17 C 258/2021-46 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 6. 9. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], dne 11. 11. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 11. 12. 2020 Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím webových stránek [webová adresa], na kterých se žalovaný zaregistroval, odsouhlasil znění úvěrové smlouvy. Žalobkyně uvedla, že žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], CRKI, BRKI. Žalovanému byla částka 8 000 Kč zaslána na bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný ničeho neuhradil ani k výzvě žalobkyně ze dne 13. 4. 2021 Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 3. 3. 2021 mezi společností [právnická osoba], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem přešla žalovaná pohledávka na žalobkyni. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání řádně a včas omluvila prostřednictvím svého zástupce. 3. Jelikož se v projednávané věci jedná o tzv. bagatelní žalobu, a tudíž proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 4. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřel se žalovaným prostřednictvím internetových stránek právního předchůdce žalobkyně dne 11. 11. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 11. 12. 2020. Žalovanému byla částka 8 000 Kč zaslána dne 11. 11. 2020 na jeho bankovní účet. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021 byla žalovaná pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k úhradě zástupcem žalobkyně dne 13. 4. 2021. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2396 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. 13. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021. Dále se soud zabýval samotným nárokem žalobkyně a otázkou, zda právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy podle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k tomu, že tedy porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně posoudit úvěruschopnost dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy má za následek neplatnost smlouvy pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá podle § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by její právní předchůdce řádně posoudil schopnost žalovaného úvěr řádně splatit, neboť v žalobě pouze uvedla, v jakých databázích byl žalovaný lustrován, k uvedenému tvrzení však soudu neoznačila a nedoložila žádné důkazy. Jelikož se žalovaná nedostavila k nařízenému jednání, nemohla být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby svá tvrzení v žalobě doplnila a označila důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně rozhodných skutečností. Žalobkyně proto v řízení neunesla břemeno důkazní ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavření smlouvy o úvěru. Jelikož právní předchůdce žalobkyně tak nesplnil svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je nutné smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným posoudit jako absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku. 14. Plnění poskytnuté žalovanému je pak třeba vypořádat podle § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnuté na základě neplatné smlouvy. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Smluvní strana neplatné smlouvy přitom může žádat jen toho, oč plnění jí poskytnuté převyšuje objem majetkových hodnot, jež sama přijala. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 8 000 Kč, žalovaný neuhradil ničeho. Soud tedy zavázal žalovaného k úhradě částky 8 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z dlužné částky ve výši stanovené podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode následujícího po dni uplynutí lhůty k zaplacení stanovené ve výzvě ze dne 13. 4. 2021, v níž byl žalovaný prvně prokazatelně vyzván k zaplacení dlužné částky, tj. od 22. 4. 2021, do zaplacení. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecnou třídenní. 15. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na zákonný úrok nad rámec soudem přiznaného. 16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně nebyla úspěšná jen v nepatrné části představující příslušenství pohledávky. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 489 Kč, neboť žalobkyni přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. V daném pří