Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala proti žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (dále jen „smlouva o úvěru“). Na jejím základě byl žalované téhož dne vyplacen úvěr ve výši , částka, , který se žalovaná zavázala vrátit společně s úrokem ve výši nominální úrokové sazby 72,85 % p.a., a to ve 48měsíčních splátkách po , částka, , splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem červen 2024. Žalobkyně rovněž posuzovala schopnost žalované řádně uhradit úvěr, a to na základě dokladů a informací získaných od žalované, zejména pak dokladů o příjmech, prohlášení žalované, dále z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti (SOLUS a NRKI), jakož i jiných zdrojů. Dále bylo prověřeno, že žalovaná nebyla v době žádosti veden v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný a zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Obchodník jednající s žalovanou úvěr doporučil ke schválení. Žalovaná však řádně neplnila podmínky smlouvy o úvěru a ocitla se v prodlení s úhradou splátek. V této souvislosti vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty podle bodu 6.1.smlouvy o úvěru pro prodlení trvající 30 dnů u splátek č. , hodnota, , 5, 6 v celkové výši , částka, (3x 499) a právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši , částka, za každou splátku, s níž se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů podle bodu 6.2. smlouvy o úvěru, u splátek č. , hodnota, , 4, 5, 6, tj. za 5 splátek v celkové výši , částka, (5x 200). Podle bodu 6.3. smlouvy o úvěru žalobkyně zesplatnila celý úvěr, neboť žalovaná byla v prodlení s úhradou splátky o délce 65 dnů, přičemž k naplnění tohoto bodu došlo u splátky č. , hodnota, splatné dne , datum, . K datu , datum, tak došlo v souladu se smlouvou o úvěru k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy o úvěru se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši , částka, byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Do data zesplatnění uhradila žalovaná na svůj dluh celkem , hodnota, splátky po , částka, , tj. celkem , částka, a po zesplatnění úvěru ještě částky , částka, a , částka, . Celkem tedy , částka, [(4x 6 452,-) + 5000,-]. Před zesplatněním úvěru byla přitom žalovaná vyzvána k úhradě dané dlužné splátky a byla jí poskytnuta lhůta alespoň 30 dnů pro dodatečné splnění. Podle 6.5. smlouvy o úvěru bylo dále sjednáno, že v případě prodlení po zesplatnění úvěru vzniká žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou, tj. od , datum, do zaplacení. Touto žalobu žádá žalobkyně smluvní pokutu vyčíslenou jen za dobu od , datum, do data vyhotovení žaloby, tj. do , datum, v částce , částka, . Konečně žalobkyně požaduje zaplacení sjednaného úroku (72,85 %) za poskytnutí úvěru z částky odpovídající dlužné původní jistině úvěru ve výši , částka, . Od , datum, vznikl žalobkyni nárok na uhrazení zákonných úroků z prodlení ve výši 12,75 % jdoucích z částky , částka, do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání se žalovaná bez řádné a včasné omluvy nedostavila. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalované ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Soud učinil následující skutková zjištění, která jsou shodná se závěrem o skutkovém stavu:4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne , datum, , oznámení o schválení úvěru ze dne , datum, spolu se splátkovým kalendářem, prohlášením klienta, předsmluvního formuláře, dodatku č. , hodnota, k návrhu smlouvy o úvěru ze dne , datum, , má soud prokázáno, že žalobkyně akceptovala návrh žalované na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a dnem doručení tohoto oznámení došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Celková výše poskytnutého úvěru činila , částka, . Žalovaná se zavázala zaplatit celkovou částku ve výši , částka, , a to ve 48 splátkách po , částka, , vždy nejpozději do 22. dne každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem červen 2024. Zápůjční úroková sazba činila 72,85 %. Dle bodu 2.2. návrhu na uzavření smlouvy o úvěru bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna na úrocích za poskytnutý úvěr, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši , částka, , odpovídající 120 % celkové částky. Podle bodu 6.1. smlouvy o úvěru si strany dohodly, že pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů vzniká žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši , částka, , a to za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení v délce 30 dnů. Smluvní pokuty jsou v každém jednotlivém případě splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k zaplacení dané smluvní pokuty. Podle bodu 6.2. smlouvy o úvěru má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením. Výše těchto nákladů činí pro každou splátku v prodlení částku , částka, . Po zesplatnění úvěru způsobem sjednaným v této smlouvě již právo na žádnou další náhradu těchto nákladů nevzniká. Náhrada nákladů je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na jejich zaplacení. Podle 6.3. smlouvy o úvěru platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, dochází mimo jiné k tomu, že automaticky dojde k zesplatnění úvěru. Poskytovatel je povinen klienty před zesplatněním úvěru vyzvat k uhrazení dlužné splátky a poskytnout jim k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru (bod 6.4.). Jestliže klienti po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jim povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení (bod 6.5). Adresa trvalého bydliště žalované byla v návrhu na uzavření smlouvy uvedena , adresa, s tím, že je shodná s adresou pro doručování. Žalovaná svůj podpis připojila v podobě jedinečného kódu č. , hodnota, .5. Z výpisu z karty klienta ze dne , datum, má soud prokázáno, že žalovaná uhradila na poskytnutý úvěr celkem , hodnota, splátky po , částka, , tj. celkem , částka, a po zesplatnění úvěru ještě částky , částka, a , částka, . Celkem tedy , částka, [(4x 6 452,-) + 5000,-]. Žalobkyně dále vypočetla dluh žalované na celkovou částku , částka, s tím, že žalovaná suma činí , částka, , zákonný úrok , částka, a neuhrazená smluvní pokuta , částka, .6. Z kopie občanského průkazu č. , hodnota, , vystaveného pro osobu žalované, s platností do , datum, , má soud prokázáno, že tím žalobkyně měla ověřila totožnost žalované.7. Z výpisu záznamů z registru SOLUS má soud prokázáno, že u žalované nebyl k datu , datum, veden žádný záznam v podobě dluhů.8. Z ověření v registru NRKI ze dne , datum, má soud prokázáno, že u žalované byl k datu , datum, veden dluh po splatnosti ve výši , částka, .9. Z formuláře označeného jako „Hodnocení klienta“ má soud prokázáno, že byl zpracováván pro účely smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Žalovaná byla žalobkyní posuzována jako osoba, která má vlastní bydlení a její příjem tvoří příjem ze zaměstnání , částka, měsíčně. Žalovaná byla posuzována jako osoba svobodná. Zaměstnavatelem byla společnost , Anonymizováno, se sídlem v , Anonymizováno, . Výdaje žalované byly vyčísleny na celkovou částku , částka, s tím, že zahrnují částku životního minima ve výši , částka, a částku na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši , částka, a jako rezerva byla započítána částka , částka, . Jiné výdaje nejsou uváděny. Volné zdroje žalované tak podle jednoduchého matematického výpočtu činily částku , částka, (32 767 – 4 860 – 5 473 – 1 000).10. Z potvrzení , právnická osoba, ., ze dne , datum, má soud prokázáno, že banka potvrdila, že ve prospěch žalované vede běžný účet pod č. , č. účtu, .11. Z dokladu o vyplacení úvěru má soud prokázáno, že ve prospěch účtu žalované č. , č. účtu, byla poukázána částka , částka, .12. Z výzev k zaplacení datovaných dne , datum, ; dne , datum, a dne , datum, má soud prokázáno, že žalovaná byla postupně upozorněna na prodlení u splátek č. , hodnota, -7 s tím, že současně byla vždy upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru pro případ prodlení trvajícího u kterékoliv splátky po dobu 65 dnů.13. Z oznámení ze dne , datum, má soud prokázáno, že žalovaná byla informována o okamžitém zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy a vyzvána k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, běžných úroků přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením, tj. částky v celkové výši , částka, .14. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, spolu s příslušným poštovním podacím archem má soud prokázáno, že žalovaná byla upomínána o zaplacení pohledávky před podáním žaloby. Výzva byla žalované odeslána téhož dne na adresu , adresa, .15. Z dalších listinných důkazů soud svá skutková zjištění nečinil, neboť pro právní posouzení nemají žádný význam.16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok.17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.18. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).19. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.20. Co se rozumí odbornou péčí stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.22. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.23. Soud předesílá, že z hlediska uzavření spotřebitelské úvěrové smlouvy v (povinné) písemné formě (v její elektronické a nikoli listinné podobě) je zřejmé, že žalovaná smlouvu v elektronické podobě nepodepsala kvalifikovaným elektronickým podpisem (§ 561 o. z. ve spojení s čl. 25 odst. 2 Nařízení EU č. 910/2014, o elektronické identifikaci a důvěryhodných službách pro elektronické transakce, který má přednost před § 7 zákona č. 297/2016 Sb.). Připojení libovolného kódu (ve smyslu tzv. prostého elektronického podpisu), který je znám žalobkyni i žalované, nemůže samo o sobě prokázat, kdo kód připojil a že žalovaná takto odsouhlasila právě tu smlouvu, kterou žalobkyně soudu předložila. Nicméně případný nedostatek písemné formy úvěrové smlouvy má podle § 104 a podle § 110 zákona o spotřebitelském úvěru méně závažné právní následky, než nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele, jak uvedeno dále.24. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V souzené věci soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům.25. Z předloženého formuláře o hodnocení klienta je zřejmé, že žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalované postupovala zcela formálně, a to s cílem pouze vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána (s kladným výsledkem). O tom svědčí zejména to, že žalobkyně při hodnocení výdajové stránky vycházela pouze z objektivizované částky životního minima , částka, a žalovanou uváděných nákladů na bydlení ve výši , částka, . Ačkoliv se jedná o náklady na „vlastní“ bydlení, nelze přehlédnout, že tyto náklady nebyly žádným způsobem prověřovány např. vyžádáním úhrady za elektrické energie, vyúčtování vodného a stočného apod. Výdaje žalované pak žalobkyně paušálně zredukovala částkou životního minima (4 860,-) bez toho, aniž by brala v potaz konkrétní výdaje žalované. Nelze uvěřit tomu, že žalovaná nemá vůbec obvyklé výdaje spojené s dopravou do zaměstnání a jako mladý člověk (roč. 1995) na ošacení, volnočasové aktivity, mobilní telefon apod. Nelze přehlédnout ani skutečnost, že žalobkyně na základě jí zjištěných údajů dospěla k závěru, že žalované po odečtení všech pravidelných výdajů zbývají volné finanční prostředky ve výši , částka, měsíčně. Takový závěr však vyvolává důvodné pochybnosti o reálnosti a dostatečnosti podkladů, z nichž žalobkyně vycházela. Pokud by totiž žalovaná skutečně disponovala volnými měsíčními zdroji v uvedené výši, nebyl by zpravidla dán ekonomický důvod k čerpání bezúčelového spotřebitelského úvěru v částce , částka, , natož současně k existenci dluhu po splatnosti evidovaného v registru NRKI ve výši , částka, .26. Uvedený rozpor nasvědčuje tomu, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti nevycházela ze skutečné finanční situace žalované, ale z neúplných a formalizovaně stanovených údajů o jejích výdajích. Žalobkyně totiž vedle částky životního minima a deklarovaných nákladů na bydlení žádné další pravidelné výdaje žalované nezohlednila ani nezjišťovala. Výsledkem tak bylo vytvoření zdánlivě příznivého obrazu o finanční situaci žalované, který neodpovídal její skutečné platební schopnosti.27. Postup žalobkyně tak lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalované splácet úvěr. Pokud by žalobkyně postupovala odborně a s řádnou péčí, neměla žalované s odkazem na výše uvedené úvěr bez dalšího poskytnout. Primárním smyslem povinnosti věřitele posuzovat úvěruschopnost dlužníka, je právě ochrana individuálního spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, dostupný na www.nsoud.cz).28. Důsledkem tohoto postupu žalobkyně a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru a omezenost nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, a to „v době přiměřené možnostem“ spotřebitele (žalované). Jde o speciální úpravu vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (§ 2993 o. z.).29. Z hlediska výpočtu dlužné částky bezdůvodného obohacení je situace snadná v tom směru, že od celkového objemu na účet žalované převedených prostředků je třeba odečíst žalovanou realizované platby. V dané věci tedy od poskytnuté částky , částka, nutno odečíst částku , částka, , kterou žalovaná uhradila na svůj dluh, k úhradě tedy zbývá , částka, .30. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.31. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.32. Pokud jde o určení doby plnění „přiměřené možnostem spotřebitele“ s ohledem na § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je otázkou, kdy tu je o tuto dobu „spor“ a kdy tu naopak „není spor“. Teprve po jejím uplynutí může být dluh splatný a lze ho uplatnit žalobou u soudu včetně případného úroku z prodlení.33. Skutečnosti týkající se možností spotřebitele splnit dluh spočívající ve vydání bezdůvodného obohacení získaného přijetím peněžních prostředků na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou přitom významné ve prospěch spotřebitele, neboť mají přímý vliv na určení doby plnění a následně na splatnost pohledávky věřitele. Jedná se proto o skutečnosti zakládající právní následek příznivý pro dlužníka. Z uvedeného důvodu stíhá spotřebitele břemeno tvrzení i důkazní břemeno ohledně jeho majetkových, příjmových a dalších poměrů rozhodných pro posouzení jeho reálných možností dluh splnit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).34. Bylo tedy na žalované, aby v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru nejen tvrdila, ale také prokázala skutečnosti svědčící o tom, v jakém rozsahu a v jakém časovém horizontu je schopna svou povinnost k vydání bezdůvodného obohacení splnit. Žalovaná se však k jednání nedostavila a po celou dobu řízení zůstala procesně pasivní. K žalobě se nijak nevyjádřila, netvrdila žádné skutečnosti týkající se svých majetkových či sociálních poměrů a nenavrhla ani neoznačila žádné důkazy k jejich prokázání. Soud tak neměl k dispozici žádný skutkový podklad, z něhož by bylo možné dovodit, že její poměry odůvodňují určení delší doby plnění ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru.35. Při určení lhůty k zaplacení proto soud vycházel z obecného ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. a uložil žalované povinnost zaplatit přisouzenou částku do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I. tohoto rozsudku).36. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, nemůže být právním základem pro přiznání práv a povinností, které z ní měly účastníkům vzniknout. Není-li smlouva platná, nemůže obstát ani smluvní ujednání o odměně věřitele za poskytnutí úvěru. Žalobkyni proto nevzniklo právo na zaplacení smluvních úroků v žalované výši. Stejně tak nelze žalobkyni přiznat nárok na smluvní pokutu. Smluvní pokuta představuje svou povahou vedlejší (akcesorický) závazek, jehož existence je závislá na existenci platně sjednané a právně vymahatelné hlavní povinnosti. Neplatnost hlavního závazkového vztahu proto zásadně vylučuje vznik a uplatnění práva na smluvní pokutu sjednanou k zajištění povinností z takového závazku. Jestliže je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, nelze za porušení povinností z ní vyplývajících smluvní pokutu přiznat. Proto soud žalobu ve zbývající části týkající se těchto nároků včetně jejich příslušenství jako nedůvodnou zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souzeném případě byla převážně úspěšná žalovaná. Žalované však žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.