18 C 169/2021-28 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky uvedené ve výroku I. rozsudku žalobou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podanou soudu dne 15. 3. 2021 s odůvodněním, že žalovaný s žalobkyní uzavřeli dne 7. 1. 2016 smlouvu o zápůjčce ve výši 10 620 Kč (skládající se z jistiny 6 000 Kč a souhrnného poplatku 4 620 Kč), podle které měl žalovaný splácet týdně 177 Kč, první splátka měla být uhrazena 14. 1. 2016 a další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o půjčce (konkrétně čl. 10) stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie žalovaný splácel nepravidelně, dosud uhradil částku ve výši 5 400 Kč. Splatnost pohledávky žalobkyně nastala ke dni 18. 8. 2016 a datum prodlení ke dni 19. 8. 2016. Žalobkyně před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k plnění, na kterou žalovaná nereagoval. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání. 3. S ohledem na skutečnost, že se v dané věci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o.s.ř.), obsahuje rozsudek podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. zkrácenou verzi odůvodnění. 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný uzavřel dne 7. 1. 2016 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyně tuto zápůjčku splatit v 59 týdenních (sedmidenních) splátkách ve výši 177 Kč. Strany se dohodly na poplatku za poskytnutí půjčky ve výši 4 620 Kč, když pravidelná splátka tohoto poplatku byla zahrnuta do příslušných týdenních splátek. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč obdržel v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný uhradil ve splátkách celkem částku 5 400 Kč, zbývá doplatit 5 220 Kč. Dne 30. 1. 2019 byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 5 220 Kč, na kterou žalovaný nijak nereagoval. 5. Podle ust. § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle ust. § 2392 odst. 1 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 7. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení. 8. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroků z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle ust. § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb., výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. 10. Právní hodnocení věci: Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku, když žalobkyně splnila svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků v žalobkyní shora tvrzené výši, a žalovanému tak vznikla synallagmatická povinnost tyto peněžité prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit dohodnutý poplatek. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobkyně výši žalobního nároku, když dospěl k závěru, že žalobní nárok ve výši, jež byl žalobou uplatněn, je oprávněný. Výše žalobního nároku ostatně nebyla v průběhu řízení ze strany žalovaného nikterak rozporována. Současně s ohledem na skutečnost, že se žalovanému nepodařilo prokázat splnění povinnosti nad rámec tvrzeným žalobkyní, resp. toto žalovaný pro svou procesní pasivitu ani skutkově netvrdil, soud mu žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku uložil splnit v rozsahu požadovaném žalobkyní v obecné třídenní pariční lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., a to včetně úroku a zákonného úroku z prodlení v souladu s ust. § 517 obč. zák. 11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení ve výši 400 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek.