19 C 61/2023-105 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 12. 11. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o zápůjčce dne 30. 7. 2018 na základě které mu byla poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou se zavázal zaplatit do 27. 8. 2018. Žalovaný povinnost uhradit poskytnutou částku nesplnil. Žalobkyně tvrdila, že nedisponuje doklady o prověření úvěruschopnosti žalovaného, proto požaduje výhradně jistinu se zákonným úrokem z prodlení od dne následujícího po splatnosti pohledávky. Žalobkyně pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy po postoupení pohledávky ze dne 21. 2. 2019 o čemž byl žalovaný informován. Předžalobní upomínka ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.) byla žalovanému odeslána dne 21. 5. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně a její zástupce se z jednání soudu dne 25. 4. 2023 omluvili, žalovaný se k němu bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Ve věci je přítomen mezinárodní prvek (sídlo žalobkyně), přičemž zdejší soud má pravomoc předmětný spor rozhodnout (čl. 4 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1215/2012). 5. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: - ze smlouvy o úvěru ze dne 30. 7 2018, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit do 28 dnů od poskytnutí; - z potvrzení o platbě, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala částku 15 000 Kč na účet uvedený žalovaným ve smlouvě o úvěru; - ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2019, že pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] postoupena právní předchůdkyni žalobkyně [právnická osoba] [anonymizováno]; - ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 2. 2019, že pohledávka za žalovaným byla právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [anonymizováno] postoupena žalobkyni; - z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, že žalovaný byl informován o skutečnostech týkajících se úvěru (úroková sazba, RPSN, poplatky,…); - z oznámení o postoupení pohledávky s podacím archem bylo zjištěno, že dne 30. 5. 2019 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni. Zásilka byla odeslána žalovanému 10. 6. 2019; - z předžalobní výzvy s podacím archem bylo zjištěno, že dne 7. 5. 2020 byla vyhotovena předžalobní výzva, která byla žalovanému odeslána dne 21. 5. 2020. Ostatní důkazní návrhy soud zamítl, když skutkový stav pro rozhodnutí ve věci byl dostatečně zjištěn z provedených důkazů. 6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 30. 7. 2018 spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč, ten se zavázal ji uhradit do 28 dnů, tedy do 27. 8. 2018. Do dnešního dne neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla dvojím postoupením postoupena na žalobkyni. Žalobkyně sama tvrdila, že nedisponuje doklady o prověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky a rovněž mu zaslala předžalobní výzvu. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 9. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán. 10. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení. 14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 16. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 19. Vzhledem k tomu, že sama žalobkyně v žalobě tvrdila, že nedisponuje doklady o prověření úvěruschopnosti žalovaného lze uzavřít, že prověření úvěruschopnosti žalovaného nebylo v řízení prokázáno. Jelikož žalobkyně nedostála své povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je nutné posoudit smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku. 20. Plnění poskytnuté žalovanému je pak třeba vypořádat podle § 2993 o. z., z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho. Soud tedy zavázal žalovaného k úhradě částky 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši stanovené podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od data, kdy se dostala žalovaná do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní. 21. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč, neboť ta byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále odměna za zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.“) - převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby, 3 x režijní paušál za uvedené úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a 21% DPH z odměny a náhrad v celkové výši 252 Kč, neboť zástupkyně žalobkyně doložila, že je plátcem DPH. Podmínky pro aplikaci § 14b odst. 1 a. t. byly splněny, neboť řízení byl