25 C 246/2020-347 — Okresní soud v Olomouci

<b>1. Tvrzení žalobce:</b> 2. Žalobou podanou u soudu dne 4. 9. 2020 se žalobce domáhal o žalovaném zaplacení 1 880 994,36 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,25% ročně od 28. 4. 2020 do zaplacení a po společnosti [právnická osoba] zaplacení 5 659,64 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,25 % ročně od 28. 4. 2020 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že tato pohledávka tvořená součtem jistin uvedených pohledávek mu vznikla následujícím způsobem: [příjmení] [příjmení] se stala členkou žalovaného a nájemkyní bytu [číslo] o dispozici 2+1 s příslušenstvím o výměře 106, 10 m² ve třetím nadzemním podlaží domu pod adresou [adresa], č. or. 27, [PSČ] [obec] (dále jen„ byt“), a to na základě smlouvy o nájmu bytu ze dne 31. 8. 2011. Následně, dne 23. 9. 2015 paní [příjmení] převedla svá členská práva v žalovaném na žalobce, žalobce se tak stal členem žalovaného a nájemcem bytu. Žalobce tvrdil, že na něj přešla všechna práva z uvedené nájemní smlouvy, konkrétně i ta z čl. IV. 4. 1. c) a článku VIII. 8. 2. Podle článku prvně uvedeného bylo povinností nájemce zaplatit částku 886 544 Kč jako podíl připadající na nájemce bytu na úvěru na spláceném žalovaným sestávající z úvodní platby 177 309 Kč zaplacené paní [příjmení] dle čl. 8 1. Smlouvy o nájmu a dále měsíčními splátkami po 4 453 Kč vždy k 10. dni v měsíci předem. Žalobce tvrdil, že celou částku 886 544 Kč nájemce bytu uhradil, a to složením úvodní platby, placením měsíčních splátek a konečnou jednorázovou úhradou 246 123 Kč dne 27. 4. 2020. Podle článku VIII. 8. 2. smlouvy o nájmu se žalovaný zavázal převést nájemci byt do vlastnictví na základě výzvy nájemce dle § 23 z. č. 72/1994 Sb., pro případ, že nedojde k převodu, zavázal se pronajímatel uhradit nájemci vše, co nájemce na úvěr přispěl s úrokem z prodlení ve výši 9,25 % ročně a jednorázovou smluvní pokutu 1 000 000 Kč. V součtu jde o částku 1 886 544 Kč. Žalobce tvrdil, že v době uzavření nájemní smlouvy byl vlastníkem domu pod adresou [adresa], č. or. 27, [PSČ] [obec] (dále jen„ dům“), ve kterém se nachází byt, pouze žalovaný, následně se vlastníkem domu stal i [právnická osoba], v rámci žalovaného došlo k tomu, že nejprve byly 27. 6. 2011 vymezeny jednotky v domě, následně bylo toto rozhodnutí revokováno dne 21. 11. 2011 po změnách ve statutárních orgánech žalovaného. Z počínání obou vlastníků domu je zřejmé, že k převodu bytu do vlastnictví žalobce nedojde, proto žalobce oba vyzval k zaplacení pohledávky, přičemž se domáhá plnění dílčího, míru účasti spoluvlastníků domu na úhradě pohledávky určil podle spoluvlastnických podílů spoluvlastníků na domě, tj. [číslo] a [číslo]. Oběma zaslal předžalobní výzvu ze dne 31. 7. 2020. 3. V reakci na vyjádření obchodní korporace [právnická osoba] ze dne 26. 10. 2020, že není v řízení pasivně věcně legitimován, navrhl žalobce dne 8. 7. 2021, aby soud připustil záměnu žalovaného za uvedenou obchodní korporaci. Usnesením soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci dne 24. 8. 2021, byl návrh dle § 92 odst. 2 o. s. ř. zamítnut, protože nebyly splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro vyhovění návrhu. Podáním ze dne 22. 10. 2021 doručeným soudu dne 22. 10. 2021 v 6:10 hod vzal žalobce proti uvedené obchodní korporaci žalobu zpět. Usnesením soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci dne 26. 11. 2021, bylo řízení mezi těmito účastníky řízení zastaveno. 4. Žalobce v podání ze dne 16. 10. 2020 tvrdil, že jeho členství v žalovaném stále trvá, že k převodu bytu do jeho vlastnictví mělo dojít dle čl. VIII smlouvy o nájmu ze dne 31. 8. 2011 a dle článku 13, odst. 1 pís. g) Stanov žalovaného, že cena převodu měla činit 886 544 Kč, platby nájemce na splátky úvěru byly brány jako platby na tuto cenu, že žalovaný porušil svou povinnost, když zrušil dřívější vymezení bytových jednotek v domě a nově v domě bytové jednotky nevymezil, a to poté, co Ing. [jméno] [příjmení] ovládl žalovaného a jeho orgány na členské schůzi žalovaného konané dne 9. 9. 2011, že žalovaný porušil svou povinnost dle čl. 13, odst. 1 pís. g) Stanov, že žalobce nadále má zájem nabýt byt, respektive bytovou jednotku do svého vlastnictví, že vyzval žalovaného k převodu jednotky přípisem odeslaným dne 27. 11. 2017, na který žalovaný reagoval tak, že vymezení jednotek odmítl, a přípisem odeslaným dne 19. 6. 2020, že žalobce ke dni nabytí členských práv a povinností v žalovaném měl za to, že výlučným vlastníkem domu je žalovaný, že nebyl paní [příjmení] informován o vedení soudního řízení o nahrazení projevu vůle-prohlásit jednotky a převést byt do vlastnictví, že splátky úvěru platil na účet žalovaného, v r. 2011 byla uhrazena částka 177 309 Kč, a dále částka 4 453 Kč tak, že v roce 2011 čtyřikrát, v letech 2012 – 2019 každý rok dvanáctkrát, v roce 2010 čtyřikrát a doplatek ve výši 246 123 Kč dne 27. 4. 2020. Žalobce tvrdil, že povinnost žalovaného převést mu byt vyplývá z článku VIII. nájemní smlouvy ze dne 31. 8. 2011 a z části III. článku 13 odst. 1) písm. g) Stanov žalovaného, za tímto jediným účelem byl žalovaný založen, žalovaný sovu povinnost porušil, zvlášť nemravné a v rozporu s účelem založení družstva bylo zrušení již vymezených jednotek prohlášením ze dne 2. 12. 2011. 5. V podání ze dne 7. 7. 2021 žalobce odmítl námitku promlčení práva na převod jednotky a práva na vrácení splátek úvěru a smluvní pokutu. Žalobce tvrdil, že běh promlčecí doby počíná až okamžikem, kdy žalovaný na základě důvodného požadavku nájemce odmítne bytovou jednotku převést, přičemž požadavek nájemce na převod jednotky je důvodný až okamžikem splnění sjednaných podmínek dle článku 13 odst. 1) písm. g) Stanov nájemci vzniká nárok na uzavření smlouvy s družstvem o převodu vlastnictví bytu za předpokladu, že podal družstvu výzvu, a za předpokladu, že jsou splněny všechny podmínky pro převod, přičemž žalovaný netvrdí, že by paní [příjmení] splnila všechny podmínky pro převodu bytu, netvrdí, že by uhradila cenu za převod bytu. Splátky úvěru a tím i cena za převod jednotky doplatil žalobce dne 27. 4. 2020, dne 19. 6. 2020 odeslal žalovanému výzvu k převodu, tím žalobci vznikl nárok na převod bytu, proto nárok na vrácení všech zaplacených splátek úvěru včetně sjednaného úroku ani nárok na zaplacení smluvní pokuty nemůže být promlčen. Žalobce tvrdil, že uzavřením smlouvy ze dne 23. 9. 2015 vstoupil do všech práv a povinností paní [příjmení] vůči žalovanému, tedy i do práva na převod bytu, potažmo do práva na plnění pro případ, že by k převodu nedošlo, právo na převod se imanentně váže na členství v žalovaném, že taková byla vůle jeho i paní [příjmení] při uzavírání smlouvy. Žalobce tvrdil, že smlouva o nájmu ze dne 31. 8. 2011 je platným právním úkonem, neplatnou ji nečiní neuvedení doby nájmu ani neschválení členskou schůzí, pokud žalovaný namítá neplatnost, toto jeho právo se promlčelo. 6. U jednání ve věci dne 25. 10. 2021 žalobce tvrdil, že členská práva a povinnosti v žalovaném nabyl do svého výlučného majetku, protože společné jmění jeho a jeho manželky bylo zúženo, že nabytí žalovanému písemně oznámil, že ke dni 19. 6. 2020 žalobce splnil všechny předpoklady pro převod bytu do svého vlastnictví, že žalovaného k tomu vyzval výzvou z tohoto dne ač je nesprávně datována datem 15. 7. 2018 (založena je na č.l. 15-16 spisu), že paní [příjmení] platila až do prosince 2016 platby proto, že se tak se žalobcem dohodla, když byt fakticky užívala na základě podnájemní smlouvy, hradila tak svou úplatu za podnájem, že v r. 2019 žalobce pozastavil platby nejspíše proto, že bylo zjevné, že žalovaný odmítá byt žalobci převést, že žalobce omylem zrušil celý trvalý příkaz, že po výzvě ze strany žalovaného veškeré platby doplatil, že o provedení platby 246 123 Kč rozhodl sám žalobce na základě vlastního propočtu zaplacených a dlužných částek na splátkách úvěru tak, aby jeho závazky byly uhrazeny, o provedení platby 121 125 Kč opět rozhodl sám žalobce, jde o reakci na výzvu žalovaného, který tvrdil dluh více než 130 000 Kč. 7. U jednání ve věci dne 3. 12. 2021 žalobce tvrdil, že mu není známo, zda osoba pana [osobní údaje žalovaného] 2019 uvedená ve spise Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci sp. zn. [spisová značka] je totožná s osobou žalobce. Žalobce tvrdil, že žalovaný tvrdí nemožnost zpracovat prohlášení vlastníka, avšak taková nemožnost tu není, když žalovaný je ovládaný rodinou [příjmení], a proto žalovaný je schopen i nyní bytovou jednotku prohlásit a žalobci do vlastnictví převést. <b>8. Tvrzení žalovaného:</b> 9. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, v podání ze dne 26. 11. 2020 potvrdil, že dne 31. 8. 2011 uzavřel s paní [příjmení] smlouvu o nájmu bytu, a je pravděpodobné, že tato dne 23. 9. 2015 převedla svá členská práva a povinnosti v žalovaném žalobci, že žalobce si byl vědom již v době tohoto převodu, že nezíská právo na budoucí prodej bytu, poukázal na dva soudní spory, které paní [příjmení] se žalovaným vedla a ve kterých neuspěla, a to na řízení vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olom