26 C 28/2026-54 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 29 296 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 10. 4. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 16 000 Kč na její bankovní účet. Žalovaná se zavázala žalobkyni úvěr zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně z poskytnuté jistiny. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením a žalobkyně dne 13. 8. 2024 úvěr zesplatnila. Žalovaná ničeho neuhradila ani přes výzvy žalobkyně včetně předžalobní výzvy ze dne 19. 10. 2025. Žalobkyně kromě jistiny ve výši 16 000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 400 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 22 400 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení požaduje rovněž úhradu smluvní pokuty ve výši 6 896 Kč za období od 14. 8. 2024 do 19. 10. 2025.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:- Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a z potvrzení o provedené platbě, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 10. 4. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované na dobu neurčitou neúčelový revolvingový úvěr, a to peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnuté finanční prostředky úrok 40 % měsíčně s RPSN ve výši 5517,16 % a celkovou částku splácet pravidelnými měsíčními splátkami vždy nejpozději k 10. dni v měsíci. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla dle odst. 4.2. písm. c) Smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Částka 16 000 Kč byla dne 10. 4. 2024 převedena na účet žalované č. , č. účtu, .- Z rodného listu žalované, z fotokopie jejího občanského průkazu a z výpisu z účtu žalované za období od 22. 10. 2022 do 21. 3. 2023, že žalobkyně měla k dispozici tyto listiny ohledně žalované. Z výpisu z účtu bylo mimo jiné zjištěno, že žalovaná často sázela, pobírala rodičovský příspěvek ve výši cca 10 000 Kč měsíčně, příspěvek na dítě, měla i jiné úvěry či půjčky, například od společnosti , právnická osoba, .- Dopisem ze dne 10. 8. 2024 žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru a vyzvala ji k zaplacení dlužné částky ve výši 46 930 Kč do tří dnů od doručení dopisu.- Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 19. 10. 2025 a z potvrzení o podání doporučené zásilky, že žalovaná byla dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 19. 10. 2025 vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Výzva byla žalované odeslána dne 21. 10. 2025.- Z dalších provedených důkazů, smlouvy o postoupení pohledávky včetně příloh, soud neučinil žádná ve věci relevantní zjištění.4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 10. 4. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované na dobu neurčitou neúčelový revolvingový úvěr, a to peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnuté finanční prostředky úrok 40 % měsíčně s RPSN ve výši 5517,16 % a celkovou částku splácet pravidelnými měsíčními splátkami vždy nejpozději k 10. dni v měsíci. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla dle odst. 4.2. písm. c) Smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Částka 16 000 Kč byla dne 10. 4. 2024 převedena na účet žalované č. , č. účtu, . Žalobkyně měla k dispozici rodný list žalované, kopii jejího občanského průkazu a výpis z jejího účtu za období od 22. 10. 2022 do 21. 3. 2023. Z výpisu z účtu bylo mimo jiné zjištěno, že žalovaná často sázela, pobírala rodičovský příspěvek ve výši cca 10 000 Kč měsíčně, příspěvek na dítě a měla i jiné úvěry či půjčky, například od společnosti , právnická osoba, . Dopisem ze dne 10. 8. 2024 žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru a vyzvala ji k zaplacení dlužné částky ve výši 46 930 Kč do tří dnů od doručení dopisu. Žalovaná byla dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 19. 10. 2025 vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Výzva byla žalované odeslána dne 21. 10. 2025.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.14. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k právnímu závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen