21 C 207/2025-101 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výroku uvedené s odůvodněním, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Strany si sjednaly poplatek za uzavření smlouvy 158,91 Kč a úrok ve výši 1,016 % denně, poplatek za SMS servis 20,16 Kč. Vedle dlužné jistiny, úroku a poplatků se žalobkyně domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo rozhodnuto dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.4. Soud učinil z předložených listinných důkazů následující závěr o skutkovém stavu: Dne , datum, byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena prostřednictvím dálkové komunikace smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 45 100 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do , datum, spolu s úrokem 1,016 % denně a poplatkem 1,99 % z čerpané částky ve sjednaných splátkách, RPSN 1 759,13 % (smlouva o úvěru, souhlas se zpracováním osobních údajů, informace pro spotřebitele, předpis denních splátek, všeobecné obchodní podmínky, autorizace ověření totožnosti). Žalobkyně zjistila příjem uvedený spotřebitelem 24 675 Kč, 5 a více členů domácnosti, měsíční výdaje na půjčky 4 000 Kč, výdaje na bydlení 6 000 Kč (výpis o posouzení úvěruschopnosti). Žalobkyně zaslala na účet žalovaného částku 8 000 Kč dne , datum, (přehled transakcí). Z účtu žalovaného odcházela několikrát denně okamžitá úhrada v různé částce, v měsících předcházející datu uzavření smlouvy s žalobkyní jsou patrny poplatky za kontokorentní úvěr, nepovolený debet, překročení limitu (leden, únor, březen, duben, červen, červenec, srpen, září, říjen 2024) (výpis z účtu kontomatik). Žalobkyně zesplatnila dluh dne , datum, (přípis žalobkyně). Právní zástupce žalobkyně před podáním žaloby vyzýval žalovaného k úhradě dluhu (předžalobní výzva, potvrzení o podání zásilky).5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.7. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.14. Soud posoudil zjištěný skutkový stav a s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.15. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.16. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně, když prověřila pouze měsíční příjmy vyplacené žalovanému, jak se podávají z výpisu z účtu kontomatik. Žalobkyně však vůbec neprověřila pravidelné měsíční výdaje žalovaného, když se spokojila s pouhým tvrzením žalovaného o jeho výdajích. Již z doloženého výpisu kontomatik je přitom zřejmé, že žalovaný měl již předchozí dluhy, opakovaně se z výpisu z účtu podává překročení limitu, nepovolený debet na účtu. Žalobkyně neověřila, kolika věřitelům žalovaný splácí půjčky či úvěry, zda jsou tyto po splatnosti, jak dlouho, není ověřeno, z čeho sestávají náklady na bydlení, zda bydlí žalovaný v nájmu, zda splácí případně úvěr na nákup bydlení, jaké jsou jiné výdaje spojené s bydlením – náklady na služby, nebyly zjišťovány žádné další výdaje žalovaného, a to ani s ohledem na uváděný počet členů domácnosti „5 a více