21 C 167/2023-84 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne [datum] domáhala po žalované zaplacení celkové částky 24 801 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] za užití prostředků dálkové komunikace smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr 17 900 Kč. Žalobkyně se vedle jistiny domáhá zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 960 Kč, poplatku za službu presto 330 Kč, vynaložených nákladů 980 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 611 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení. Žalovaná neuhradila ničeho. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k jednání soudu se bez omluvy nedostavila. 3. Soud učinil z níže uvedených provedených důkazů následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaná dne [datum] uzavřely za užití prostředků dálkové komunikace smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout úvěr až do výše 17 900 Kč a žalovaná se zavázala tento splatit v 1 splátce do [datum] spolu s poplatkem 4 660 Kč a poplatkem za službu presto ve výši 165 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne [datum]). Žalobkyně bezhotovostním převodem poskytla žalované úvěr ve výši 17 900 Kč, a to ve dvou platbách po 12 000 Kč a 5 900 Kč dne [datum] (přehled bankovních transakcí vyplacených společností). Totožnost žalované byla ověřena z naskenovaného občanského průkazu, zadaným SMS kódem a náhledem na bankovní účet žalované (sken občanského průkazu žalované, smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne [datum], listina autorizace ověření totožnosti). Žalovaná prohlásila, že v souladu se svými pravidly posoudila úvěruschopnost žalované a ověřila její příjem ve výši 11 553 Kč (listina označena identifikované příjmy). V ceníku žalobkyně jsou uvedeny výše jednotlivých poplatků, např. ověřovací poplatek, poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za odklad splatnosti, poplatek za službu presto – expresní vyplacení, výše účelných nákladů žalobkyně (sazebník žalobkyně platný od [datum]). V popise základních vlastností spotřebitelského úvěru žalobkyně popisuje druh úvěru jako bezúčelový, výši RPSN (1 732,08%), náklady v případě prodlení se splácením (listina označena popis základních vlastností spotřebitelského úvěru). Ve všeobecných obchodních podmínkách žalobkyně uvádí podmínky pro poskytnutí úvěru a jeho splácení (všeobecné obchodní podmínky platné od [datum]). V obecných principech posuzování a filozofie společnosti žalobkyně uvádí své principy a postupy pro posuzování úvěruschopnosti spotřebitele (listina Obecné principy posuzování a filozofie společnosti). Žalobkyně prohlásila, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalované zjistila počet členů ve společné domácnosti v počtu 3, z toho 2 s příjmem, výši výdajů na půjčky 1 000 Kč, výši měsíčních výdajů na bydlení 11 000 Kč, výši ověřeného čistého příjmu 11 553 Kč, výši uváděného příjmu spotřebitelem 21 000 Kč (výpis o posouzení úvěruschopnosti). Žalobkyně disponuje výpisem z účtu žalované za období [datum] až [datum], v němž je počáteční zůstatek 0 Kč, konečný zůstatek 17,02 Kč, na účtu jsou opakovaně příchozí platby od služby [anonymizováno], s.r.o., příchozí platby rodičovského příspěvku od Úřadu práce, [anonymizováno] [pobočka] ve výši 8 500 Kč, dále přehled plateb žalované (výpis z běžného účtu [anonymizováno]). Právní zástupce zaslal žalované dne [datum] předžalobní výzvu s upozorněním, že nezaplatí-li svůj dluh do tří dnů, uplatní svůj nárok žalobou (předžalobní upomínka, podací lístek). 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 6. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 11. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k následujícímu právnímu závěru. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovanou za užití prostředků dálkové komunikace s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta bezhotovostním převodem částka 17 900 Kč. Jelikož žalovaná při uzavírání smluv o spotřebitelském úvěru vystupovala jako spotřebitel (slabší smluvní strana), aplikují se ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měla žalobkyně povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele, tj. jeho schopnost poskytnutý úvěr splácet. 12. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná, a to ve smyslu ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, absolutně, k této neplatnosti soudy přihlédnou i bez návrhu. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví povinnost, že věřitel je povinen postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Spokojí-li se věřitel s nedoloženými prohlášeními dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sz. zn. 33 Cdo 2178/2018). 13. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy ([příjmení] Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). 14. Poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke