19 C 209/2023-28 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 15. 5. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 320 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 19. 5. 2022 smlouvu o úvěru na základě které mu byla poskytnuta částka 11 200 Kč, kterou se žalovaný zavázal spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 458 Kč zaplatit do 18. 6. 2022. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný nedodržel svůj závazek splatit poskytnutý úvěr řádně a včas a neuhradil na něj dosud ničeho. Žalobkyně dále požadovala náklady na písemné výzvy v celkové výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně ve výši 3 662 Kč. Předžalobní upomínka ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.) byla žalovanému odeslána dne 3. 4. 2023. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně a její zástupkyně se z jednání soudu dne 31. 8. 2023 omluvily, žalovaný se k němu bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu. 4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: - ze smlouvy o úvěru ze dne 19. 5. 2022 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 11 200 Kč, který se žalovaný zavázal spolu s poplatkem ve výši 3 458 Kč splatit nejpozději do 18. 6. 2022, přičemž pro případ prodlení žalovaného s úhradou úvěru si smluvní strany ujednaly povinnost žalovaného uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a náklady žalobkyně účelně vynaložené v souvislosti s prodlením žalovaného, mezi které patří mj. poplatek 500 Kč za písemnou výzvu k úhradě; - z výpisu z bankovního účtu žalobkyně vedeného u společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že z účtu žalobkyně byla dne 19. 5. 2022 odeslána částka 11 200 Kč ve prospěch bankovního účtu žalovaného, uvedeného ve smlouvě o zápůjčce ze dne 19. 4. 2022; - z upomínky žalobkyně ze dne 25. 6. 2022 adresované žalovanému soud zjistil, že žalobkyně vypracovala upomínku s výzvou žalovanému k úhradě dlužné částky ve výši 15 665 Kč, a to ihned; - z upomínky žalobkyně ze dne 2. 7. 2022 adresované žalovanému soud zjistil, že žalobkyně vypracovala upomínku s výzvou žalovanému k úhradě dlužné částky ve výši 16 462 Kč, a to ihned; - z opakované výzvy k úhradě žalobkyně ze dne 9. 7. 2022 adresované žalovanému soud zjistil, že žalobkyně vypracovala výzvu žalovanému k úhradě dlužné částky ve výši 17 259 Kč, a to ihned; - z opakované výzvy k úhradě žalobkyně ze dne 18. 7. 2022 adresované žalovanému soud zjistil, že žalobkyně vypracovala výzvu žalovanému k úhradě dlužné částky ve výši 18 090 Kč, a to ihned; - z opakované výzvy k úhradě žalobkyně ze dne 2. 8. 2022 adresované žalovanému soud zjistil, že žalobkyně vypracovala výzvu žalovanému k úhradě dlužné částky ve výši 18 920 Kč, a to ihned; - z předžalobní výzvy s podacím lístkem soud zjistil, že dne 3. 4. 2023 byla vyhotovena předžalobní výzva, která byla žalovanému odeslána téhož dne; Ostatní žalobkyní předložené důkazy soud neprovedl, když nebyly s to přinést pro věc žádná relevantní skutková zjištění a pro rozhodnutí ve věci jich nebylo třeba. 5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně poskytla žalovanému dne 19. 5. 2022 spotřebitelský úvěr ve výši 11 200 Kč, ten se zavázal jej zaplatit spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 3 458 Kč do 18. 6. 2022. Žalovaný na poskytnutý úvěr dosud neuhradil ničeho. Žalobkyně vyhotovila opakované výzvy k úhradě dlužné částky, neprokázala však odeslání žádné z nich. Žalobkyně prokázala odeslání předžalobní výzvy žalovanému dne 3. 4. 2023. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 8. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán. 9. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení. 13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 15. Podle § 573 věta první o. z., se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. 16. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 19. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. 20. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i be