15 C 298/2021-56 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 4. 10. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 9 208 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru, který poskytla žalobkyně žalované na základě smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 12. 2. 2021. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, a to bankovním převodem na číslo účtu [bankovní účet], jež žalovaná uvedla ve smlouvě. Dle smlouvy bylo sjednáno, že žalovaná je povinna hradit do konce každého kalendářního měsíce minimální splátku úvěru, která činí 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však výše minimální splátky činí 300 Kč. Žalobkyně a žalovaná si ujednaly, že žalovaná je povinna uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, tedy celkem 1 000 Kč. Mezi stranami bylo dále ujednáno, že žalovaná je povinna zaplatit z peněžních prostředků, které jí byly žalobkyní poskytnuty, úrok ve sjednané celkové výši 20 % měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení. V případě, že se stane celý dluh splatným, je žalovaný povinen zaplatit z peněžních prostředků sjednaný úrok ve výši 8 % ročně. Celková výše úroků tvořená součtem jednotlivých částek úroků účtovaných měsíčně dle výpisů k revolvingovému účtu činí 2 845 Kč. Mezi účastníky bylo dále sjednáno, že v případě, že je žalovaná v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinna uhradit žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení. Součástí dlužné částky jsou tak účelně vynaložené náklady ve výši 363 Kč. Žalobkyně neeviduje žádnou úhradu ze strany žalované. Dle smlouvy se bez dalšího stává celý dluh splatným a žalobkyně je tak oprávněna požadovat splacení celé dlužné částky v případě, že bude žalovaná v prodlení se splacením dluhu či jeho části po dobu delší než 2 měsíce. Žalovaná dlužnou částku v době splatnosti neuhradila, a je tak od 1. 6. 2021 v prodlení. Žalobkyni vznikl nárok na úhradu celkové dlužné částky ve výši 9 208 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši. Žalované byla zaslána výzva k úhradě dlužné částky – předžalobní upomínka, a to dne 11. 8. 2021, žalovaná ovšem dlužnou částku neuhradila. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala. 3. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. <b>4. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu:</b> Mezi účastníky došlo 12. 2. 2021 k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které bylo žalované umožněno čerpat peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 50 000 Kč. Žalovaná na základě této smlouvy čerpala úvěr ve výši 5 000 Kč, a to bankovním převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaná se ve smlouvě zavázala hradit do konce každého kalendářního měsíce minimální splátku úvěru, která činí 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však výše minimální splátky činí 300 Kč. Žalobkyně a žalovaná si ujednaly, že žalovaná je povinna uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, tedy celkem 1 000 Kč. Mezi stranami bylo dále ujednáno, že žalovaná je povinna zaplatit z peněžních prostředků, které jí byly žalobkyní poskytnuty, úrok ve sjednané celkové výši 20 % měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení. V případě, že se stane celý dluh splatným, je žalovaný povinen zaplatit z peněžních prostředků sjednaný úrok ve výši 8 % ročně. Celková výše úroků tvořená součtem jednotlivých částek úroků účtovaných měsíčně dle výpisů k revolvingovému účtu činí 2 845 Kč. Mezi účastníky bylo dále sjednáno, že v případě, že je žalovaná v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinna uhradit žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení. Součástí dlužné částky jsou tak účelně vynaložené náklady ve výši 363 Kč. Žalobkyně neeviduje žádnou úhradu ze strany žalované (zjištěno z výpisu z účtu z revolvingového úvěru a ze smlouvy o revolvingovém úvěru). Žalované byla zaslána výzva k úhradě dlužné částky – předžalobní upomínka, a to dne 11. 8. 2021 (zjištěno z předžalobní upomínky a z podacího archu). Žalovaná v žádosti o úvěr ke svým poměrům uvedla, že dosahuje čistých příjmů ve výši 21 000 Kč měsíčně, bydlí v pronájmu, žije sama a její ostatní náklady činí 8 000 Kč. Věřitel si pak údaje žalované ověřoval pouze z dokladů potvrzujících příjmy žalované. Výdaji žalované a ostatními údaji se pak věřitel žádným způsobem nezabýval. Toto posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany věřitele považuje soud za zcela nedostačující (zjištěno z výplatních pásek, z mandátní smlouvy, z žádosti o úvěr a z potvrzení o příchozí úhradě). 5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: 13. Soud předně dospěl k závěru, že v řízení bylo dále prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. 14. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala, že provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k nařízenému soudnímu jednání, zbavila se tím možnosti být o neunesení důkazního břemene poučena. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, z