15 C 176/2021-65 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 26. 5. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 16 660 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 31. 7. 2015 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] jejíž součástí byly smluvní podmínky. Původní věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalované. Žalované byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 8 880 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 680 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Celkovou částku ve výši 20 880 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 360 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9. 9. 2016. Žalovaná na pohledávku do dnešního dne uhradila částku 4 220 Kč. Pohledávka za žalovanou byla z původního věřitele postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 na žalobkyni, a to s účinností ke dni 6. 12. 2019. 2. Žalobkyně se výše uvedenou žalobou dále po žalované domáhala zaplacení částky 9 700 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 18. 5. 2015 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] jejíž součástí byly smluvní podmínky. Původní věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalované. Žalované byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 8 880 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1680 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 2400 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Celkovou částku ve výši 20 880 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 360 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27. 6. 2016. Žalovaná na pohledávku do dnešního dne uhradila částku 11 180 Kč. Pohledávka za žalovanou byla z původního věřitele postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 na žalobkyni, a to s účinností ke dni 6. 12. 2019. 3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala. <b>4. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu:</b> a) Mezi společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 31. 7. 2015 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] jejíž součástí byly smluvní podmínky. Žalované byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 8 880 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 680 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Celkovou částku ve výši 20 880 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 360 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9. 9. 2016 (zjištěno ze smlouvy o půjčce a ze smluvních podmínek). Žalovaná v zákaznické kartě ke svým poměrům uvedla, že má 2 vyživovací povinnosti. Pobírá dávky státní sociální podpory ve výši 8 696 Kč, dále přídavky na děti a rodičák ve výši 4 910 Kč a její příjmy dále činí poplatky ve výši 2 883 Kč a alimenty ve výši 2 000 Kč. Své výdaje na bydlení žalovaná vymezila částkou 7 000 Kč a další výdaje domácnosti částkou 7 000 Kč. Věřitel si pak údaje žalované ověřoval pouze z občanského průkazu a z ústřižků sociálních dávek, což soud samo o sobě považuje za zcela nedostačující. Ze samotných tvrzení žalované pak vyplývá, že je samoživitelka dvou nezletilých dětí a se svými příjmy je zcela závislá na dávkách od státu. Z těchto údajů o žalované podle názoru soudu nelze odůvodněně dospět k závěru, že poměry žalované umožňují řádné splácení pohledávek. Toto posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany původního věřitele považuje soud za zcela nedostačující (zjištěno z karty zákazníka). Pohledávka za žalovanou byla ze společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019, který byl žalované odeslán dne 7. 1. 2020 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy, z oznámení o postoupení pohledávky a z dodejky). Dne 4. 9. 2020 zaslal právní zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu ze dne 3. 9. 2020 (zjištěno z předžalobní výzvy a z dodejky). 5. b) Mezi společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 18. 5. 2015 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] jejíž součástí byly smluvní podmínky. Původní věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalované. Žalované byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 8 880 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1680 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 2400 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Celkovou částku ve výši 20 880 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 360 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27. 6. 2016 (zjištěno ze smlouvy o půjčce a ze smluvních podmínek). Žalovaná v zákaznické kartě ke svým poměrům uvedla, že má 2 vyživovací povinnosti. Pobírá dávky státní sociální podpory ve výši 8 696 Kč, dále přídavky na děti a rodičák ve výši 4 910 Kč a její příjmy dále činí poplatky ve výši 2 883 Kč a alimenty ve výši 2 000 Kč. Své výdaje na bydlení žalovaná vymezila částkou 7 000 Kč a další výdaje domácnosti částkou 7 000 Kč. Věřitel si pak údaje žalované ověřoval pouze z občanského průkazu a z ústřižků sociálních dávek, což soud samo o sobě považuje za zcela nedostačující. Ze samotných tvrzení žalované pak vyplývá, že je samoživitelka dvou nezletilých dětí a se svými příjmy je zcela závislá na dávkách od státu. Z těchto údajů o žalované podle názoru soudu nelze odůvodněně dospět k závěru, že poměry žalované umožňují řádné splácení pohledávek. Toto posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany původního věřitele považuje soud za zcela nedostačující (zjištěno z karty zákazníka). Pohledávka za žalovanou byla ze společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019, který byl žalované odeslán dne 7. 1. 2020 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy, z oznámení o postoupení pohledávky a z dodejky). Dne 4. 9. 2020 zaslal právní zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu ze dne 3. 9. 2020 (zjištěno z předžalobní výzvy a z dodejky). 6. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitel