19 C 360/2023-99 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 11 501 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 11. 10. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí poskytla úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že provedla lustraci žalované ve veřejně dostupných databázích, na základě které nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované a žádosti tak bylo vyhověno. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalované uvedený ve smlouvě. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu formou předžalobní upomínky prostřednictvím zástupce žalobkyně dne 15. 10. 2023. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalobkyně a její zástupce se z jednání soudu dne 31. 1. 2024 omluvili, žalovaná se k němu bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu. 4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: - z výpisů z účtů žalované u [právnická osoba] za období od 26. 4. 2022 do 25. 9. 2022 soud zjistil, že žalovaná opakovaně prováděla platby u obchodníků jako [webová adresa] (např. dne 4. 5. 2022 celkem 33 plateb v celkové výši 4 800 Kč, dne 6. 5. 2022 celkem 12 plateb v celkové výši 1 200 Kč, dne 16. 5. 2022 48 plateb v celkové výši 6 197 Kč, dne 23. 5. 2022 32 plateb v celkové výši 10 921 Kč a mnoho dalších), [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], [anonymizována dvě slova], [webová adresa] apod. Dále žalované opakovaně na účet chodily půjčky od nebankovních institucí ([anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] apod.) a splácela nejméně půjčku u [příjmení] [jméno]; - z potvrzení o platbě ze dne 11. 10. 2022 soud zjistil, že z účtu žalované na účet žalobkyně byla zaslána ověřovací platba ve výši 1 Kč a následně z účtu žalobkyně bylo na účet žalované uvedené ve smlouvě o úvěru zasláno 7 000 Kč; - z informace o platbě na účet žalované od [právnická osoba] za období červen – září 2022 soud zjistil, že žalované chodila na účet výplata od [právnická osoba] s. r. o. ve výši 21 388 – 25 688 Kč; - z fotografie občanského průkazu soud zjistil, že žalovaná poskytla žalobkyni svůj občanský průkaz; - z žádosti o spotřebitelský úvěr [číslo] soud zjistil, že žalovaná uvedla měsíční příjem 25 000 Kč a měsíční výdaje 6 000 Kč; - ze smlouvy o úvěru ze dne 11. 10. 2022 [číslo] soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované úvěrový rámec do výše 20 000 Kč s tím, že ujednána byla úroková sazba 40 % p. m.; - ze zesplatnění úvěru [číslo] ze dne 10. 2. 2023 soud zjistil, že ke dni 10. 2. 2023 bylo vyhotoveno žalobkyní zesplatnění úvěru žalované; - z předžalobní výzvy s podacím lístkem soud zjistil, že dne 15. 10. 2023 byla vyhotovena předžalobní výzva, která byla žalované odeslána stejného dne. 5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně poskytla žalované dne 11. 10. 2022 na základě úvěrové smlouvy [číslo] úvěr ve výši 7 000 Kč s tím, že ujednána byla úroková sazba ve výši 40 % p. m. Žalovaná na poskytnutý úvěr neuhradila ničeho. Žalobkyně žalované úvěr poskytla i přesto, že jí uváděné údaje se nezakládaly na pravdě, což mohla a měla zjistit z předložených výpisů z účtu, ze kterých vyplývá, že žalovaná utrácela tisícové částky v online kasinech a sázkových kancelářích, opakovaně jí byly poskytovány půjčky od nebankovních společností a bylo tak zcela zřejmé, že její měsíční výdaje nemohou být 6 000 Kč. Nadto žalobkyně sice tvrdila, že bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalované lustrací z veřejně dostupných databází, nicméně k prokázaní těchto tvrzení nepředložila žádné důkazy a rovněž ničeho netvrdila k prověření úvěruschopnosti stran výdajů žalované. Žalované byla dne 15. 10. 2023 odeslána předžalobní výzva. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 8. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán. 9. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3). 13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. 17. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dluž