Okresní soud v Novém Jičíně 22 C 187/2026-14 – Náklady řízení
Okresní soud v Novém Jičíně · 10. 9. 2026
Aplikovaná ustanovení
Související právní otázky
O co šlo
o 21 428 Kč s příslušenstvím
Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 21 428 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 21 428 Kč od 5. 1. 2025 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že dne 5. 12. 2024 uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které mu následně zaslal na účet č. , č. účtu, dne 5. 12. 2024 částku 16 700 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 5 428 Kč. Poplatek a jistina byly splatné dne 4. 1. 2025, žalovaný však smluvní závazek neuhradil řádně a včas. Žalovaný uhradil na svůj dluh pouze částku 11 550 Kč. Žalobce zápůjčku poskytl prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, . Žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí zápůjčky včetně zadáním osobních údajů, telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaný zároveň potvrdil, že se seznámil se zněním uzavírané smlouvy a se zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí. Totožnost žalovaného byla ověřena skenem dokladu totožnosti a pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby, kterou bylo ověřeno jméno a příjmení majitele účtu, na který je zápůjčka vyplacena. Žalovaný smlouvu o zápůjčce podepsal PINem, který žalobce zaslal na telefonní číslo , tel. číslo, . V článku 2.3 Smlouvy o zápůjčce si strany sjednaly náklady vzniklé v souvislosti s prodlením ve výši 500 Kč za každou písemnou výzvu. Žalobce odeslal písemné výzvy žalovaného dne 11. 1. 2025, dne 18. 1. 2025, dne 25. 1. 2025, 3. 2. 2025 a dne 18. 2. 2025. V článku 2.3. Smlouvy o zápůjčce si dále strany dále sjednaly pro případ prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně a žalobce nárokoval po žalované smluvní pokutu ve výši 8 934 Kč za dobu od 5. 1. 2025 do 24. 6. 2026. Žalovaná částka představuje neuhrazenou jistinu s poplatkem ve výši 21 428 Kč. Ohledně posuzování úvěruschopnosti žalobce tvrdil, že před uzavřením smlouvy si od žalovaného vyžádal informace o rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace a dokumenty žalobce vyhodnotil a zaevidoval do zákaznické karty žalovaného.2. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 14. 7. 2026, č.j. 22 C 187/2026-8 byl žalobce vyzván, aby doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzoval dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalované splácet úvěr včetně příslušenství.3. Žalobce v podání ze dne 20. 7. 2026 uvedl, že nebude doplňovat žádná další skutková tvrzení.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný.5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.6. Po provedeném dokazování a z předložených listin vzal soud za prokázané následující skutečnosti:Dne 5. 12. 2024 žalovaný (označovaný jako „klient”) požádal prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek , Anonymizováno, ) žalobce („označovaný jako věřitel”) o poskytnutí zápůjčky. Ve smlouvě o zápůjčce ze dne 5. 12. 2024, jíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky společnosti , právnická osoba, a Sazebník, se žalobce zavázal poskytnout žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku ve výši 16 700 Kč. Za poskytnutí zápůjčky splatné dne 4. 1. 2025 se žalovaný zavázal uhradit poplatek ve výši 5 428 Kč. Peněžní částka odpovídající výši zápůjčky měla být žalobcem poskytnuta převodem na bankovní účet žalovaného číslo , č. účtu, , a to nejpozději do 2 dnů ode dne účinnosti smlouvy o zápůjčce (ze smlouvy o zápůjčce ze dne 5. 12. 2024). Žalobce dne 5. 12. 2024 skutečně poukázal na účet žalovaného částku 5 000 Kč (z výpisu z účtu žalobce č. , č. účtu, ze dne 30. 4. 2024). Žalobce upomenul žalovaného k úhradě dne 3. 2. 2025, dne 18. 2. 2025, dne 11. 1. 2025, dne 18. 1. 2025 a dne 25. 1. 2025 (z upomínek). Právní zástupce žalobce odeslal dne 5. 2. 2026 žalovanému předžalobní upomínku (z podacího archu a předžalobní upomínky).7. Na základě shora zjištěného skutkového stavu posoudil soud jako smlouvu o zápůjčce uzavíranou žalobcem jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti a žalované jako spotřebitele. Z tohoto důvodu soud aplikuje nejen ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ale i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ).8. Podle § 2 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.13. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.)., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.15. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Soud je povinen zkoumat, zda věřitel při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele splácet, bez ohledu na to, zda je tento princip v zákoně stanoven či nikoliv, neboť se jedná o výchozí zásadu, která je obecným principem. Tím dochází k naplnění ochrany spotřebitele jako slabší strany proti neodpovědným poskytnutím úvěru, které by mohlo vést k ingerenci exekučního či insolvenčního řízení se všemi negativními dopady jako je ztráta majetku a společenská stigmatizace (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4129/18).17. Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).18. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil právní závěr, že mezi žalovaným jako vydlužitelem a žalobcem jako zapůjčitelem byla dne 5. 12. 2024 uzavřena prostřednictvím prostředku komunikace na dálku (internetových stránek žalobce , Anonymizováno, ) písemná smlouva o zápůjčce na částku 16 700 Kč. Na základě smlouvy o zápůjčce žalobce přenechal žalovanému dne 5. 12. 2024 částku ve výši 16 700 Kč (jistinu zápůjčky) k užití podle libosti tak, že ji převedl na účet žalovaného, a žalovaný se zavázal vrátit žalobci zápůjčku společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 428 Kč nejpozději do 4. 1. 2025. Žalovaný uhradil žalobci pouze částku 11 550 Kč. Předmětná smlouva o zápůjčce je však absolutně neplatná z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dle názoru soudu žalobce povinnost zkoumat řádně úvěruschopnost nedostál. Žalobce nepředložil soudu žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že prověřil úvěruschopnost žalovaného. Není tak zřejmé, z čeho přesně žalobce při poskytnutí úvěru žalované vycházel. Žalobce si byl o potřebě doložení dalších tvrzení a důkazů vědom, ale i přes výzvu soudu ze dne 14. 7. 2026 výslovně v podání ze dne 20. 7. 2026 prohlásil, že nic dalšího doplňovat nebude.19. Jelikož soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je podle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu, protože odpadl právní důvod. Žalobce má tedy toliko nárok na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších úroků a poplatků (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2021, 33 Cdo 3675/2021). Na jistinu zbývá uhradit částka 5 150 Kč, když žalovanému byla poskytnuta částka 16 700 Kč a žalovaný uhradil pouze částku 11 550 Kč. Z důvodu neplatné smlouvy žalobci tedy nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla ohledně dalšího poplatku a zákonných úroků nad rámec přiznané jistiny zamítnuta, protože se nikdo nemůže s úspěchem domáhat po žalovaném úhrady nároků vyplývající z neplatného právního jednání (§ 588 o.z.). Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení představující jistinu ve výši 5 150 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 5. 1. 2025 do zaplacení, a to podle § 1970 o.z. Žalovaný je právě od 5. 1. 2025 v prodlení se zaplacením dlužné částky. Žalovaný byl v řízení nečinný a netvrdil žádné okolnosti o nemožnosti vrátit poskytnutou jistinu.20. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce, který se původně domáhal po žalovaném zaplacení částky 21 428 Kč s příslušenstvím nebyl ve věci úspěšný, protože přiznána mu byla pouze částka 5 150 Kč s příslušenstvím. Jelikož žalovaný uspěl ve větší míře, měl by právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu mezi jejím úspěchem a úspěchem žalobce. Z obsahu spisu však nevyplývá, že žalovanému vznikly náklady. Soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.