18 C 382/2020-87 — Okresní soud v Olomouci

1. V řízení zahájeném žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 9. 7. 2020 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 22 824,01 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne 7. 7. 2017 se [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo]. Žalobkyně coby postupník uzavřela dne 11. 12. 2019 se [právnická osoba], coby postupitelem, smlouvu o postoupení pohledávky, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Podle smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované neúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 27 272 Kč, a to ve 14 splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná dne 7. 9. 2018. Původní věřitel svůj shora uvedený závazek splnil a sjednaný úvěr úvěrovanému poskytl dne 7. 7. 2017, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná svůj závazek nesplnila řádně a včas a ocitla se tak v prodlení. Aktuální dlužná jistiny činí 12 723,87 Kč, dlužný úrok 1 034,85 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru 907,69 Kč, dlužný poplatek za sjednání úvěru 5 020,05 Kč a dlužný inkasní poplatek činí 3 173,55 Kč. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaná s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání. 3. Soud učinil ve věci jednotlivá skutková zjištění, ze kterých pak po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaná coby úvěrovaný uzavřela dne 7. 7. 2017 se [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) Smlouvu o úvěru [číslo] (smlouva o úvěru, formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně coby postupník uzavřela dne 11. 12. 2019 se [právnická osoba] [IČO] coby postupitelem smlouvu o postoupení pohledávky, o čemž byla žalovaná vyrozuměna (smlouva o postoupení pohledávky z 11. 12. 2019, oznámení o postoupení pohledávky). Podle smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované neúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem. tj. v celkové částce 27 272 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 27 272 Kč, a to ve 14 splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná dne 7. 9. 2018. Původní věřitel svůj shora uvedený závazek splnil a sjednaný úvěr úvěrovanému poskytl dne 7. 7. 2017, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy (smlouva o úvěru). Žalovaná svůj závazek nesplnila řádně a včas, ocitla se tak v prodlení. Žalovaná částka je tvořena dlužnou jistinou ve výši ve výši 12 723,87 Kč, dlužným úrokem ve výši 1 034,85 Kč, dlužným poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 907,69 Kč, dlužným poplatkem za sjednání úvěru ve výši 5 020,05 Kč a dlužným inkasním poplatkem ve výši 3 137,55 Kč. Pro posouzení úvěruschopnosti žalované původním věřitelem byl podstatný pravidelný a prokazatelný měsíční příjem po odečtení závazků a pravidelných výdajů žalované jako jsou např. platby nájemného, splátky úvěrové smlouvy nebo hypotéky; platby SIPO; výdaje související s platbami sociálního a zdravotního pojištění (v případě OSVČ), splácení exekuce. Dne 26. 2. 2020 byla žalované zaslána předžalobní výzva k plnění, na kterou žalovaná nereagovala (předžalobní výzva z 26. 2. 2020, podací lístek). 4. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle ust. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 6. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán. 7. Podle ust. § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi) 8. Podle ust. § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 9. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení. 10. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 12. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: Soud předně dospěl k závěru, že žalobkyně je ve věci pasivně věcně legitimována, když na ni předmětná pohledávka za žalovanou byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019. 13. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované řádně a na základě dostatečných podkladů. 14. V řízení bylo prokázáno, že jednáním původního věřitele a žalované došlo k uzavření platné úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť právní předchůdkyně žalobkyně převzala závazek poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, což splnila, a žalovaná se zavázala tyto prostředky splatit ve splátkách, přičemž poslední splátka byla splatná dne 7. 9. 2018. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 444 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 1 078 Kč, poplatkem za sjednání úvěru ve výši 6 000 Kč a inkasním poplatkem ve výši 3 750 Kč. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalované z poskytnutého úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a břemeno důkazní pouze o tom, že s žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty. Tuto povinnost žalobkyně splnila a prokázala, že žalované poskytla úvěr ve výši 15 000 Kč. Bylo tedy pouze na žalované, aby tvrdila a prokázala, že žalovaná na pohledávku z předmětné smlouvy o úvěru plnila více či její dluh zanikl jinak. Žalovaná však tyto skutečnosti netvrdila a neprokázala. Soud tak co do plateb žalované vycházel z tvrzení žalobkyně a žalobkyni