19 C 187/2024-59 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou dne 16. 4. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 851 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s žalobkyní prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, dne 28. 9. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které mu byla poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 330 Kč zaplatit do 30 dnů. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný nedodržel svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas a uhradil na něj toliko dne 30. 10. 2023 částku 1 Kč a dne 30. 11. 2023 částku 1 Kč. Ke dni žaloby dluží žalovaný částku 13 851 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 9 999 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 297 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 147 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti korunovým odkladem ve výši 1 979 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč a smluvních pokut ve výši 600 Kč. Předžalobní upomínka ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.) byla žalovanému odeslána.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně, její zástupce a žalovaný se z jednání soudu dne 25. 9. 2024 omluvili, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu.4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:- ze smlouvy o úvěru ze dne 28. 9. 2023 , Anonymizováno, , formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a informačního memoranda soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal s RPSN 48,3 % splatit do 28. 10. 2023. Součástí smlouvy bylo ujednání o korunovém odkladu, expres výplatě, SMS servisu a bezpečné splátce. Součástí smlouvy byl rovněž formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a informační memorandum o zpracování osobních údajů;- z opisu výpisu proplacení smlouvy a výpisu z účtu žalobkyně ke dni 29. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně odeslal 10 000 Kč na účet, který je uveden ve smlouvě o úvěru jako účet, na který má být úvěr poskytnut (č. ú. , Anonymizováno, );- z potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik ze dne 16. 4. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně sama sobě vystavila potvrzení o tom, že provedla ověření bonity žalovaného a to tak, že provedla lustraci v registru ISIR a dalších rejstřících;- z výpisu čerpání bylo zjištěno, že žalobkyně vyčíslila celkový dluh žalovaného na 13 951,75 Kč s tím, že výpis obsahuje jednotlivé dílčí položky, ze kterých s dluh skládá;- z předžalobní výzvy s podacím archem soud zjistil, že dne 15. 3. 2024 byla vyhotovena předžalobní výzva, která byla žalovanému odeslána dne 18. 3. 2024;Ostatní důkazní návrhy soud pro nadbytečnost neprovedl, když skutkový stav pro rozhodnutí ve věci byl dostatečně zjištěn z provedených důkazů.5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Žalobkyně poskytla žalovanému dne 29. 9. 2024 spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, ten se zavázal jej zaplatit spolu s příslušnými poplatky do 28. 10. 2023 v plné výši. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku 2 Kč s tím, že poslední splátku provedl dne 30. 11. 2023. Následně byl úvěr zesplatněn. Žalobkyně neprokázala prověření úvěruschopnosti žalovaného, když v tomto směru předložila pouze své vlastní potvrzení o provedení lustrace v rejstřících, ničeho dalšího. Žalovanému byla dne 18. 3. 2024 odeslána předžalobní výzva.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.8. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.9. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.17. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Podle ustálené judikatury věř