20 C 63/2021-177 — Okresní soud v Olomouci

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 10.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10.000 Kč od 31. 7. 2020 do zaplacení (výrok I.), v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 5.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10.000 Kč od 17. 6. 2018 do 30. 7. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 10.000 Kč od 31. 7. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 25,85 % ročně z částky 10.000 Kč od 17. 5. 2017 do zaplacení, žalobu žalobkyně zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Okresní soud v napadeném rozsudku uzavřel, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla žalobkyně řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Dále dospěl okresní soud k závěru, že ujednání o celkových nákladech spotřebitelského úvěru ve výši 7.300 Kč je nutno posoudit jako ujednání o odměně za poskytnutí úvěru, tedy de facto ujednání o úrocích, když žalobkyně se ujednáním o poplatku za správu úvěru i ujednáním poplatku za hotovostní výběr splátek snaží zkreslit skutečně ujednanou výši úroků za poskytnutý úvěr. Okresní soud tedy na základě výše uvedeného částku představující celkové náklady spotřebitelského úvěru posuzoval jako úrok, když se jedná o finanční prostředky, které byla žalovaná povinna dle smlouvy za poskytnutí úvěru žalobkyni uhradit. V daném případě činila tato částka 7.300 Kč a byly-li peněžní prostředky poskytnuty na dobu 13 měsíců, pak ročně se jedná o cca 67,38 % poskytnuté jistiny úvěru. Dle okresního soudu je tedy uvedené ujednání rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), když okresní soud vycházel z Databáze časových řad ARAD ČNB ohledně výše úroků, které požadovaly banky u úvěrů s obdobnými parametry v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru, a zjistil, že horní hranice úrokových sazeb činila kolem 10 % ročně. Dle ustanovení § 576 o. z. pak neplatnost tohoto ujednání způsobuje neplatnost celé smlouvy, když nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o celkových nákladech spotřebitelského úvěru uzavřít. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení celé v řízení požadované původní jistiny, tj. částky 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od data uvedeného v předžalobní výzvě, odeslané žalované prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 24. 7. 2020, když dle ustanovení § 573 o. z. se má za to, že tato došla třetí pracovní den po odeslání, tedy 29. 7. 2020. Splatnost závazku tak nastala dne 30. 7. 2020 a ode dne následujícího, tj. od 31. 7. 2020, je tedy žalovaná s úhradou svého dluhu v prodlení. 3. Proti tomuto rozsudku, a to proti výroku II. ohledně částky 5.000 Kč a úroku ve výši 25,85 % ročně z částky 10.000 Kč od 17. 5. 2017 do zaplacení, podala včasné odvolání žalobkyně, která se domáhala jeho změny tak, že bude žalobě v této části vyhověno. V odvolání žalobkyně uvedla, že se okresní soud nesprávně vypořádal s otázkou oddělitelnosti ujednání o výši poplatků/úroků od ostatního obsahu smlouvy, které žalobkyně považuje za oddělitelné, když v případě neplatnosti takového ujednání se úrok řídí § 1802 o. z., a nesprávně zjistil absolutní neplatnost smlouvy jako celku, když soudy obvykle připouští dvoj až trojnásobek obvyklých úroků. Rovněž žalobkyně poukázala ohledně smluvní pokuty na ustanovení § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), když s ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy byl zcela zamítnut nejen úrok, ale i smluvní pokuta. Dále žalobkyně poukázala na ustanovení § 577 o. z. s tím, že v případě zjištění zjevné nepřiměřenosti sjednaných úroků by měl soud dle ustanovení § 577 o. z. přiznat úroky dle ustanovení § 1802 o. z. Dále zdůraznila, že konkrétní výši běžícího příslušenství, stejně jako smluvní pokuty si žalovaná dlouhodobým prodlením zavinila sama a poukázala na závěry přiložených rozsudků Krajského soudu v Plzni č. j. 64 Co 7/2021-72 a č. j. 64 Co 11/2021-78. 4. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila. 5. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, tedy v napadené části výroku II. a dále v závislém výroku III. o nákladech řízení, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 6. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalobkyně návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ žaloba“) doručeným okresnímu soudu dne 9. 3. 2021, který však žalobkyně nepodala prostřednictvím příslušného systému, domáhala po žalované zaplacení částky 10.000 Kč (nesplacená jistina úvěru) spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 17. 6. 2018 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč (tj. smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši 10.000 Kč od 17. 6. 2018 do 16. 2. 2021, na které však požaduje jen částku 5.000 Kč, tj. ½ jistiny úvěru) a úroku ve výši 25,85 % ročně z částky 10.000 Kč od 17. 5. 2017 do zaplacení, a to z titulu nedoplatků ze smlouvy o úvěru [číslo] [rok] [číslo], kterou uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] a žalovaná dne 16. 5. 2017 a na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované úvěr ve výši 10.000 Kč s úrokem ve výši 25,85 % ročně, který se žalovaná zavázala splatit ve 13 splátkách, což nesplnila. Tato pohledávka pak byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně rovněž tvrdila, že její právní předchůdce provedl prověření úvěruschopnosti žalované rešeršemi v příslušných databázích a registrech dlužníků a finanční analýzu a úvěrový skóring provedl dle podkladů přiložených k žalobě. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a dne 8. 6. 2021 s ohledem na souhlas žalobkyně a nereagování žalované na výzvu, zda souhlasí s rozhodnutím bez jednání, v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyhlásil okresní soud napadený rozsudek. 7. Předně krajský soud považuje za správná zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a pro stručnost na tato zjištění zcela odkazuje s doplněním, že z notářského zápisu krajský soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako prodávající a společnost [právnická osoba] jako kupující společně prohlásily, že uzavřely smlouvu o prodeji části podniku tvořeného divizí spotřebitelských úvěrů. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2020 včetně plné moci a přílohy krajský soud dále zjistil, že společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 26. 5. 2020 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla na žalobkyni mimo jiné postoupena i pohledávka za žalovanou, a to dnem podpisu této smlouvy oběma smluvními stranami. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 včetně příloh krajský soud dále zjistil, že společnost [právnická osoba] jako postupitel a společnost [právnická osoba] jako postupník uzavřely dne 11. 12. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla na společnost [právnická osoba] mimo jiné postoupena i pohledávka za žalovanou, a to dnem zaplacení úplaty za postoupení pohledávek. 10. Ze smlouvy o úvěru krajský soud dále zjistil, že dne 16. 5. 2017 uzavřeli společnost [právnická osoba] a žalovaná, u které je uvede i telefon a e-mail smlouvu o úvěru [číslo] 2017 [číslo], kterou se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10.000 Kč, když podpisem smlouvy potvrdila žalovaná převzetí této částky v hotovosti, a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem ve výši 28 % z poskytnuté jistiny (tj. 25,85 % ročně), poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 400 Kč, poplatkem za správu úvěru ve výši 2.200 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 1.900 Kč uhradit ve 13 měsíčních splátkách po 1.300 Kč, splatných k 16. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla tato smlouva uzavřena. 11. Z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory krajský soud zjistil, že žalované byl od 23. 9. 2016 přiznán rodičovský příspěvek ve výši 9.000 Kč měsíčně na dítě [jméno] [příjmení], [datum narození]. 12. Z příjmového pokladního dokladu krajský soud zjistil, že dne 15. 4. 2017 uhradil [jméno] [příjmení] žalované částku 1.500 Kč jako výživné za duben 2017. 13. Ze smlouvy o podnájmu krajský soud zjistil, že smlouvou ze dne 31. 1. 2017 dal [příjmení] [příjmení] žalované do podnájmu od 1. 2. 2017 do 31. 12. 2017 byt o velikosti 1+1 v přízemí domu na adrese [jméno] [příjmení] 156, [obec] a žalovaná se zavázala hradit mu měsíčně za podnájem částku 5.000 Kč s tím, že zálohy na elektřinu a vodné a stočné si podnájemník (žalovaná) hradí sám