24 C 252/2021-16 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Předmětem řízení k žalobě, došlé soudu dne 28. 7. 2021, bylo zaplacení částky 6 588,04 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 048,51 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 068,63 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 6 588,04 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 588,04 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 18. 2. 2018, uzavřené mezi singulárním právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], [IČO] jako zapůjčitelem (postupitelem) na straně jedné a žalovanou jako vydlužitelem na straně druhé. 2. Žalovaná se ve věci samé nevyjádřila. 3. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 4. Podle § 2392 věty první o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 5. Podle § 2394 o. z., bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. 6. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). 11. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Soud vzal za prokázané a dospěl k závěru, že mezi žalovanou jako vydlužitelem a společností [právnická osoba] jako zapůjčitelem byla dne 18. 2. 2018 uzavřena písemná smlouva o zápůjčce [číslo] podle § 2390 a § 2392 o. z. Na základě této smlouvy společnost [právnická osoba] jako zapůjčitel (označovaný též jako„ Provident“) přenechala žalované jako vydlužiteli (označovanému též jako„ zákazník“) dne 18. 2. 2018 v hotovosti peněžní částku ve výši 7 000 Kč (jistinu zápůjčky) k užití podle libosti, za kterou se žalovaná zavázala zaplatit zapůjčiteli poplatek ve výši 5 302 Kč (z toho úrok 932 Kč, za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 2 728 Kč a za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 1 642 Kč), celkem tedy částku ve výši 12 302 Kč (celková dlužná částka), v pravidelných 45 týdenních splátkách po 274 Kč (poslední splátka ve výši 246 Kč) splatných počínaje dnem 25. 2. 2018 do 30. 12. 2018 Smluvní strany se dohodly, že zápůjční úroková sazba činí 29 % p. a. a je pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Nedílnou součástí této smlouvy byly„ Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce“ (dále též„ SP“) uvedené na zadní straně použitého formuláře. Podle čl. 3 SP, každá jednotlivá částka zaplacená zákazníkem bude započtena na níže uvedené položky v následujícím pořadí: 1) náklady spojené s vymáháním pohledávek, 2) splatné splátky celkové dlužné částky, a to v pořadí od splátky nejdříve splatné, přičemž se plnění započte v rámci dané splátky nejprve na poplatek za zápůjčku, 3) splatné sankční poplatky, 4) nesplatná část jistiny zápůjčky, 5) nesplatná část poplatku za zápůjčku. Žalovaná dohodnuté splátky zápůjčky společnosti [právnická osoba] prokazatelně řádně a včas nezaplatila, neboť za celou dobu smluvního vztahu uhradila celkem částku 548 Kč, ze které podle zapůjčitelem vyhotovené tabulky umoření činil úmor 411,96 Kč, úrok 38,93 Kč a poplatek 97,11 Kč [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou ze smlouvy o zápůjčce [číslo] žalobci na základě písemné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 a žalovanou o tom vyrozuměla doporučeným dopisem ze dne 20. 1. 2020, podaným k poštovní přepravě pro žalovanou dne 14. 2. 2020, ve kterém zároveň požádala žalovanou o zaplacení dlužné částky 17 486,54 Kč bez příslušenství žalobci ve lhůtě do deseti dnů od doručení tohoto dopisu. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení žalované částky s příslušenstvím nejpozději do 12. 3. 2021 doporučeným dopisem ze dne 25. 2. 2021, podaným k poštovní přepravě pro žalovanou dne 26. 2. 2021. Vzhledem k tomu, že zapůjčitel před uzavřením smlouvy o zápůjčce prokazatelně neposuzoval úvěruschopnost žalované podle § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ, dospěl soud k závěru, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky splácet. Smlouva o zápůjčce ze dne 18. 2. 2018 je proto podle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť zapůjčitel poskytl žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ. Protože právní jednání zapůjčitele odporuje ZoSÚ jako právnímu předpisu, který zajišťuje veřejný pořádek ve spotřebitelských vztazích, považoval soud smlouvu o zápůjčce ze dne 18. 2. 2018 za absolutně neplatné právní jednání ve smyslu § 588 o. z., které zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. února 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Soud proto z důvodu absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne 18. 2. 2018 žalobu zamítl v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 136,04 Kč, kapitalizovaného