22 C 278/2023-59 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok, úrok z prodlení), která má představovat nevrácené peněžní prostředky, poskytnuté žalovanému na základě smlouvy č. , hodnota, ze dne 3. 6. 2021 uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně (obchodní společnost , Anonymizováno, ., IČO: , IČO, ), dále poplatku za poskytnutí předmětných financí, který je ve výši 4 290 Kč. V neposlední řadě se domáhá smluvní pokuty ve výši 500,15 Kč za prodlení žalovaného. Pohledávky měly být na žalobkyni postoupeny.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání a na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění:4. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že dne 3. 6. 2021 byla na účet č. , č. účtu, zaslána částka 10 000 Kč s variabilním symbolem , var. symbol, . Dne 2. 6. 2021 bylo z tohoto účtu zaplaceno 10 haléřů.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný vyjádřili dne 3. 6. 2021 vůli uzavřít smlouvu, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému částku 10 000 Kč na jeho účet a ten se jí zavázal vrátit společně s úrokem a poplatkem prostřednictvím jedné splátky ve výši 11 094,71 Kč do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Ve smlouvě je uveden úrok ve výši 36 % ročně a RPSN 253,92 %, při překročení doby splatnosti je RPSN 7595,30%, v takovém případě je třeba zaplatit částku 14 290 Kč.6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 9. 2022 vč. podacího lístku, že tato písemnost byla odeslána žalovanému na adresu , adresa, , dne 7. 9. 2022 na adresu uvedenou žalovaným ve smlouvě dne 23. 8. 2023. Dle sledování zásilek byla tato písemnost doručována dne 25. 8. 2023 a 18. 9. 2023 se vrátila zpět odesílateli.7. Z výzvy k úhradě datované ke dni 8. 7. 2021, 13. 7. 2021, 23. 7. 2021 a 2. 8. 2021, že žalovaný byl k úhradě dluhu opakovaně vyzýván.8. Z rámcové smlouvy a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní vyjádřily dne 16. a 17. 8. 2022 vůli postoupit na žalobkyni mimo jiné předmětnou pohledávku za žalovaným. Z potvrzení o úhradě, že za pohledávky byla dne 17. 8. 2022 uhrazena kupní cena.9. Z předžalobní výzvy ze dne 5. 1. 2023 bylo zjištěno, že tohoto dne byla vyhotovena předžalobní výzva adresovaná žalovanému k úhradě částky ve výši 24 890,15 Kč s příslušenstvím; z poštovního archu bylo zjištěno že dne 9. 1. 2023 byla tato písemnost odeslána na výše uvedenou adresu žalovaného.10. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu.11. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný vyjádřili dne 3. 6. 2021 vůli uzavřít smlouvu, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, kterou se zavázal vrátit dle sjednaných podmínek. Právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní uzavřela smlouvu o postoupení mimo jiné předmětné pohledávky za žalovaným. Žalovaný dluh neuhradil. Před podáním žaloby byl žalovaný k úhradě dluhu vyzván.12. Podstatu sporu soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), zejm. ustanovení upravující smlouvu o úvěru § 2395 a násl.; ustanovení o neplatnosti právního jednání § 580 a násl.; ustanovení upravující bezdůvodné obohacení § 2991 a násl.13. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Předně soud dospěl k závěru, že došlo k platnému postoupení pohledávky a žalobkyně nyní figuruje v pozici věřitele. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku a vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr. Tuto smlouvu soud vyhodnotil jako neplatnou podle § 588 občanského zákoníku pro její zjevný rozpor s dobrými mravy.15. U úvěrů či půjček se sjednaným úrokem judikatura vychází z toho, že příslušná ujednání mohou být v závislosti na výši sjednaného úroku v rozporu s dobrými mravy, a to až do té míry, že budou označena za absolutně neplatná (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podle judikatury je sjednaná úroková míra v souladu s dobrými mravy, pokud podstatně nepřevyšuje (v zásadě několikanásobně) obvyklý úrok v daném čase a místě. Soud vychází z toho, že uvedený závěr se uplatní i ve vztahu k údaji RPSN, který má sice oproti úrokové míře jinou vypovídací hodnotu (údaj je odvozen z rovnice, která odpovídá na ročním základě celkové současné hodnotě čerpání na jedné straně a celkové současné hodnotě splátek a plateb poplatků na straně druhé; srov. příloha I směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES), nicméně jeho účelem je být univerzálním parametrem pro vzájemné porovnávání výhodnosti úvěrů. Podle soudu lze hodnotit mravnost konkrétního úvěrového produktu jako celku právě s přihlédnutím k tomuto parametru. RPSN tohoto úvěru bylo ve výši 254 % a při delší splatnosti až přes 7 000 %.16. Na základě výše uvedeného soud dospěl k jednoznačnému závěru, že celková konstrukce úvěru, která nezahrnuje žádné specifické (pro úvěrové vztahy neobvyklé či zjevně nadstandardní) služby odůvodňující extrémně vysokou „cenu“ úvěru vyplývající z údaje RPSN jednoznačně svědčí o zjevném rozporu s dobrými mravy, jelikož se zcela zřejmě vymyká cenám „obvyklým“ (ze statistik ČNB vyplývá, že v červnu 2021 banky poskytovaly spotřebitelského úvěry s průměrným RPSN 7,62 % . Rozpor s dobrými mravy je zjevný i ze způsobu nárůstu ceny úvěru v případě prodlení, když cena úvěru je potom cca 27násobná. Soud proto úvěrovou smlouvu hodnotí podle § 588 občanského zákoníku jako absolutně neplatnou. Podle soudu nebyly splněny podmínky pro moderaci či platnost zbývající části smlouvy (srov. § 576 a § 577 občanského zákoníku), když při zjištění „zjevně nemravné ceny/konstrukce úvěru“ vyplývá už ze samotné povahy věci, že nelze předpokládat, že by úvěrující strana měla zájem uzavřít smlouvu bez ujednání vedoucích k její nemravnosti. Nadto se soudu ani samotné úvahy o aplikaci § 576 či § 577 občanského zákoníku nejeví jako souladné s účelem absolutní neplatnosti z důvodu zjevného rozporu s dobrými mravy, jelikož tento právní následek musí plnit rovněž preventivně-sankční funkci.17. Vzhledem k neplatnosti smlouvy má žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku právo na vrácení toho, co bylo žalovanému plněno. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel částku ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný netvrdil, že by cokoliv splatil (zůstal v řízení pasivní). Bezdůvodné obohacení žalovaného tak představuje celá poskytnutá jistina ve výši 10 000 Kč, v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. Žalobkyni však nevznikly nároky založené na neplatné smlouvě, v tomto rozsahu soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (poplatek za poskytnutí úvěru, úrok, smluvní pokuta).18. Ohledně úroku z prodlení soud dospěl k závěru, že nelze vycházet ze lhůty splatnosti stanovené v neplatné smlouvě. Žalovaný byl k úhradě bezdůvodného obohacení vyzván nejprve výzvou ze dne 8. 7. 2021, ve které mu byla stanovena lhůta k plnění v délce 3 dnů od doručení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepředložila doklad o doručení, soud analogicky vyšel z § 573 občanského zákoníku a zásilku považuje za doručenou 13. 7. 2021, žalovaný se tedy ode dne 17. 7. 2021 nacházel v prodlení. Soud od tohoto data požadavku žalobkyně na úrok z prodlení vyhověl (§ 1970 občanského zákoníku). Pro úplnost soud dodává, že žalobkyně požadovala část úroku z prodlení v kapitalizované podobě, soud jej ve výroku specifikoval pouze obdobím.19. Dále soud pro úplnost dodává, že se vzhledem k výše uvedenému právnímu závěru nezabýval tím, zda poskytovatel úvěru před jeho poskytnutím s odbornou péčí prověřil úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl v řízení pasivní, tudíž by se podle zdejšího soudu neaplikoval závěr plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, a i v případě neplatnosti smlouvy podle tohoto speciálního důvodu by soud stanovil okamžik rozhodný pro vrácení jistiny stejným způsobem, jak je uvedeno výše.20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.), přičemž při stanovení poměru úspěchu přihlížel ke kapitalizovanému příslušenství (v případě běžícího přihlížel ke kapitalizaci ke dni vydání rozhodnutí), přičemž úspěch žalobkyně je v rozsahu 13 213 Kč (cca 908 Kč úrok z prodlení do 11. 8. 2022, cca 2 305 Kč běžící úrok z prodlení, 10 000 Kč jistina) a úspěch žalovaného je v rozsahu 8 420 Kč (úrok z prodlení kapitalizován jako cca 30 Kč, ve zbytku jde o kapitalizovaný úrok a smluvní pokutu). Po odečtení poměru úspěchu žalovaného od poměru úspěchu