Okresní soud v Olomouci 11 C 38/2026-81 – Neplatnost právního jednání
Okresní soud v Olomouci · 27. 7. 2026
Aplikovaná ustanovení
Související právní otázky
O co šlo
o 202 535 Kč s příslušenstvím
Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 171 829 Kč s příslušenstvím (úrok z prodlení, smluvním úrokem) a smluvní pokutou ve výši 30 706,30 Kč s odůvodněním, že se žalovanou dne 11. 6. 2024 uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované následujícího dne vyplacen úvěr ve výši 150 000 Kč, který měl být spolu se smluvním úrokem ve výši 72,84 % ročně splacen formou 48 měsíčních splátek ve výši 11 027 Kč (v těchto splátkách byla obsažena i úhrada pojištění). Žalobkyně tvrdila, že schopnost žalované řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i jiných zdrojů jako jsou doklady o příjmech a prohlášení žalované. Žalovaná však nehradila úvěr řádně a včas, když na úvěr uhradila pouze částku 122 270 Kč. Žalobkyně proto úvěr ke dni 21. 8. 2025 zesplatnila a po žalované dále požaduje úhradu zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 165 981,42 Kč (částka odpovídá součtu zbývající jistiny a dosud nesplacených smluvních úroků) od 23. 8. 2025 do zaplacení; smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku s jejíž úhradou se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů, celkem částky 998 Kč; náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 200 Kč za každou splátku s jejíž úhradou se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů, celkem částky 800 Kč; smluvní pokuty za prodlení žalované s úhradou úvěru ve výši 30 706,30 Kč a pojištění schopnosti klienta splácet úvěr ve výši 4 050 Kč. Za dobu od 23. 8. 2025 do 90. dne prodlení žalované do zaplacení požaduje žalobkyně smluvní úrok ve výši 72,84 % ročně z částky 141 406,93 Kč, za období od 90. dne prodlení (tedy za dobu od 16. 9. 2025) požaduje z předmětné částky úrok z prodlení ve výši 12 % ročně odpovídající zákonnému úroku z prodlení. Žalobkyně tvrdila odeslání předžalobní výzvy žalované před podáním žaloby.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.4. Dne 11. 6. 2024 podepsala žalovaná návrh na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě měl být žalované poskytnut úvěr s celkovou výší 150 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet spolu se smluvním úrokem ve výši 72,84 % ročně formou 48 měsíčních splátek ve výši 11 027 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni zaplatit celkem 464 496 Kč, RPSN ze smlouvy činí 102,82 %. Žalobkyně k tomuto návrhu dne 12. 6. 2024 připojila akceptační doložku (zjištěno z návrhu na č. l. 49-51, formuláře na č. l. 33-36, prohlášení klienta na č. l. 22-23). Dne 11. 6. 2024 vyplnila žalovaná formulář hodnocení klienta, ve kterém uvedla, že je zaměstnaná na dobu neurčitou v , právnická osoba, , její pravidelný čistý příjem za 3 měsíce v průměru činí 43 306 Kč, žije s jedním dítětem u rodičů a její pravidelné měsíční výdaje spočívají v nákladech na bydlení ve výši 7 473 Kč a životním minimu ve výši 4 860 Kč a výdaje na dítě 3 490 Kč (přičemž nemá žádné náklady na splátky jiných úvěrů, jakož ani na dopravu, záliby apod.), drží rezervu ve výši 1 000 Kč a disponuje volnými zdroji pro splácení úvěru ve výši 26 483 Kč měsíčně (formulář na č. l. 32). Žalobkyně dne vyjádřila zájem přihlásit se k pojištění schopnosti úvěr splácet dne 11. 6. 2024 ve výši 1 350 Kč měsíčně (č. l. 16-17). Na bankovní účet žalované byla připsána částka 150 000 Kč dne 12. 6. 2024. Zaměstnavatel žalované potvrdil dne 11. 6. 2024 potvrzení o příjmu žalované ve výši 43 306 Kč (č. l. 24). Z výplatního lístku žalované za období 05/2024 vyplývá, že k výplatě na účet byla určena částka 43 510 Kč (č. l. 26). z výpisu z účtu komerční banky vedeném na jméno žalované pro den 6. 6. 2024 soud zjistil, že tento den přišla na účet žalované částka 43 510 Kč od , právnická osoba, (č. l. 30). Žalobkyně ověřovala totožnost žalované z občanského průkazu (kopie OP na č. l. 25, 27, 28). V době podepsání návrhu provedla žalobkyně skóring žalované v registru NRKI; žalovaná si žádala o úvěr u 4 institucí, celková zbývající částka kreditních karet, celkového čerpání nesplátkových operací a celkové zbývající částky splátkových operací ve výši 3 227 Kč, s tím že po splatnosti je dluh ve výši 227 Kč (výpis z NRKI na č. l. 20), přičemž měla čistý výpis z registru SOLUS (výpis ze SOLUS na č. l. 19). Z karty klienta soud zjistil, že k úvěru č. , hodnota, žalobkyně eviduje poskytnutou částku ve výši 150 000 Kč a celkovou splacenou částku 122 270 Kč za období od 17. 7. 2024 do 17. 6. 2025 (č. l. 41). Dne 21. 8. 2025 sepsala žalobkyně oznámení o zesplatnění úvěru č. , hodnota, adresované žalované, ke dni zesplatnění činila dlužná původní jistina úvěru 141 406,93 Kč (oznámení na č. l. 40). Ve dnech 18. 7. 2025 a 18. 8. 2025 sepsala žalobkyně výzvu k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru adresovanou žalované (č. l. 37 a 38). Dne 4. 2. 2026 zaslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalované předžalobní výzvu (výzva na č. l. 42, podací arch na č. l. 18).Soud dospěl k následujícímu závěru o relevantním skutkovém stavu:5. Žalobkyně vyjádřila dne 12. 6. 2024 vůli poskytnout žalované finanční částku 150 000 Kč, žalovaná vyjádřila vůli předmětnou částku za specifikovaných podmínek společně s úrokem vrátit, úrok byl uveden ve výši 72,84 % ročně, RPSN ve výši 102,82 %; smlouva obsahuje mimo jiné ujednání (čl. 6.5) o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z „Nové jistiny úvěru“ (po zesplatnění úvěru má být tvořena dosud nesplacenou jistinou a přirostlými dosud nesplacenými úroky). Žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřila nebankovní registr klientský informací, z nějž vyplynulo, že má půjčky ve výši 3 227 kč, z toho 227 Kč po splatnosti, a registr SOLUS, od žalované si opatřila výpis z účtu pro den 6. 6. 2024 obsahující příchozí platbu ze zaměstnání, potvrzení o příjmu a výplatního lístku, výdaje určila hypoteticky s využitím údaje o životním minimu, dále vycházela z výdajů na bydlení uvedených žalovanou ve výši 7 473 Kč, nákladů na dítě 3 490 Kč a výdajů na půjčky 0. Žalovaná na předmětný úvěr zaplatila částku 122 270 Kč.6. Soud při právním posouzení věci vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku);7. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, vzhledem k tomu, že žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr.8. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru řádným (s náležitou odbornou péčí) způsobem neprověřovala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, když při zvažování výdajů žalované vycházela pouze z údajů deklarovaných žalovanou, přičemž uvedenou výši výdajů žalobkyně nikterak neověřovala, nadto ačkoliv disponovala informacemi o dluhovém zatížení žalované (z toho částečně měla žalovaná dluhy po splatnosti) s těmito informacemi nepracovala a vycházela pouze z informací tvrzených žalovanou (k nutnosti zkoumat faktické výdaje srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, čj. 33 Cdo 656/2024-380, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, bod 24). Současně ačkoliv žalovaná disponovala bankovním účtem, vyžádala si žalobkyně pouze výpis za jeden jediný den, z nějž si ověřila, že v měsíci červnu přišla žalované na účet mzda v tvrzené výši. Žalobkyně nemohla mít na základě tvrzených informací ze strany žalované ucelený přehled o její finanční situaci a schopnosti poskytnutý úvěr splácet. Přitom jí nic nebránilo vyžádat si výpisy z účtu žalované za delší období, které by jí mohly lépe umožnit posoudit tehdejší finanční situaci žalované.9. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti žalované zjevně nedostála požadovanému standardu odborné péče při ověřování úvěruschopnosti. Smlouvu o spotřebitelském úvěru je proto nutné posoudit jako absolutně neplatnou.10. Vzhledem k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy je žalovaná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu úvěru sníženou o případné platby žalované v době přiměřené svým možnostem. Žalovaná obdržela částku 150 000 Kč, na kterou žalobkyně uhradila částku 122 270 Kč. Žalobkyně proto má nárok na vrácení částky 27 730 Kč; soud v tomto rozsahu žalobě výrokem pod bodem I tohoto rozsudku vyhověl.11. Požadavek na úhradu částky 144 099 Kč, smluvního úroku a smluvní pokuty není důvodný, jelikož jistina ve výši 122 270 již byla žalovanou vrácena žalobkyni, smluvní úrok, smluvní pokuta, poplatky ani pojistné nebyly platně sjednány z důvodu absolutní neplatnosti celé smlouvy; soud proto žalobu v této části výrokem pod bodem II tohoto rozsudku zamítl.12. Ohledně požadovaného úroku z prodlení soud vyšel z toho, že žalovaná je podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit jistinu úvěru v době přiměřené svým možnostem, která se v případě sporu odvíjí buď od dohody účastníků nebo od určení soudem. Existence sporu je dána objektivně tím, že žalovaná jistinu dobrovolně nevrátila. Jelikož však žalovaná své možnosti jistinu vrátit ve svém vyjádření nijak nespecifikovala, určil soud lhůtu k vrácení jistiny v délce tří dnů od právní moci rozsudku analogicky podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k výše uvedenému se žalovaná (dosud) nemohla dostat do prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, čj. 33 Cdo 3675/2021); soud proto výrokem pod bodem II tohoto rozsudku jako nedůvodný zamítl i požadavek na úhradu úroku z prodlení.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.). Žalované, která byla ve sporu pouze částečně úspěšnější, však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.