29 C 1/2026-91 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky 73 086,80 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 35 018 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 0,93 % denně. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a to na základě náhledu do databází a na základě informací získaných od dlužníka, ze kterých byl zjištěn pravidelný měsíční příjem žalovaného ve výši 30 400 Kč. Podle žalobkyně se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, a proto žalobkyně ke dni , datum, úvěr zesplatnila. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný na dlužnou jistinu uhradil pouze 495,91 Kč. Předmětem žalobního nároku je dlužná část jistiny ve výši 34 522,09 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 37 587,84 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 558,34 Kč, poplatek za službu „Presto“ ve výši 393,57 Kč, poplatek na službu „Informační SMS servis“ ve výši 24,96 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 35 498,96 Kč ve výši 11,5 % p. a. od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.3. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:Žalobkyně se žalovaným dne , datum, sjednali smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, jejíž nedílnou součástí jsou mj. všeobecné obchodní podmínky. Žalobkyně se v této smlouvě zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 40 500 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky spolu s úrokem ve výši 0,933 % denně žalobkyni splácet v pravidelných denních splátkách. Konec doby platnosti kreditního rámce byl stanoven na , datum, , RPSN při čerpání celého kreditního rámce činí 1 446,06 % (Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , Údaje o Poskytovateli spotřebitelského úvěru, Informace pro spotřebitele, Souhlas se zpracováním osobních údajů, Všeobecné obchodní podmínky, Předpis denních splátek). Žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného zasláním autorizační platby (Autorizace ověření totožnosti) a dále z kopie jeho občanského průkazu (kopie OP žalovaného). Žalobkyně vyplatila žalovanému platbami na jeho bankovní účet č. , č. účtu, částku 10 100 Kč dne , datum, , částku 6 900 Kč dne , datum, a částku 18 018 Kč dne , datum, , celkem tedy částku 35 018 Kč (Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli žalobkyní, Výpisy z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, za dobu od 10/2024 do 12/2024). Žalovaný žalobkyni uhradil na jistinu pouze částku 495,91 Kč (Žalovaný netvrdil opak). Dopisem ze dne , datum, oznámila žalobkyně žalovanému „vypovězení smlouvy o půjčce s okamžitou platností“ z důvodu nehrazení závazků žalovaného (Oznámení o vypovězení smlouvy z , datum, ). Dne , datum, zaslala právní zástupkyně žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky (předžalobní výzva právní zástupkyně žalobkyně ze dne , datum, ).4. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti, z obecných principů posuzování úvěruschopnosti a z identifikovaných příjmů soud žádná relevantní skutková zjištění neučinil, neboť se jedná o interní dokumenty vygenerované žalobkyní, ze kterých není vůbec zřejmé, jakým způsobem žalobkyně přišla k informacím v těchto dokumentech uvedeným.5. Z výše uvedených skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalobkyně a žalovaný se dne , datum, dohodli na obsahu smlouvy, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla částku 35 018 Kč. Sjednaný úrok za poskytnutí peněz činil 0,933 % denně (tj. 340,545 % ročně). Žalovaný na dlužnou jistinu uhradil pouze 495,91 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zřejmě posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě údajů, jejichž původ však soudu nedoložila. Žalovaný byl vyzván k úhradě svého dluhu.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník"), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném v době uzavření úvěrové smlouvy) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.15. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud však dospěl k závěru, že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného.16. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životn