18 C 266/2022-58 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 22. 8. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 9 110 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně a žalovaná mezi sebou distančně prostřednictvím elektronických prostředků uzavřely dne 21. 12. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] ve které si ujednaly, že žalobkyně na požádání žalované poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a žalovaná se zavazuje, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí žalobkyni poplatek za čerpání úvěru a úrok, a to vše za podmínek dále uvedených ve smlouvě. Na podkladě smlouvy poskytla žalobkyně žalované na jeho žádost peněžní prostředky v celkové výši 5 000 Kč. Peněžní prostředky byly žalované poskytnuty bankovním převodem na číslo účtu [bankovní účet], jež žalovaná uvedla ve smlouvě. Žalovaná dlužnou částku v době splatnosti neuhradila, a je tak od 1. 4. 2022 v prodlení. Dlužnou částku tvoří jistina 5 000 Kč, dále úrok 2 747 Kč, poplatek za čerpání úvěru 1 000 Kč a účelně vynaložené náklady 363 Kč. Žalobkyně ke dni podání žaloby neeviduje od žalované žádnou platbu, na předžalobní výzvu ze dne 15. 6. 2021 žalovaná rovněž nereagovala. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaná s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. již v podané žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání. 3. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaná mezi sebou distančně prostřednictvím elektronických prostředků uzavřely dne 21. 12. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] ve které si ujednaly, že žalobkyně na požádání žalované poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a žalovaná se zavazuje, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí žalobkyni poplatek za čerpání úvěru a úrok, a to vše za podmínek dále uvedených ve smlouvě. Žalovaná ve smlouvě uvedla číslo [číslo obč. průkazu]. Žalovaná při uzavírání Smlouvy poskytla žalobkyni kopii svého občanského průkazu k ověření totožnosti. Na podkladě smlouvy poskytla žalobkyně žalované na jeho žádost peněžní prostředky v celkové výši 5 000 Kč. Peněžní prostředky byly žalované poskytnuty bankovním převodem na číslo účtu [bankovní účet], jež žalovaná uvedla ve smlouvě. V bodě 4.1 a násl. smlouvy je sjednáno, že žalovaná je povinna do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru, která činí 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však výše minimální splátky činí 300 Kč. Pokud je dlužná částka k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce nižší než 300 Kč, je výše minimální splátky rovna částce dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce. Bylo ujednáno, že žalovaná má právo kdykoliv splatit i částku vyšší než je minimální splátka a že je žalovaná povinna platit splátky úvěru žalobkyni bezhotovostně na jeho bankovní účet. Žalobkyně dle bodu 4.5 smlouvy zasílá žalované každý kalendářní měsíc výpis z úvěru, na němž jsou uvedeny aktuální výše dluhu, výše minimální splátky a datum splatnosti. Výpis z úvěru je žalované zasílán s předstihem před datem splatnosti. Žalobkyně a žalovaná si v bodě 5.1 smlouvy dále ujednaly, že je žalovaná povinna uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, tedy celkem 1 000 Kč. Tento poplatek má pokrýt náklady žalobkyně související zejména se zpracováním, vyhodnocením, přijetím a schválením žádosti o čerpání úvěru a zajištěním zdrojů peněžních prostředků ze strany žalobkyně, jejich rezervací pro úvěr a vyplacením žalované. V bodě 5.2 smlouvy bylo dále sjednáno, že poplatek za čerpání úvěru se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu žalované. V bodě 6.1 a násl. smlouvy je sjednáno, že je žalovaná povinna zaplatit z peněžních prostředků, které mu byly žalobkyní poskytnuty, úrok ve sjednané celkové výši 20% měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení. V případě, že se stane celý dluh splatným postupem dle čl. 6 smlouvy, je žalovaná povinna zaplatit z peněžních prostředků sjednaný úrok ve výši 8 % ročně místo sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně. Úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu žalovaného. Jeho celková výše tvořená součtem jednotlivých částek úroků účtovaných měsíčně dle výpisů k revolvingovému účtu činí 2 747 Kč. V bodě 6.6 smlouvy bylo mezi žalobkyní a žalovanou sjednáno, že v případě, že je žalovaná v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinna dále hradit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení. Součástí dlužné částky jsou také účelně vynaložené náklady ve výši 363. Žalovaná dlužnou částku v době splatnosti neuhradila, a je tak od 1. 4. 2022 v prodlení. Žalobkyně ke dni podání žaloby neeviduje od žalované žádnou platbu, na předžalobní výzvu ze dne 9. 6. 2022 žalovaná rovněž nereagovala. 5. Podle ust. § 2395 zák č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ust. § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 7. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán. 8. Podle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení. 9. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 11. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované řádně a na základě dostatečných podkladů. 12. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: Soud dospěl k závěru, že jednáním žalobkyně a žalované došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť žalobkyně převzala závazek poskytnout žalované finanční prostředky v určité výši, což poté splnila, a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit. V rámci úvěrové smlouvy se také žalovaná zavázala uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 1 000 Kč a uhradit úrok ve výši 20 % z částky (v případě zesplatně