13 C 13/2021-78 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne [datum] finanční prostředky ve výši 14 950 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal a zavázal se k jeho řádnému splacení včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 050 Kč do [datum]. Tuto svoji povinnost si však nesplnil, neboť splátku v daném termínu neuhradil a žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Dlužná částka sestává z jistiny ve výši 14 950 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 050 Kč Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 18 000 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že jelikož smlouva po úvěru byla uzavřena prostřednictvím www stránky právního předchůdce žalobkyně a to [anonymizováno], uhradil žalovaný odměnu za vytvoření uživatelského účtu na bankovní účet žalobkyně ve výši 1 Kč. Dne [datum] byla mezi žalobkyní a původním věřitelem uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, o čemž byl žalovaný dne [datum] informován. Žalobkyně dále na výzvu soudu uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla dovozena z karty klienta, kde jsou zachyceny příjmy a výdaje. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k jednání soudu dne [datum] se bez omluvy nedostavil. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného i žalobkyně (která se omluvila). 3. Soud ve věci nařídil jednání, na kterém provedl následující důkazy a zjistil tento skutkový stav. 4. Ze smlouvy o úvěru a rámcové smlouvy [číslo] že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 14 950 Kč, který se žalovaný zavázal splatit do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 050 Kč. 5. Z výpisu z účtu právního předchůdce žalobkyně, že tento poskytl žalovanému úvěr ve výši 14 950 Kč dne [datum], kdy z výpisu účtu [obec] spořitelny jak je založena na č. l. 29 plyne, že dne [datum] byla z účtu žalovaného zaslána na účet právního předchůdce žalobkyně 1 Kč. 6. Z faktury [číslo] ze dne [datum], že tato byla vystavena na částku 18 000 Kč, kdy částka 14 950 Kč tvořila jistinu a částka 3 588 Kč úroky z úvěru, kdy zde byla započítána sleva z provize v částce 538 Kč. Faktura byla splatná dne [datum]. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] a žalovanou spolu s podacím archem, že dne [datum] byla předmětná pohledávka žalovaného postoupena na žalobkyni. 8. Z karty klienta, že příjem klienta (žalovaného) byl ve výši 24 000 Kč, příjem from documents byl ve výši 14 000 Kč, klient byl zaměstnán u [právnická osoba], výdaje byly ve výši 4 000 Kč. 9. Z listin nazvaných jako předžalobní výzva tak, jak jsou založeny na č.l. 41, 42 a 44, že byly vyhotoveny právním předchůdcem žalobkyně dne [datum] a v blíže nezjištěný den, kdy byly adresovány žalovanému a obsahovaly předžalobní výzvu k plnění na předmětném dluhu. 10. Předžalobní výzvou ze dne [datum] spolu s podacím lístkem, že byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a informován o postoupení pohledávky. 11. Z ostatních provedených důkazů nebylo zjištěno relevantních poznatků, když tyto buď obsahovaly pouze změť číslic či byly nečitelné 12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 14. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně zaslala bezhotovostním převodem žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 950 Kč. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje, zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku. 17. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, [anonymizováno], k předběžné otázce vznesené českým soudem k předmětné právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb. Soudní dvůr v něm vyložil, že čl. 8 a 23 předmětné směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na základě v