24 C 243/2021-23 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Předmětem řízení k žalobě, došlé soudu dne 28. 7. 2021, bylo zaplacení částky 10 725,04 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 163,59 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 103,25 Kč, úroku ve výši 20,5 % ročně z částky 10 725,04 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 725,04 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 24. 4. 2015, uzavřené mezi singulárním právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], [IČO] jako zapůjčitelem (postupitelem) na straně jedné a žalovaným jako vydlužitelem na straně druhé, a dále zaplacení částky 2 499,55 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 041,62 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 490,18 Kč, úroku ve výši 20,11 % ročně z částky 2 499,55 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 499,55 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 22. 12. 2014, uzavřené mezi singulárním právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] jako zapůjčitelem (postupitelem) na straně jedné a žalovaným jako vydlužitelem na straně druhé. 2. Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil. 3. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 16. 9. 2021 č. j. 24 C 243/2021 - 17, které nabylo právní moci dne 19. 10. 2021, bylo pro zpětvzetí žaloby z důvodu, že smlouva [číslo] nebyla dohledána, řízení zastaveno v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 2 499,55 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 041,62 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 490,18 Kč, úroku ve výši 20,11 % ročně z částky 2 499,55 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 499,55 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení. 4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Podle § 2392 věty první o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 6. Podle § 2394 o. z., bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. 7. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále též„ ZoSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). 11. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Soud vzal za prokázané a dospěl k závěru, že mezi žalovaným jako vydlužitelem a společností [právnická osoba] jako zapůjčitelem byla dne 24. 4. 2015 uzavřena písemná smlouva o zápůjčce [číslo] podle § 2390 a § 2392 o. z. Na základě této smlouvy společnost [právnická osoba] jako zapůjčitel (označovaný též jako„ Provident“) přenechala žalovanému jako vydlužiteli (označovanému též jako„ zákazník“) dne 24. 4. 2015 v hotovosti peněžní částku ve výši 12 000 Kč (jistinu zápůjčky) k užití podle libosti, za kterou se žalovaný zavázal zaplatit zapůjčiteli poplatek ve výši 10 033 Kč (z toho úrok 1 580 Kč, za administrativní činnost 2 466 Kč a za hotovostní režim splátek 5 987 Kč), celkem tedy částku ve výši 22 033 Kč (celková dlužná částka), v pravidelných 60 týdenních splátkách po 368 Kč (poslední splátka ve výši 321 Kč) splatných počínaje dnem 1. 5. 2015 do 17. 6. 2016 Smluvní strany se dohodly, že výše zápůjční úrokové sazby činí 20,5 % p. a. Nedílnou součástí této smlouvy byly„ Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce“ (dále též„ SP“) uvedené na zadní straně použitého formuláře. Smluvní strany se dohodly v čl. 4 SP, že výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná po celou sjednanou dobu trvání smlouvy, uplatňuje se jako roční úroková sazba a její výše činí 20,5 % p.a. Podle čl. 8 SP, zákazník a [anonymizováno] se dohodli, že jakékoliv splátky celkové dlužné částky zaplacené zákazníkem budou započteny nejprve na splatný poplatek a poté na jistinu půjčky. Podle čl. 20 věty první a druhé SP, tato smlouva je uzavírána na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu této smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky (ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 24. 4. 2015). Žalovaný dohodnuté splátky zápůjčky společnosti [právnická osoba] prokazatelně řádně a včas nezaplatil, neboť za celou dobu smluvního vztahu uhradil celkem částku 2 576 Kč, ze které podle zapůjčitelem vyhotovené tabulky umoření činil úmor 1 274,96 Kč, úrok 274,25 Kč a poplatek 1 026,79 Kč (z tabulky umoření). [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce [číslo] žalobci na základě písemné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017 a žalovaného o tom vyrozuměla doporučeným dopisem ze dne 16. 11. 2017, podaným k poštovní přepravě pro žalovaného dne 6. 12. 2017, ve kterém zároveň požádala žalovaného o zaplacení dlužná částky 19 457 Kč bez příslušenství žalobci ve lhůtě do deseti dnů od doručení tohoto dopisu (ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 11. 2017 a z podacího lístku ze dne 6. 12. 2017). Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky s příslušenstvím nejpozději do 21. 11. 2018 doporučeným dopisem ze dne 14. 11. 2018, podaným k poštovní přepravě pro žalovaného dne 15. 11. 2018 (z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne 14. 11. 2018 a z podacího lístku ze dne 15. 11. 2018). Vzhledem k tomu, že zapůjčitel před uzavřením smlouvy o zápůjčce prokazatelně neposuzoval úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí podle § 9 odst. 1 ZoSÚ, dospěl soud k závěru, že nebylo zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky splácet. Smlouva o zápůjčce ze dne 24. 4. 2015 je proto podle § 9 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť zapůjčitel poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 9 odst. 1 větou druhou ZoSÚ. Protože právní jednání zapůjčitele odporuje ZoSÚ jako právnímu předpisu, který zajišťuje veřejný pořádek ve spotřebitelských vztazích, považoval soud smlouvu o zápůjčce ze dne 24. 4. 2015 za absolutně neplatné právní jednání ve smyslu § 588 o. z., které zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. února 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), a