18 C 201/2022-112 — Okresní soud v Olomouci

1. V řízení zahájeném žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 28. 3. 2022 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 22 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne 1. 3. 2018 se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] [právnická osoba] coby postupník uzavřela dne 11. 12. 2019 se společností [právnická osoba], coby postupitelem, smlouvu o postoupení pohledávky, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Následně dne 9. 6. 2021 žalobkyně coby postupník uzavřela se společností [právnická osoba] coby postupitelem smlouvu o postoupení pohledávky. Podle smlouvy o úvěru se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému neúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 22 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět s příslušenstvím, a to ve 14 splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná dne 1. 5. 2019. Původní věřitel svůj shora uvedený závazek splnil a sjednaný úvěr úvěrovanému poskytl dne 1. 3. 2018, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný svůj závazek nesplnil řádně a včas a ocitl se tak v prodlení, když nezaplatil ani jednu splátku. Žalobkyně se domáhá zaplacení jistiny ve výši 22 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny od 2. 5. 2019 do zaplacení, smluvního úroku z jistiny ve výši 15 % p.a. od 2. 3. 2018 do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání. 3. Soud učinil ve věci jednotlivá skutková zjištění, ze kterých pak po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný coby úvěrovaný uzavřel dne 1. 3. 2018 se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel 1“) Smlouvu o úvěru [číslo] (smlouva o úvěru ze dne 1. 3. 2018). [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel 2), coby postupník uzavřela dne 11. 12. 2019 původním věřitelem 1 coby postupitelem smlouvu o postoupení pohledávky, o čemž byl žalovaný vyrozuměn (smlouva o postoupení pohledávky z 11. 12. 2019, oznámení o postoupení pohledávky). Dne 9. 6. 2021 žalobkyně coby postupník uzavřela se původním věřitelem 2, coby postupitelem smlouvu o postoupení pohledávky, o čemž byl žalovaný vyrozuměn (smlouva o postoupení pohledávky ze dne 9. 6. 2021 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 3. 2022). Podle smlouvy se původní věřitel 1 zavázal poskytnout žalovanému neúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 22 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s příslušenstvím Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve 14 splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná dne 1. 5. 2019. Původní věřitel svůj shora uvedený závazek splnil a sjednaný úvěr úvěrovanému poskytl dne 1. 3. 2018, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy (smlouva o úvěru ze dne 1. 3. 2018). Žalovaný svůj závazek nesplnil řádně a včas, ocitl se tak v prodlení. Žalobkyně se domáhá zaplacení jistiny úvěru ve výši 22 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny od 2. 5. 2019 do zaplacení, smluvního úroku z jistiny ve výši 15 % p.a. od 2. 3. 2018 do zaplacení. Pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem byl podstatný pravidelný a prokazatelný měsíční příjem po odečtení závazků a pravidelných výdajů žalované jako jsou např. platby nájemného, splátky úvěrové smlouvy nebo hypotéky; platby SIPO; výdaje související s platbami sociálního a zdravotního pojištění (v případě OSVČ), splácení exekuce. Dne 26. 2. 2020 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k plnění, na kterou žalovaný nereagoval (předžalobní výzva z 26. 2. 2020, podací lístek). 4. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle ust. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 6. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán. 7. Podle ust. § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi) 8. Podle ust. § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 9. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení. 10. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 12. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: Soud předně dospěl k závěru, že žalobkyně je ve věci pasivně věcně legitimována, když na ni předmětná pohledávka za žalovanou byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2021. 13. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované řádně a na základě dostatečných podkladů. 14. V řízení bylo prokázáno, že jednáním původního věřitele a žalovaného došlo k uzavření platné úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť právní předchůdkyně žalobkyně převzala závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 22 000 Kč, což splnila, a žalovaný se zavázal tyto prostředky splatit ve splátkách, přičemž poslední splátka byla splatná dne 1. 5. 2019. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalované z poskytnutého úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a břemeno důkazní pouze o tom, že s žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty. Tuto povinnost žalobkyně splnila a prokázala, že žalovanému poskytla úvěr ve výši 22 000 Kč. Bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalovaný na pohledávku z předmětné smlouvy o úvěru plnil i jeho dluh zanikl jinak. Žalovaný však tyto skutečnosti netvrdil a neprokázal. Soud tak co do plateb žalované vycházel z tvrzení žalobkyně a žalobkyni vůči žalovanému přiznal právo na zaplacení nesplacené jistiny úvěru ve výši 22 000 Kč,