Předmětem žaloby byl požadavek žalobkyně na zaplacení částky , částka, , zahrnující částku jistiny ve výši , částka, , smluvních poplatků ve výši , částka, a , částka, , smluvního úroku ve výši , částka, a částku , částka, jako smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od , datum, do , datum, , a to vše z titulu nesplněných povinností žalované podle smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Žalobkyně tvrdila, že žalovaná do podání žaloby uhradila částku , částka, .2. Podáním ze dne , datum, žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky , částka, s tím, že žalovaná tuto částku uhradila ve splátkách po , částka, ve dnech , datum, , , datum, ,, datum, a , datum, . Soudu proto nezbylo než řízení v této části předmětu zastavit dle § 96 odst. 1 až 4 o. s. ř. V řízení soud dále pokračoval pro požadavek uvedený ve výroku II. a III. tohoto rozsudku.3. Žalovaná uvedla, že nárok žalobkyně neuznává, rozhodnutí ve věci samé ponechala na úvaze soudu. Učinila nesporným, že ji žalobkyně poskytla částku , částka, a dále, že žalobkyni uhradila částku , částka, . Uvedla, že není schopna žalobkyni požadovanou částku uhradit. Je schopna hradit maximálně částku , částka, měsíčně. Dosahuje příjmu , částka, až , částka, měsíčně od zaměstnavatele, dále z invalidního důchodu , částka, měsíčně. Hradí nájemné ve výši , částka, měsíčně, , částka, zálohu na elektřinu, , částka, splátku jiného úvěru, dále , částka, výživné, , částka, měsíčně hradí na dopravu do zaměstnání a , částka, měsíčně za telekomunikační služby včetně splátek zařízení. Ve společné domácnosti žije s partnerem, který má příjem od zaměstnavatele ve stejné výši, ze kterého hradí za telekomunikační poplatky částku , částka, měsíčně. Dále má exekuce ve výši asi , částka, měsíčně.4. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, ve spojení s nesporným tvrzením účastníků soud zjistil, že se žalobkyně písemně dohodla se žalovanou o závazku žalobkyně poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše , částka, formou postupného čerpání a o závazku žalovaného tyto vrátit ve splátkách spolu s úrokem ve výši 0,442 % denně.5. Posouzením úvěruschopnosti, výpisem z běžného účtu a výpisem identifikovaných příjmů bylo prokázáno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru žalované vycházela z údajů o výši jeho příjmu ve výši , částka, čistého měsíčně, výdajích na půjčky ve výši , částka, měsíčně, výdajích na bydlení ve výši , částka, měsíčně a ostatních výdajích , částka, měsíčně. Nebylo prokázáno, že žalobkyně zjištěné údaje o příjmech a pravidelně se opakujících výdajích žalované náležitým způsobem ověřila. Z výpisů transakcí a výpisu z účtu, který byl poskytnut k návrhu žalobkyně bankou za období od , datum, do , datum, , nevyplývalo, že by žalobkyně disponovala výpisy z účtu žalované zahrnující období, které předcházelo uzavření smlouvy o úvěru, tedy před , datum, . Žalobkyně se k jednání konanému dne , datum, nedostavila, přestože byla k jednání řádně a včas předvolána. Soud proto nemohl žalobkyni poskytnout poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě doplnit ke svým tvrzením důkazy a zároveň ji poučit o následcích nesplnění této povinnosti.6. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně žalované v souvislosti se smlouvou o úvěru ze dne , datum, poskytla peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaná uhradila žalobkyni částku , částka, .7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (2).10. Podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. (1) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možnosti spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (2)11. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.13. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru, současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. V projednávané věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že žalobkyně se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru ze dne , datum, a při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s řádnou péčí odborníka. Žalobkyně neučinila před uzavřením smlouvy o úvěru spolehlivé zjištění, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, tj. poskytnutý úvěr , částka, uhradit i s úroky ve splátkách. Žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalované postupovala zcela formálně a spokojila se s tím, co o svých poměrech uvedla sama žalovaná, aniž by náležitě ověřovala výši výdajů uvedených žalovanou, dále např. nezjistila, zda se žalovaná nenachází ve výpovědní lhůtě. Žalobkyně vycházela zcela nekriticky z prohlášení žalované, ačkoliv z výpisu z účtu žalované bylo zjevné, že skutečné náklady žalovaného jsou výrazně vyšší a téměř dosahují či dokonce přesahují částku jeho příjmů. Žalobkyně se ani nepokusila analyzovat výpis z účtu žalované a sestavit z něj soupis jejích nutných životních nákladů. Pravidelně se opakující výdaje byly evidentně stanoveny pouze odhadem, přičemž vůbec není zřejmé, které konkrétní položky jsou v nich zahrnuty, bylo proto namístě tento údaj ověřit, což žalobkyně neučinila. Postup žalobkyně v tomto případě tak lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalované splácet úvěr.15. Výdaje i příjmy žalované tak byly zjišťovány zcela nedostatečným způsobem, na základě čehož nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalované sjednaný úvěr splácet bez důvodných pochybností. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, když žalobkyně poskytla žalované úvěr, přestože ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.16. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalované částku , částka, má žalobkyně právo ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 2993 o. z. na vrácení poskytnutého plnění. Žalovaná z titulu smlouvy o úvěru již uhradila částku , částka, . Protože byla shledána absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, bylo žalovanému uloženo, aby žalobkyni zaplatil pouze dosud nesplacenou částku jistiny úvěru ve výši , částka, . Žalobě nemohlo být vyhověno co do úroku z prodlení, neboť žalovaná nebyla k okamžiku rozhodování soudu v prodlení se zaplacením jistiny spotřebitelského úvěru (§ 1970 o. z.). Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), jež neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti spotřebitele splácet (srov.bod 17.v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Poněvadž žalobkyně netvrdila, natož prokazovala, že by doba plnění byla dohodnuta nebo určena soudem, bylo vycházeno z toho, že ani jedna z těchto skutečností nenastala. Úpravu uvedenou v § 1958 odst. 2 o. z. nelze dle názoru soudu na projednávanou věc aplikovat, když tato nezohledňuje zvláštnosti úpravy doby plnění ve prospěch spotřebitele. Jelikož žalobkyně prostřednictvím dříve podané žaloby spor o dobu odpovídající možnostem žalované jistinu uhradit nevyřešila, nezbylo soudu, než se v rámci tohoto řízení touto otázkou zabývat. Jelikož žalovaná v řízení uplatnila tvrzení o jejích faktických možnostech a schopnostech splatit jistinu spotřebitelského úvěru, které žalobkyně nijak nezpochybnila, byla žalované umožněno splacení dluhu ve splátkách přiměřených poměrům žalované a výši dluhu (§ 160 o. s. ř.). S ohledem na výše uvedené soud ve zbytku požadovaného peněžitého plnění, smluvního úroku, smluvní pokuty a úroku z prodlení žalobu jako nedůvodnou zamítl.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky , částka, , která představuje 48,12 % uplatněného nároku, neúspěšná byla ohledně částky , částka, tedy z 51,88 % z uplatněného nároku. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci jí soud přiznal 80 % vzniklých nákladů řízení. Žalovaná byla tedy úspěšnější než žalobkyně , práva na náhradu nákladů se však výslovně vzdala.