5 C 55/2022-61 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne [datum] se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že jako poskytovatel lékařských služeb v období od [datum] do [datum] poskytla žalovanému v souvislosti s jeho hospitalizací v jejím zařízení lékařské ošetření. Ve věci zdravotní péče o žalovaného byly konkrétně provedeny následující léčebné úkony - hospitalizace (11.114,80 Kč), [příjmení] (1.444,48 Kč), RTG – CT (2.504,66 Kč), rehabilitace (724,68 Kč) a zdravotnická přeprava (275,60 Kč), v ceně tedy celkem 16.064,22 Kč. Žalovaný jako občan Slovenské republiky nebyl k datu [datum] a násl. v České republice a ani jiném členském státě Evropské unie účasten v systému veřejného zdravotního pojištění, proto mu žalobkyně vystavila dne [datum] daňový doklad – fakturu [číslo] znějící na částku 16.064,22 Kč se splatností do [datum]. Dále byla žalovanému poskytnuta zdravotní péče dne [datum] a v této souvislosti mu byl vystaven daňový doklad - faktura [číslo] ze dne [datum], znějící na částku 3.656,66 Kč se splatností do [datum] a daňový doklad - faktura [číslo] ze dne [datum], znějící na částku 848,14 Kč se splatností do [datum] Zdravotní péče byla žalovanému poskytnuta i dne [datum], což bylo vyúčtováno na podkladě daňového dokladu - faktura [číslo] ze dne [datum], znějící na částku 3.466,56 Kč, se splatností do [datum]. Konečně byla žalovanému poskytnuta zdravotní péče dne [datum] a v této souvislosti mu byl vystaven daňový doklad - faktura [číslo] ze dne [datum], znějící na částku 3.928,73 Kč se splatností do [datum]. Uplatněný nárok tedy celkem 27.964,31 Kč (16.064 + 3.656 + 848,14 + 3.466 + 3.928). Žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu jednak výzvou ze dne [datum] (ohledně částky [číslo]), jednak výzvou ze dne [datum] (ohledně částky 3.928). 2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. V souvislosti se zjišťováním místa faktického pobytu žalovaného jako cizince, kterého se na adrese místa jeho posledního známého faktického pobytu nepodařilo obeslat, učinil soud v rámci místního šetření zjištění, že žalovaný se na uvedené adrese fakticky již delší dobu nezdržuje. Soud pak v rámci mezinárodní justiční spolupráce inicioval rovněž místní šetření v domovském státě žalovaného, nicméně toto šetření nepřineslo žádné výsledky. Dle vyjádření slovenského policejního orgánu v [obec] se žalovaný v místě své poslední hlášené adresy [adresa]) již minimálně 3 roky nezdržuje. V návaznosti na zjištěné skutečnosti proto soud žalovanému s odkazem na ustanovení § 29 odst. 3 o.s.ř. ustanovil opatrovníka z řad advokátů. 3. Opatrovník pak uplatněný nárok neuznal. Opatrovník především namítal, že právní vztah mezi účastníky by se měl řídit § 2636 občanského zákoníku, kterým je upravena smlouva o péči o zdraví. K prokázání takového smluvního vztahu je však založena pouze jediná listina, a to„ prohlášení pacienta – cizince, samoplátce“ z 28. 8. 2019. Smluvní vztah mezi účastníky tak lze dovodit pouze pro zdravotní péči poskytnutou v souvislosti s tímto prohlášením, tj. [datum]. U zdravotní péče poskytnuté později (zejména v říjnu 2019) je však vazba na toto prohlášení již sporná. Zároveň je zcela evidentní, že toto prohlášení nemůže být vztaženo na zdravotní péči poskytnutou před jeho učiněním - na hospitalizaci ve dnech 10. - 13. 2. 2019, neboť zpětná účinnost nebyla mezi účastníky smlouvy o zdravotní péči výslovně sjednána. Opatrovníkovi rovněž není známo, za jakých okolností byla předmětná zdravotní péče poskytována, tj. zda se například nejednalo o akutní péči u pacienta, který nebyl schopen svůj souhlas vyjádřit. Takto uplatněný nárok je tak nutno posuzovat jako nárok z bezesmluvního plnění tedy jako bezdůvodné obohacení. Totéž se patrně týká i nároku vzniklého v říjnu 2019 a v pochybnostech též nároků vzniklých v září 2019. Procesní opatrovník proto vznesl námitku promlčení k části žalobou uplatněného nároku, který vznikl v období do tří let před podáním žaloby ve výši 16.064,22 Kč, když žalobkyně nedokládá právní důvod, pro který by byla oprávněna za tyto služby fakturovat dodatečně, tj. s odsunutým datem zdanitelného plnění až ke dni 27. 2. 2019 dle faktury. 4. V řízení se přitom jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 62 odst. 1 Nařízení Brusel I bis pro posouzení toho, zda má strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudů byl podán návrh, použije soud své právo. Nařízení neobsahuje explicitní úpravu soudní příslušnosti pro řízení proti osobám neznámého pobytu; rozlišuje mezi osobami, které mají bydliště na území některého členského státu (příslušnost se určuje podle článků 4 a 5 Nařízení), a osobami, které nemají bydliště na území některého členského státu (příslušnost se až na výjimky určuje v každém členském státě podle jeho vlastních právních předpisů - viz článek 6 Nařízení). Skutečnost, že žalovaný je neznámého pobytu, tzn. nelze určit, zda má bydliště na území některého členského státu či vně Evropské unie, nemůže bez dalšího znamenat, že by Nařízení neumožňovalo otázku příslušnosti osloveného soudu k projednání žaloby proti osobě neznámého pobytu posoudit. Podle Nařízení lze postupovat i v případě takových žalob, resp. nebrání tomu, aby bylo použito ustanovení národního práva, které umožňuje vést řízení proti osobě, jejíž pobyt není znám. Nelze-li příslušnost určit podle Nařízení proto, že žalovaný je neznámého pobytu, tzn. nelze určit, zda má bydliště na území některého členského státu či mimo Evropskou unii, musí být určena (řešena) podle vnitrostátního práva osloveného soudu, v daném případě podle vnitrostátních procesních pravidel České republiky, konkrétně pak dle ustanovení § 86 o.s.ř. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.5.2011, sp.zn. 33 Cdo 2485/2008). V dané věci se soudu nepodařilo zjistit bydliště žalovaného. Soud nemá ani žádné průkazné indicie umožňující dospět k závěru, že žalovaný má skutečné bydliště mimo území Evropské unie. Vlastním šetřením soud zjistil, že poslední známé bydliště žalovaného bylo na adrese [adresa žalovaného]. Ve smyslu ustanovení § 86 o.s.ř. ve spojení s čl. 4 odst. 1 Nařízení proto soud dospěl k závěru, že lze v projednávané věci určit mezinárodní příslušnost soudů České republiky jakožto soudů členského státu, na jehož území měl žalovaný poslední známé bydliště. 5. V návaznosti na zjištění, že uplatňovaný nárok má závazkově smluvní charakter, pak soud určil i rozhodné právo, kterým je v projednávané věci právo České republiky, neboť ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum], o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (tzv. Řím I), byly žalovanému zdravotnické služby poskytnuty na území České republiky. 6. Z listin - sestava zdravotních výkonů ze dne [datum], účet za ošetření pacienta (oddělení KAR – neurochirurgie), účet za ošetření pacienta (oddělení RTG - CT), účet za ošetření pacienta (oddělení rehabilitace), účet za zdravotnický transport a faktury [číslo] ze dne [datum], má soud prokázáno, že žalovaný byl ve dnech [datum] – [datum] hospitalizován u žalobkyně. Výpočet plnění za provedená ošetření a hospitalizaci žalobkyně provedla s odkazem na bodové ohodnocení (1,22 Kč za 1 bod), stanovené cenovým předpisem č. j. 1/2019/DZP vydaným Ministerstvem zdravotnictví ČR na základě vyhlášky č. 134/1998 Sb. Na základě sestavy zdravotních výkonů vytištěné dne [datum] pak byly vyúčtovány výkony a materiál v rozsahu [číslo] bodů v částce 5.821,84 Kč; 450 bodů za kategorie v částce 549 Kč; paušál za odbornost v částce 330 Kč (á 110 /1 den hospitalizace) a cena za ošetřovací dny v částce 4.413,96 Kč Celkem tedy 11.114,80 Kč. Z účtu za ošetření pacienta na oddělení [příjmení] – neurochirurgie, je zřejmé, že byly vyúčtovány body za výkony a materiál o rozsahu [číslo] bodů v ceně 1.444,48 Kč. Z účtu za ošetření pacienta na oddělení RTG – CT se podává, že byly vyúčtovány body za výkony a materiál o rozsahu [číslo] bodů v ceně 2.504,66 Kč. Oba tyto účty byly odsouhlaseny ke dni [datum]. Z poukazu na vyšetření na oddělení rehabilitace se dále podává, že byly provedeny výkony o rozsahu 594 bodů v ceně 724,68 Kč a tento účet byl odsouhlasen [datum]. Konečně z účtu za zdravotnický transport se podává, že byl proveden transport žalovaného ohodnocený celkem 225,90 body v ceně 275,60 Kč. V návaznosti na uvedené podklady pak žalobkyně vystavila fakturu [číslo] ze dne [datum], znějící na částku 16.064,22 Kč (11.114 + 1.444 + 2.504 + 724,68 + 275,60) se splatností do [datum]. Jako odběratel byl uveden žalovaný pod adresou [adresa žalovaného], ubytovna. 7. Z faktury [číslo] ze dne [datum] a její příl