujetých km v částce 2.627,79 Kč (34,40 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,20 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1.200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14.597,79 Kč ve výši 3.065,54 Kč.