14 C 169/2023-11 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 000 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení. 2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti ke dni uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit věřiteli jistinu ve výši 12 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 8 352 Kč (souhrnný poplatek je jiným označením pro úroky ve smyslu § 658 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb.), to vše v týdenních splátkách po 384 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena 7. den ode dne uzavření smlouvy a každá následující splátka pak do konce následujícího týdenního období, resp. do 7 dnů po uhrazení předchozí splátky. Při řádném splácení celková splatnost závazku připadla na den [datum]. Žalovaný nesplácel půjčku řádně a včas, takže ke dni splatnosti poslední splátky [datum] svůj závazek nesplnil, když uhradil pouze částku 4 000 Kč, která byla žalobkyní započtena na souhrnný poplatek. Ode dne [datum] je tak žalovaný v prodlení s úhradou částky 16 352 Kč, která sestává z neuhrazené jistiny v částce 12 000 Kč a zůstatku souhrnného poplatku v částce 4 352 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni s účinností od [datum]. Postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne [datum]. Po postoupení pohledávky neuhradil žalovaný ničeho. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Z nich vzal soud za prokázané, že předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], jako věřitel se zavázal, že poskytne žalovanému jako klientovi na základě smlouvy [číslo] uzavřené dne [datum], částku v celkové výši 12 000 Kč. Žalovaný převzal poskytnutou částku 12 000 Kč osobně, což stvrdil svým podpisem. Poskytnutou částku ve výši 12 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 8 352 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 53-ti týdenních splátkách po 384 Kč. Žalovaný na dlužnou částku uhradil pouze 4 000 Kč. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným s účinností ke dni [datum] žalobkyni (ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznamu postupovaných pohledávek). Postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne [datum]. Žalobkyně dne [datum] zaslala žalovanému předžalobní upomínku k úhradě dlužné částky ve výši 16 352 Kč do [datum]. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne [datum] (z předžalobní upomínky, z podacího archu). Žalovaný dluh žalobkyni neuhradil. 5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému půjčku ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku ve výši 20 352 Kč (půjčku včetně souhrnného poplatku ve výši 8 352 Kč) v 53 týdenních splátkách po 384 Kč, když první splátka byla splatná do sedmi dnů od poskytnutí částky 12 000 Kč. Žalovaný však dohodnuté splátky nehradil řádně a včas, když celkem uhradil předchůdci žalobkyně pouze částku 4 000 Kč. Původní věřitel nesplacenou pohledávku postoupil žalobkyni a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámil. Žalobkyně dopisem ze dne [datum] vyzvala žalovaného k úhradě celého zbytku dluhu, avšak bezvýsledně. <i>6. Právní vztah mezi účastníky byl posuzován podle zákona č. 40/1964 Sb., neboť podle přechodných ustanovení platného občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. se řídí právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (to je do [datum]), dosavadními právními předpisy.</i> <i>7. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 657 občanského zákoníku účinného ke dni uzavření smlouvy (zákon č. 40/1964 Sb.), podle něhož smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.</i> <i>8. Podle ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.</i> <i>9. Podle ustanovení § 39 OZ neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.</i> <i>10. Podle ustanovení § 451 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkon jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 tohoto ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním s právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.</i> <i>11. § 1879 občanského zákoníku v platném znění (zák. č. 89/2012 Sb.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>12. Podle § 1887 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.</i> 13. Na základě všech shora uvedených skutečností má soud za to, že žaloba je důvodná pouze částečně. Po právní stránce byla věc hodnocena tak, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce dle shora citovaného ustanovení § 657 a následujících občanského zákoníku ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Obsah práv a povinností byl sjednán ve smlouvě o půjčce a ve smluvních podmínkách, které tvořily nedílnou součást smlouvy. Předchůdce žalobkyně splnil svou smluvní povinnost a poskytl žalovanému v hotovosti půjčku ve výši 12 000 Kč. Žalovaný svou smluvní povinnost vrátit poskytnuté peníze včetně sjednaného souhrnného poplatku ve výši 8 352 Kč porušil, neboť uhradil pouze částku 4 000 Kč. Pohledávka byla původním věřitelem písemnou smlouvou o postoupení pohledávek s účinností od [datum] postoupena žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a následujících občanského zákoníku v platném znění (zákon č. 89/2012 Sb.), který tak vstoupil do práv věřitele vůči žalovanému. Žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami vyzvala žalovaného k zaplacení celé nesplacené části dluhu, ovšem žalovaný na její výzvu nereagoval a zbytek půjčky či sjednaného poplatku nesplatil. 14. Při rozhodování soud posuzoval z hlediska dobrých mravů výši sjednaného poplatku za poskytnutí půjčky, který činil 69,60 % z půjčené částky za 53 týdnů. K otázce přiměřenosti odměny věřitele poskytujícího půjčky se vyslovil Vrchní soud v Praze ve svém rozsudku spisové značky 101 VSPH 14/2012-54 ze dne 22. 3. 2014 publikovaném ve [příjmení] komentované judikatury (ročník 2012). Podle tohoto rozsudku není zásadně v rozporu s dobrými mravy ujednání o tom, že věřitel, jež má v předmětu podnikání poskytování úvěrů, půjčí finanční prostředky za úplatu – nejen za smluvní úrok, ale i za poplatek za uzavření úvěrové smlouvy. Za nemravný a obcházející zákon z hlediska ustanovení § 39 občanského zákoníku či speciálních předpisů na ochranu spotřebitelů označil v tomto rozhodnutí zisk věřitele (v němž je zahrnut úrok z úvěru i poplatek) nad 30 % půjčené částky při půjčce trvající 13 měsíců. V daném případě měl žalovaný zaplatit na souhrnném poplatku, který není blíže specifikován a je ho tedy nutno chápat za odměnu za půjčku, 69,60 % z půjčené částky za období 53 týdnů, což se jeví ve světle zmíněného judikátu jako zcela nepřiměřené. Přiměřených 30 % zisku v daném případě z půjčky ve výši 12 000 Kč činí částku 3 600 Kč. Celkem by tak věřitel měl mít nárok při půjčení částky 12 000 Kč na vrácení spolu s poplatkem částky 3 600 Kč. V daném případě žalovaný dosud zaplatil částku 4 000 Kč, tedy žalobkyně má nárok ještě na vrácení částky 11 600 Kč. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl ohledně částky 11 600 Kč spolu s úrokem z prodlení dle ustanovení § 517 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., jehož požadovaná výše je v souladu s nařízením vlády č. 142/1994 Sb. Ve zbytku, tedy ohledně zaplacení částky 400 Kč na jistině s příslušenstvím a 4 352 Kč na kapitalizovaném úroku, soud žalobu zamítl. 15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci úspěšná ohledně částky 11 600 Kč s úroky z prodlení, představující 79,50 % z původně žalované částky 12 000 Kč s úroky z prodlení a kapitalizovanými úroky v částce 4 352 Kč, neúspěšná byla z 20,50 %. Po porovnání