19 C 131/2024-57 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 30. 4. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 27 886,60 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, dne 4. 7. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které mu byla poskytnuta částka 25 000 Kč. Žalovaný úvěr řádně nehradil a tento byl ke dni 6. 11. 2022 zesplatnen. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 2 000 Kč. Ke dni žaloby dluží žalovaný částku celkem 27 866,60 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 23 000 Kč, dlužného úroku z jistiny do zesplatnění ve výši 4 886,60 Kč a příslušenství. Žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávek za ním na žalobkyni dne 16. 2. 2024. Předžalobní upomínka ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.) byla žalovanému odeslána spolu s oznámením o postoupení pohledávky.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně a její zástupce se z jednání soudu dne 17. 7. 2024 omluvili, žalovaný se k němu bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu.4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:- z podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , smluvních podmínek s přílohami a standardních informací o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 7. 2022 bylo zjištěno, že žalovanému jako zákazníkovi byly adresovány informace o úvěru a podmínky úvěru. Celková výše úvěru byla 25 000 Kč, celková částka, kterou měl zaplatit 34 109,39 Kč, RPSN 81,02 % ročně;- z fotografie obou stran občanského průkazu a fotografie muže s občanským průkazem žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný poskytl právní předchůdkyni žalobkyně fotografii svého občanského průkazu a svého obličeje;- ze dokumentu právní předchůdkyně žalobkyně označeného jako půjčka – denní historie bylo zjištěno, že ohledně žalovaného byla vedena denní historie jeho smlouvy s tím, že je zde evidována jedna splátka ve výši 10 000 Kč a ke dni 27. 9. 2023 zůstatek úvěru ve výši 29 806,89 Kč- z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023 s podacím lístkem bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyhotovila oznámení o postoupení pohledávek žalobkyni, které žalobkyně odeslala žalovanému dne 27. 10. 2023;- z předžalobní výzvy s oznámení o postoupení pohledávek s podacím lístkem soud zjistil, že dne 15. 2. 2024 byla vyhotovena předžalobní výzva a oznámení o postoupení pohledávky, které byly žalovanému odeslány dne 16. 2. 2024 zástupcem žalobkyně;5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč dne 4. 7. 2022. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku 2 000 Kč. Žalobkyně neprokázala prověření úvěruschopnosti žalovaného, když v tomto směru nepředložila ničeho. Soud rovněž konstatuje, že žalobkyně nepředložila rovněž ani podepsanou smlouvu o úvěru, nicméně z dalších předložených důkazů se podává, že žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru uzavřela. Žalovanému byla dne 16. 2. 2024 odeslána předžalobní výzva.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.8. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.9. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.17. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Podle ustálené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřite