5 C 91/2022-55 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se žalobami (podanými dne [datum] a dne [datum]) vedenými u zdejšího soudu pod sp. zn. 5 C 91/2022 (o 23.272) a sp. zn. 5 C 234/2022 (o 4.671) domáhala na žalovaném zaplacení uvedených částek. Usnesením zdejšího soudu ze dne 7. 9. 2022, pod č. j. 5 C 91/2022 – 38, pak byly obě věci spojeny ke společnému řízení pod sp. zn. 5 C 91/2022. Žaloby byly odůvodněny zejména tím, že žalobkyně je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen "pojištění odpovědnosti") v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů. Uvedenými žalobami se tedy domáhá po žalovaném zaplacení tohoto příspěvku. Žalobkyně postupem ve smyslu § 15 odst. 1-3 citovaného zákona zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] (dále pouze„ vozidlo“), je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný, ale v období od 10. 2. 2019 do 13. 5. 2019 (93 dní), v období od 14. 5. 2019 do 31. 10. 2019 (171 dní), dále v období od 1. 11. 2019 do 31. 3. 2020 (152 dní) a konečně v období od 1. 4. 2020 do 31. 8. 2020 (153 dní), k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti. Vlastníkem/provozovatelem vozidla byl v uvedených obdobích žalovaný, když z výpisu z Centrálního registru vozidel vyplývá, že žalovaný byl zapsán jako vlastník/provozovatel. Žalobkyně zaslala žalovanému písemnou výzvu ze dne [datum] k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných za 93 dní. Výše příspěvku za 93 nepojištěných dní při denní sazbě dle druhu vozidla – osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, sazba á 47, činí 4.371 Kč (93 x 47). Výzva byla žalovanému doručena dne [datum]. Ve výzvě stanovená lhůta pro uhrazení příspěvku však dne [datum] marně uplynula. Následně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne [datum]. Žalobkyně současně žádá uhradit i náklady spojené s uplatněním příspěvku ve výši 300 Kč, tj. celkem 4.671 Kč (4.371 + 300). Žalobkyně dále zaslala žalovanému písemnou výzvu ze dne [datum] k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných za 171 dnů v částce 8.037 Kč, která byla žalovanému doručena dne [datum]. Ve výzvě stanovená nejméně 30 denní lhůta pro uhrazení základu příspěvku však dne [datum] marně uplynula. Následně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne [datum]. Žalobkyně současně žádá uhradit i náklady spojené s uplatněním příspěvku ve výši 300 Kč, tj. celkem 8.337 Kč (8.037 + 300). Žalobkyně rovněž zaslala žalovanému písemnou výzvu ze dne [datum] k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných za 152 dnů v částce 7.144 Kč, která byla žalovanému doručena dne [datum]. Ve výzvě stanovená nejméně 30 denní lhůta pro uhrazení základu příspěvku však dne [datum] marně uplynula. Následně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne [datum]. Žalobkyně současně žádá uhradit i náklady spojené s uplatněním příspěvku ve výši 300 Kč, tj. celkem 7.444 Kč (7.144 + 300). Konečně výzvou ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných za 153 dnů v částce 7.191 Kč. Výzva byla žalovanému doručena dne [datum]. Ve výzvě stanovená nejméně 30 denní lhůta pro uhrazení základu příspěvku však dne [datum] marně uplynula. Následně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne [datum]. Žalobkyně současně žádá uhradit i náklady spojené s uplatněním příspěvku ve výši 300 Kč, tj. celkem 7.491 Kč (7.191 + 300). Uplatněný nárok tedy celkem 27.943 Kč (4.671 + 8.337 + 7.444 + 7.191). 2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. V souvislosti se zjišťováním místa faktického pobytu žalovaného jako cizince, kterého se na adrese místa jeho posledního známého faktického pobytu nepodařilo obeslat, učinil soud v rámci místního šetření zjištění, že žalovaný se na uvedené adrese fakticky již delší dobu nezdržuje. Soud pak v rámci mezinárodní justiční spolupráce inicioval pokus o doručení písemností v domovském státě žalovaného, nicméně toto šetření nepřineslo žádné výsledky. V návaznosti na zjištěné skutečnosti proto soud žalovanému s odkazem na ustanovení § 29 odst. 3 o. s. ř. ustanovil opatrovníka z řad advokátů. 3. Opatrovník pak uplatněný nárok neuznal. Opatrovník především namítal, že se mu u osob blízkých žalovanému podařilo zjistit, že vozidlo Dacia Logan, r.z. [anonymizováno], se již v roce 2017 stalo nepojízdným a žalovaný ho prodal třetí osobě. Doklady k vozidlu byly předány této osobě. Kupní smlouva byla žalovanému odcizena. Současně byla vznesena námitka promlčení uplatněných nároků. 4. V řízení se přitom jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Nizozemského království. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 62 odst. 1 Nařízení Brusel I bis pro posouzení toho, zda má strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudů byl podán návrh, použije soud své právo. Nařízení neobsahuje explicitní úpravu soudní příslušnosti pro řízení proti osobám neznámého pobytu; rozlišuje mezi osobami, které mají bydliště na území některého členského státu (příslušnost se určuje podle článků 4 a 5 Nařízení), a osobami, které nemají bydliště na území některého členského státu (příslušnost se až na výjimky určuje v každém členském státě podle jeho vlastních právních předpisů - viz článek 6 Nařízení). Skutečnost, že žalovaný je neznámého pobytu, tzn. nelze určit, zda má bydliště na území některého členského státu či vně Evropské unie, nemůže bez dalšího znamenat, že by Nařízení neumožňovalo otázku příslušnosti osloveného soudu k projednání žaloby proti osobě neznámého pobytu posoudit. Podle Nařízení lze postupovat i v případě takových žalob, resp. nebrání tomu, aby bylo použito ustanovení národního práva, které umožňuje vést řízení proti osobě, jejíž pobyt není znám. Nelze-li příslušnost určit podle Nařízení proto, že žalovaný je neznámého pobytu, tzn. nelze určit, zda má bydliště na území některého členského státu či mimo Evropskou unii, musí být určena (řešena) podle vnitrostátního práva osloveného soudu, v daném případě podle vnitrostátních procesních pravidel České republiky, konkrétně pak dle ustanovení § 86 o.s.ř. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.5.2011, sp.zn. 33 Cdo 2485/2008). V dané věci se soudu nepodařilo zjistit bydliště žalovaného. Soud nemá ani žádné průkazné indicie umožňující dospět k závěru, že žalovaný má skutečné bydliště mimo území Evropské unie. Vlastním šetřením soud zjistil, že poslední známé bydliště žalovaného bylo na adrese [adresa žalovaného]. Tento pobyt přitom dosud nebyl oficiálně ukončen, ani nedošlo k nahlášení případné změny adresy pobytu. Tuto adresu je tak třeba považovat za platné místo pobytu, resp. poslední známé bydliště žalovaného na území ČR. Ve smyslu ustanovení § 86 o.s.ř. ve spojení s čl. 4 odst. 1 Nařízení proto soud dospěl k závěru, že lze v projednávané věci určit mezinárodní příslušnost soudů České republiky. 5. Pokud jde o hmotné právo, je v daném případě rozhodné ustanovení čl. 4 Nařízení EP a Rady (ES) č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), podle kterého je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti. Rozhodný je tak právní řád České republiky. 6. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání na základě listinných důkazů předložených účastníky ve smyslu § 115a o.s.ř., neboť žalobkyně i opatrovník žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasili. <b>7. Soud ve věci provedl dokazování – výzvami k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP (žalobkyně) ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], a ze dne [datum], upomínkami ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], II. upomínkou ze dne [datum], předžalobními upomínkami ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum], přípisem Městského úřadu v Nymburce, odbor správních činností, ze dne [datum], a má za prokázaný tento skutkový stav věci:</b> Žalobkyně je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně obdržela od pojišťoven informaci, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 8