19 C 53/2026-48 – Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 33 100 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 14. 7. 2025 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě jí byla poskytnuta částka ve výši 18 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr zaplatit do 21. 9. 2025 a zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 12 600 Kč a další poplatky. Žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu formou předžalobní upomínky dne 6. 2. 2026.2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že považuje uzavřenou smlouvu za absolutně neplatnou z mnoha ve vyjádření uvedených důvodů, mimo jiné namítala, že byť byl úvěr označen jako podnikatelský úvěr, tuto skutečnost žalobkyně nikterak neprověřovala a nezajímala se o využití poskytnutého úvěru. Toliko takto obcházela svou povinnost prověřit úvěruschopnost žalované. Žalovaná dále u jednání soudu doplnila, že poskytnuté prostředky použila, v den kdy jí byly zaslány, na úhradu nájemného. Dále žalovaná namítala například výši poplatku za poskytnutí úvěru (1 % denně). U jednání soudu navrhla, aby jí bylo uloženo uhradit poskytnutou jistinu úvěru ve splátkách 1 500 Kč měsíčně a ve zbytku, aby byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.3. Žalobkyně a její zástupce se k jednání soudu dne 27. 7. 2026 bez omluvy nedostavili, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. v jejich nepřítomnosti.4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:- z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že dne 14. 7. 2025 byla zaslána částka 18 001 Kč z účtu společnosti , Jméno žalobkyně, . na účet č. , č. účtu, .- ze smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne 14. 7. 2025 č. , hodnota, -, Anonymizováno, bylo zjištěno, že na jejím základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 18 000 Kč s dobou trvání 70 dní a poplatkem za poskytnutí ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru. V případě prodlení s úhradou jakékoliv z 5 splátek byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč a v případě prodlení s úhradou úvěru po datu splatnost byl sjednán úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z nesplaceného zůstatku úvěru a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nesplaceného zůstatku úvěru. V čl. 2.5. je uvedeno, že úvěr je sjednáván a poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb klienta;- z informace o platbách bylo zjištěno, že z účtu , Anonymizováno, označeného jako , Jméno žalované, byla provedena platba 1 Kč, bez uvedení účtu na jaký byla provedena a data provedení;- z dokumentu ID banky ze dne 16. 10. 2024 bylo zjištěno, že v něm jsou uvedeny identifikační údaje žalované;- z výpisu z živnostenského rejstříku k osobě žalované ze dne 7. 4. 2026 bylo zjištěno, že ke dni , datum, zaniklo její živnostenské oprávnění;- z výpisu z účtu č. , č. účtu, majitelky , Jméno žalované, bylo zjištěno, že dne 15. 7. 2025 byla na tento účet provedena příchozí platba ve výši 18 001 Kč z účtu č. , č. účtu, ;- z výpisu z účtu č. , č. účtu, majitelky , Jméno žalované, bylo zjištěno, že dne 15. 7. 2025 byla z tohoto účtu provedena odchozí platba ve výši 17 500 Kč na protiúčet označený jako , Anonymizováno, č. , č. účtu, označená jako , Anonymizováno, ;- z předžalobní výzvy s podacím lístkem bylo zjištěno, že dne 4. 2. 2026 byla vyhotovena předžalobní výzva, která byla žalované odeslána dne 6. 2. 2026;5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy č. , hodnota, -, Anonymizováno, dne 15. 7. 2025 částku ve výši 18 000 Kč. Žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho. Žalobkyně neprokázala jednak, že by jakkoliv zkoumala, zda poskytnuté prostředky budou použity na podnikatelské účely a dále prověření úvěruschopnosti žalované, když v tomto směru nepředložila ničeho. Žalovaná naopak prokázala, že poskytnuté finanční prostředky použila obratem na úhradu nájemného, tedy pro své osobní potřeby. Žalované byla dne 21. 5. 2025 odeslána předžalobní výzva.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.8. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.9. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.17. Na úvod je třeba konstatovat, že předmětný úvěr byl sice označen jako podnikatelský, nicméně žalobkyně ani netvrdila, že by jakkoliv ověřila, že poskytnuté finanční prostředky budou skutečně použity pro podnikatelské účely žalované. Naopak žalovaná prokázala, že poskytnuté prostředky použila neprodleně po jejich poskytnutí na úhradu nájemného, tedy pro své osobní potřeby. Z tohoto důvodu soud posoudil poskytnutý úvěr, v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, jako spotřebitelský.18. Následně se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný