11 C 126/2022-56 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 457 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 30. 5. 2021 smlouvu o úvěru, v rámci které mu byl poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který se zavázal splatit v celkem 24 měsíčních splátkách. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek, žalobkyně proto využila svého práva, dne 22. 11. 2021 zesplatnila poskytnutý úvěr a vyzvala žalovaného k okamžitému splacení celého úvěru. Žalovanému byla následně zaslána rovněž předžalobní výzva k plnění, ve které byl vyzván k úhradě celého dluhu a upozorněn na skutečnost, že pokud dluh neuhradí, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání, a to bez jakékoliv další výzvy. Na žádnou ze zaslaných výzev žalovaný nereagoval. Žalobkyně požaduje v řízení zaplacení dlužné částky ve výši 22 457 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 159,05 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 22 457 Kč od 8. 3. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. již v podané žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání. 3. Z předložených důkazů učinil soud následující skutková zjištění: - z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně, že tato byla do obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v [obec], oddílu B, vložky [číslo] zapsána dne 1. 10. 2005 jako akciová společnost a jejím předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru; - z úvěrové smlouvy [číslo] že byla uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným dne 30. 5. 2021. Sjednaná výše úvěru činila 15 000 Kč, roční úroková sazba činila 49,10 % a žalovaný se zavázal úvěr splácet ve splátkách uvedených ve splátkovém kalendáři; - z výpisů ze systému žalobkyně, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy zaměstnancem s výší příjmu 26 000 Kč měsíčně, měl 1 dítě a výdaje domácnosti činily 9 000 Kč měsíčně a splátky úvěrů činily 2 000 Kč; dále je zřejmé, že byla provedena lustrace žalovaného v registrech ISIR (s negativním výsledkem), SOLUS (s negativním výsledkem) a CRIBIS (s negativním výsledkem); - z výpisu proplacení smlouvy, že žalovanému bylo dne 30. 5. 2021 žalobkyní poskytnuto 15 000 Kč; - z výpisu čerpání, splátek a úhrad k úvěru [číslo] že představuje přehled pohybů na úvěrovém účtu žalovaného za dobu od 31. 5. 2021 (poskytnutí úvěru) do 7. 3. 2022 a dále rekapitulaci úvěrového případu; je z ní zřejmé, že žalovaný čerpal úvěr 15 000 Kč a uhradil celkem 265 Kč; - z výzvy ke splacení celého úvěru, že byla adresovaná žalobkyní žalovanému a datovaná dne 22. 11. 2021. Dle obsahu byl žalovaný vyzván, aby nejpozději do 14 dnů od sepisu výzvy uhradil žalobkyni částku ve výši 22 327 Kč na účet zde uvedený; - z předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně, že je adresovaná žalovanému a datovaná dne 14. 1. 2022, předložená byla včetně kopie poštovního podacího archu ze dne 17. 1. 2022. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: 4. Žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 30. 5. 2021 úvěrovou smlouvu [číslo] v rámci které mu byl následně poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Roční úroková sazba činila 49,10 % a žalovaný se zavázal úvěr splácet ve splátkách ve výši dle splátkového kalendáře. Žalobkyně provedla před uzavřením smlouvy dostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný uhradil toliko částku 265 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění a úvěr zesplatnila ke dni 22. 11. 2021. Žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru. Žalovanému byla zaslána dne 17. 1. 2022 předžalobní výzva k plnění, ve které byl vyzván k úhradě celého dluhu a upozorněn na skutečnost, že pokud dluh neuhradí, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání. 5. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ust. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 7. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán. 8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 11. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného řádně. 12. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k právnímu závěru, že jednáním žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť žalobkyně převzala závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky v určité výši, což poté splnila, a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník (žalovaný) dluh řádně neuhradil. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že poskytla žalovanému částku ve výši 15 000 Kč, kterou žalovaný řádně nesplácel. Bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalobk