20 C 220/2021-22 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 39 600 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 19. 6. 2017 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutý úvěr celkovou částku 25 200 Kč sestávající z úroku ve výši 28 % z poskytnuté jistiny, tj. z částky 8 400 Kč, z poplatku za správu úvěru ve výši 6 600 Kč a z poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 10 200 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté jistiny a nákladů ve výši 55 200 Kč se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 16 měsíčních splátkách ve výši 3 450 Kč splatných k 19. dni v měsíci. Žalovaná uhradila pouze částku 13 800 Kč, která byla žalobkyní započtena ve výši 5 400 Kč na jistinu a ve výši 8 400 Kč na úrok. Žalovaná se dostala do prodlení dne 20. 11. 2017, když neuhradila 5. splátku splatnou dne 19. 11. 2017. Splatnost celého úvěru nastala splatností poslední splátky dne 19. 10. 2018. Předmětem žalobního nároku je dlužná jistina ve výši 24 600 Kč. Úhradu poplatku za správu úvěru a poplatku za hotovostní výběr splátek v celkové výši 16 800 Kč žalobkyně nepožaduje. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 15 000 Kč, tj. smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce nijak nerozporovala. 3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 19. 6. 2017 a z předpisu splátek, že dne 19. 6. 2017 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, jehož převzetí v hotovosti potvrdila žalovaná podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s náklady spotřebitelského úvěru ve výši 25 200 Kč, tj. zaplatit částku v celkové výši 55 200 Kč v 16 měsíčních splátkách ve výši 3 450 Kč splatných vždy k 19. dni v měsíci. Celkové náklady spotřebitelského úvěru pak dle smlouvy sestávají z úroku ve výši 28 % z poskytnuté jistiny, tj. z částky 8 400 Kč, z poplatku za správu úvěru ve výši 6 600 Kč a z poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 10 200 Kč. V čl. V. odst. 4 smlouvy se žalovaná zavázala, že v případě prodlení s úhradou splátek či zesplatněné jistiny zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení, přičemž souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a jistiny. 5. Z předžalobní upomínky a z poštovního podacího archu, že žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne 2. 2. 2021 odeslaným doporučeně k úhradě dlužné částky v celkové výši 56 400 Kč před podáním žaloby. 6. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: 7. Dne 19. 6. 2017 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, jehož převzetí v hotovosti potvrdila žalovaná podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s náklady spotřebitelského úvěru ve výši 25 200 Kč, tj. zaplatit částku v celkové výši 55 200 Kč v 16 měsíčních splátkách ve výši 3 450 Kč splatných vždy k 19. dni v měsíci. Celkové náklady spotřebitelského úvěru pak dle smlouvy sestávají z úroku ve výši 28 % z poskytnuté jistiny, tj. z částky 8 400 Kč, z poplatku za správu úvěru ve výši 6 600 Kč a z poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 10 200 Kč. V čl. V. odst. 4 smlouvy se žalovaná zavázala, že v případě prodlení s úhradou splátek či zesplatněné jistiny zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení, přičemž souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a jistiny. Žalovaná na svůj závazek uhradila celkem částku 13 800 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne 2. 2. 2021 odeslaným doporučeně k úhradě dlužné částky v celkové výši 56 400 Kč před podáním žaloby. 8. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 10. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. 11. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. 12. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 13. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení. 18. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 19. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 20. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jd