21 C 9/2026-82 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky ve výroku uvedené s odůvodněním, že žalobkyně s žalovanou uzavřely dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami v minimální výši 3 000 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 57,99 % ročně. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná porušila smlouvu o úvěru, když neuhradila minimální měsíční splátku splatnou dne , datum, . Žalobkyně proto žalovanou opakovaně upomínala o úhradu dlužných, což žalovaná neučinila, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila. Podanou žalobou se tak žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 59 795 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, smluvního úroku ve výši 57,99 % ročně z jistiny za období od , datum, do , datum, kapitalizovaného částkou 8 550,03 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 68 345,03 Kč za období od , datum, do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a částky 1 076,31 Kč jako smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za 18 dní jako období ode dne následujícího po dni k plnění uvedeném v předžalobní výzvě do dne sepsání žaloby.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Ve věci bylo rozhodnuto dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.4. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění a na jejich základě závěr o skutkovém stavu: Dne , datum, uzavřela žalobkyně se žalovanou prostřednictvím dálkové komunikace smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , jíž se zavázala poskytnout žalované na její bankovní účet č. , č. účtu, úvěr až do výše 60 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 57,99 % p. a. formou pravidelných měsíčních splátek v minimální výši 3 000 Kč nejpozději do 72 měsíců od okamžiku posledního čerpání úvěru, RPSN ze smlouvy činí 76,18 %. Totožnost žalované byla ověřena z fotokopie jejího občanského průkazu, verifikační platbou ve výši 1 Kč a prostřednictvím aplikace DigiSign se zasláním SMS na telefonní číslo , tel. číslo, (listiny smlouva o úvěru, předsmluvní informace, zásady zpracování osobní údajů, souhlas se zpracováním osobních údajů, fotokopie OP žalované, výstup z aplikace DigiSign, potvrzení o verifikační platbě). Žalobkyně zaslala dne , datum, na bankovní účet žalované uvedený ve smlouvě o úvěru částku 60 000 Kč (listina potvrzení o vyplacení úvěru). Před poskytnutím úvěru žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, a to na základě informací získaných od společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a dále na základě výpisů z bankovního účtu žalované v období od února do dubna 2025. Jedná se o bankovní účet uvedený ve smlouvě o úvěru, z výpisu se podává, že je veden , právnická osoba, pro žalovanou a je z něj patrné, že počáteční a konečné zůstatky ve všech třech měsících se pohybují v rozmezí -3 000 Kč až -3 200 Kč. Z těchto výpisů jsou dále patrné příjmy i výdaje žalované v prakticky stejné celkové výši a čerpání zápůjčky od , právnická osoba, ve výši 10 000 Kč dne , datum, (listiny výpisy z b. ú. žalované za únor-duben 2025, datový výstup z , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ). Žalobkyně žalovanou opakovaně upomínala o úhradu dlužných splátek úvěru, přičemž ji upozornila na možnost zesplatnění úvěru (listiny upomínky č. , hodnota, a č. , hodnota, ze dne , datum, a , datum, ). Dne , datum, zaslal právní zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu (listiny předžalobní výzva, podací lístek).5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.7. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.14. Soud posoudil zjištěný skutkový stav a s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.15. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných