21 C 198/2023-65 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení dlužné jistiny 10 000 Kč, smluvní pokuty 500,15 Kč a příslušenství, jak je specifikováno ve výroku tohoto rozsudku s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (dále také jen„ věřitel“), s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do [datum], své povinnosti však nedostál, uhradil celkem částku 0 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval. 3. Ve věci bylo rozhodnuto dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. 4. Rozsudek je odůvodněn ve smyslu ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. 5. Soud učinil na základě skutkových zjištění učiněných z níže uvedených listinných důkazů následující závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] byla mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (dále také jen„ věřitel“) a žalovaným uzavřena prostřednictvím dálkové komunikace smlouva o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] [spisová značka], na jejímž základě se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do [datum]. Peněžní prostředky byly zaslány žalovanému převodem na účet dne [datum] ve výši 10 000 Kč (listina potvrzení o platbě). Totožnost žalovaného byla ověřena zasláním ověřovací platby ve výši 1 Kč (potvrzení o platbě). Žalobkyně eviduje listinu žádost o spotřebitelském úvěru nepodepsanou žalovaným, ve které je uvedeno, že žalovaný je zaměstnán u [právnická osoba] s měsíčním příjmem 33 867 Kč, jeho výdaje činí 13 800 Kč, měsíční splátky úvěru 13 800 Kč, náklady na bydlení a ostatní výdaje 0 Kč (listina žádost o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdce žalobkyně, žalobkyně i právní zástupce žalobkyně před podáním žaloby vyzývali žalovaného k úhradě dluhu (listina placená upomínka ze dne [datum] [datum], [datum], [datum], podací arch, předžalobní upomínka). Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou dne [datum], postoupení bylo oznámeno žalovanému přípisem ze dne [datum] (listina rámcová smlouva o postoupení pohledávek, dílčí smlouva o postoupení pohledávek, příloha [číslo] přípis ze dne [datum] a [datum], podací arch). 6. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 8. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 10. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná, a to ve smyslu ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, absolutně, k této neplatnosti soudy přihlédnou i bez návrhu. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví povinnost, že věřitel je povinen postupovat při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Spokojí-li se věřitel s nedoloženými prohlášeními dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sz. zn. 33 Cdo 2178/2018). 11. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je částečně důvodná. Právní předchůdkyně žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy o úvěru tak jak tuto povinnost stanoví § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně netvrdila, ani neprokázala, že by její právní předchůdkyně měla dostatečné informace o pravidelných měsíčních příjmech a výdajích žalovaného, a tyto věrohodným způsobem i ověřila. K žalobě byla připojena žádost o úvěr, kde je uvedena výše příjmu žalovaného, nicméně žalobkyně tento příjem nijak neověřila. Žalobkyně, respektive její právní předchůdce, nevěnoval ani pozornost výdajům žalovaného, když v žádosti jsou uvedeny výdaje na bydlení a ostatní výdaje ve výši 0 Kč. Nebylo ani ověřováno, zda jsou proti žalovanému vedeny exekuce či nikoli, a to ani za situace, kdy v žádosti je uvedeno, že splátky ostatních úvěrů činí 13 800 Kč měsíčně. Žalobkyně (její právní předchůdkyně) tak zjevně porušila svou povinnost stanovenou v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva o úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je tak dle ust. § 86 odst. 1, 2, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve spojení s ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná, a to pro rozpor se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení § 588 občanského zákoníku povinen přihlédnout z úřední povinnosti. K uvedenému lze odkázat např. na nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. 12. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je tak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně má nárok na zaplacení toliko původní jistiny, případně jejího zůstatku, s ohledem na neplatnost smlouvy však nemá nárok na sjednané poplatky, úroky, smluvní pokuty a další platby dle ujednání ve smlouvě. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že uhradil žalobkyni nad rámec jí tvrzené částky, případně, že jeho dluh zanikl jiným zákonem stanoveným způsobem. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, úhradu dluhu či jeho zánik jiným zákonem stanoveným způsobem, ve výši přesahující výši tvrzenou žalobkyní, netvrdil ani neprokázal. Soud tedy zavázal žalovaného k úhradě částky 10 000 Kč (dlužná jistina) spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně tvrdila a prokázala, že žalovanému byly poskytnuty její právní předchůdkyní peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný uhradil právní předchůdkyní žalobkyně či žalobkyni celkem částku 0 Kč, je tedy jeho povinností vydat bezdůvodné obohacení ve výši zbývající 10 000 Kč. V této části bylo žalobě vyhověno, ve zbývající části (úroky, sjednané náklady na vymáhání,) byla žaloba vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy zamítnuta. 13. Pokud jde o požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení, pak zde bylo soudem rozhodnuto tak, že nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení nebyl žal