19 C 306/2025-36 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 29. 7. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 736 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutou a náklady spojenými s uplatněním pohledávky s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 25. 5. 2024 smlouvu o zápůjčce, na základě které mu byla poskytnuta částka celkem 12 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal, spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 900 Kč, zaplatit do 16. 6. 2024. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný nedodržel svůj závazek splatit poskytnutý úvěr řádně a včas a neuhradil na něj ničeho. Předžalobní upomínka ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.) byla žalovanému odeslána dne 19. 3. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně a její zástupce se z jednání soudu dne 17. 12. 2025 omluvili, žalovaný se k němu bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu.4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:- ze smlouvy o zápůjčce ze dne 25. 5. 2024 ve znění dodatku ze stejného dne soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši celkem 12 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal, spolu s poplatkem ve výši 3 900 Kč, splatit nejpozději do 16. 6. 2024, přičemž pro případ prodlení žalovaného s úhradou úvěru si smluvní strany ujednaly povinnost žalovaného uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a náklady žalobkyně účelně vynaložené v souvislosti s prodlením žalovaného, mezi které patří mj. poplatek 500 Kč za písemnou výzvu k úhradě;- z výpisu z bankovního účtu žalobkyně vedeného u společnosti , právnická osoba, . soud zjistil, že z účtu žalobkyně byla dne 25. 5. 2024 odeslána částka celkem 12 000 Kč ve prospěch bankovního účtu žalovaného, uvedeného ve smlouvě o zápůjčce ze dne 25. 5. 2024;- z upomínky žalobkyně ze dne 23. 6. 2024 adresované žalovanému soud zjistil, že žalobkyně vypracovala upomínku s výzvou žalovanému k úhradě dlužné částky ve výši 16 814 Kč, a to ihned;- z upomínky žalobkyně ze dne 30. 6. 2024 adresované žalovanému soud zjistil, že žalobkyně vypracovala upomínku s výzvou žalovanému k úhradě dlužné částky ve výši 17 601 Kč, a to ihned;- z opakované výzvy k úhradě žalobkyně ze dne 7. 7. 2024 adresované žalovanému soud zjistil, že žalobkyně vypracovala výzvu žalovanému k úhradě dlužné částky ve výši 18 388 Kč, a to ihned;- z opakované výzvy k úhradě žalobkyně ze dne 16. 7. 2024 adresované žalovanému soud zjistil, že žalobkyně vypracovala výzvu žalovanému k úhradě dlužné částky ve výši 19 228 Kč, a to ihned;- z opakované výzvy k úhradě žalobkyně ze dne 31. 7. 2024 adresované žalovanému soud zjistil, že žalobkyně vypracovala výzvu žalovanému k úhradě dlužné částky ve výši 20 074 Kč, a to ihned;- z předžalobní výzvy s podacím lístkem soud zjistil, že dne 19. 3. 2025 byla vyhotovena předžalobní výzva, která byla žalovanému odeslána téhož dne;5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Žalobkyně poskytla žalovanému, na základě smlouvy ze dne 25. 5. 2024 ve znění jejího dodatku ze stejného dne, spotřebitelský úvěr ve výši celkem 12 000 Kč, ten se zavázal jej zaplatit spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 3 900 Kč do 16. 6. 2024. Žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho. Žalobkyně vyhotovila opakované výzvy k úhradě dlužné částky, neprokázala však odeslání žádné z nich. Žalobkyně neprokázala prověření úvěruschopnosti žalovaného, když v tomto směru nepředložila soudu ničeho k prokázání svých tvrzení. Žalobkyně prokázala odeslání předžalobní výzvy žalovanému dne 19. 3. 2025.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.8. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.9. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.17. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání