10 C 42/2026-48 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které mu byla poskytnuta částka 50 000 Kč. Žalovaný úvěr řádně nehradil a tento se stal splatný celý. Žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho. Předžalobní upomínka ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.) byla žalovanému odeslána dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně a její zástupce se z jednání soudu dne , datum, omluvili, žalovaný se k němu bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu.4. Soud provedl předložené listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:- ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, s přílohami bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč, který byl splatný ke dni , datum, . Úroková sazba byla sjednána ve výši 15 % měsíčně, RPSN činilo 435,03 %, spolu s jistinou měl být uhrazen úrok ve výši 90 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách 7 500 Kč. Celkem měl žalovaný uhradit 140 000 Kč. Jednou z příloh smlouvy bylo posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ve kterém bylo uvedeno, že žalovaný není v insolvenci, není proti němu vedena exekuce, byla provedena lustrace v SOLUS, AML, dle REPI se jedná o extrémně rizikového klienta. Dále bylo uvedeno, že žalovaný má příjem ve výši 25 728 Kč, náklady na bydlení byly stanoveny žalobkyní na 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky byly stanoveny na 7 790 Kč. Závěr byl, že finanční zůstatek žalovaného je 7 438 Kč.- z detailu pohybu – bezhotovostní platba bylo zjištěno, že žalobkyně uhradila dne , datum, z účtu , č. účtu, na účet , č. účtu, částku 50 000 Kč s poznámkou , Anonymizováno, úvěr, , jméno FO, úvěr;- z detailu pohybu – okamžitá příchozí platba bylo zjištěno, že žalovaný uhradil dne , datum, z účtu , č. účtu, s názvem , Jméno žalovaného, na účet , č. účtu, částku 1 Kč a s poznámkou , Jméno žalovaného, ;- ze zprávy , právnická osoba, ., že pro žalovaného vede účet č. , č. účtu, , přičemž na tento účet byla v květnu 2024 připsána částka 50 000 Kč.- z upomínky č. , hodnota, žalobkyně ze dne , datum, adresované žalovanému soud zjistil, že žalobkyně vypracovala upomínku s výzvou žalovanému k úhradě dlužné částky ve výši 8 000 Kč;- z upomínky č. , hodnota, žalobkyně ze dne , datum, adresované žalovanému soud zjistil, že žalobkyně vypracovala upomínku s výzvou žalovanému k úhradě dlužné částky ve výši 8 500 Kč;- z předžalobní výzvy a podacího lístku bylo zjištěno, že dne , datum, vyhotovil zástupce žalobkyně předžalobní výzvu adresovanou žalovanému a tato byla stejného dne odeslána žalovanému na adresu trvalého pobytu;5. Na základě výše uvedených skutkových zjištění soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:Žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč dne , datum, s tím, že úroková sazba byla sjednána na 15 % p.m., tedy 180 % p.a.. A celkem měl žalovaný uhradit do , datum, žalobkyni částku 140 000 Kč (RPSN 435,03 %) Žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho. Žalobkyně neprokázala řádné prověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalovanému byla dne , datum, odeslána předžalobní výzva.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.8. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.9. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.17. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Podle ustálené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele