109 C 5/2020-62 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 30. 1. 2020 se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 27 817 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku z vyúčtování za rok 2018. Žalovaná, ač vlastník bytové jednotky [číslo] v bytovém domě [adresa] na adrese [adresa žalované a žalobkyně], dluží žalobci dle přehledu vyúčtování za rok 2018 (období 1/ 2018 až 12/ 2018) na nedoplatku na službách částku 27 817 Kč, sestávající z dlouhodobých záloh na opravy ve výši 25 814 Kč, kontrola spalovacích cest 575 Kč, správa domu ve výši 1 804 Kč, vodné a stočné 298,85 Kč. Uvedené částky byly splatné podle stanov SVJ vždy do 20. dne daného měsíce. Podle evidenčního listu platného do 31. 1. 2018 činila záloha na služby částku 3 830 Kč měsíčně a sestávala z plateb do fondu oprav 3 548 Kč, komíny - kontrola spalinových cest 25 Kč, správa domu 157 Kč, ostatní náklady 100 Kč. Od 1. 2. 2018 byly sníženy platby na fond oprav na částku 2 365 Kč. Splatnost vyúčtování byla stanovena na 30. 6. 2019, která vychází ze stanov žalobce, které korespondují s § 7 zák. č. 67/2013 Sb. Jelikož žalovaná částku ve splatnosti neuhradila, byla prostřednictvím právního žalobce vyzvána k úhradě do 19. 10. 2019. Předžalobní výzva ze dne 9. 10. 2019 byla dána k přepravě 11. 10. 2019, žalovaná však dlužnou částku neuhradila. 2. Žalobce v souladu s právními předpisy provedl ke dni 13. 2. 2019 dle přehledu vyúčtování za období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 vyúčtování služeb, dle kterého žalovaná dluží žalobci částku ve výši 27 817 Kč, z toho na dlouhodobých zálohách částku 25 814 Kč; správu domu 1 804 Kč; vodné a stočné - vodoměry 298,85 Kč s tím, že žádá uhradit po žalované dlužnou částku z vyúčtování ve výši 27 817 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 7. 2019 do zaplacení, po odečtení částky 100 Kč z titulu odečtené úhrady na ostatní náklady. 3. Soud žalobě vyhověl platebním rozkazem ze dne 6. 5. 2020, proti kterému podala žalovaná v zákonné lhůtě dne 21. 5. 2020 odpor, který odůvodnila 26. 5. 2020 a v němž s žalobou nesouhlasí a nárok uplatněný v žalobě neuznává, protože stanovy žalobce, dle kterých byla zavázána k uvedeným měsíčním platbám, jsou neplatné, neboť tyto nebyly schváleny všemi členy společenství. Na základě ZVB správce (právnická osoba SVJ) zajišťuje dodávku služby, a to na základě smlouvy podle PV. V tomto případě ohledně dodávky služeb je správce povinen s ní, jako majitelkou bytové jednotky, sepsat řádnou smlouvu. SVJ je upravena zákonem o vlastnictví bytů č. 72/ 1994 Sb. (ZVB) a zůstává nezměněna. SVJ je právnickou osobou soukromého práva a má omezenou právní způsobilost. NV č. 366/2013 Sb. nedopadá na její bytovou jednotku, nýbrž na bytové jednotky upravené OZ po 1. 1. 2014. Od 1. 1. 2004 jí nebyla dána možnost seznámit se s dokumenty (fakturami dodavatelů) na jakém základě správce stanovuje výši záloh na služby. Od r. 2007, kdy se začaly zálohy na správu domu vybírat, jí do dnešního dne nebyly vyúčtovány. Právnická osoba SVJ se obohacuje bez udání účelu platby, předložení od roku 2004 (každým rokem) žádného účetnictví a rozpočtu, výdajových a příjmových dokladů, faktur, uzavřených smluv. Stanovuje si smýšlené zálohy jak za služby, tak za správu domu a pozemku a následně až od roku 2015 předkládá tzv. vyúčtování, které není vyúčtováním, ale trestným činem podvodu, žádá proto vrácení všech záloh na služby a za správu domu od 1. 1. 2004 s 20 % p.a. z prodlení do zaplacení. Za rok 2018 obdržela evidenční list a zaplatila za služby celkovou částku 4 013 Kč. Tato problematika za rok 2017 se projednávala u jednání č.j. 109 C 17/2019. Její vlastnické právo je uvedené v prohlášení vlastníka, které vzniklo ze zákona o vlastnictví bytů a které je jí ponecháno dle § 3063 OZ a § 3028 OZ. NV 366/2013 Sb. ani stanovy nemohou změnit veřejnou listinu prohlášení vlastníka. Stanovy, které jsou v rozporu s jejím vlastnickým právem a se zákonem č. 72/1994 Sb. schválené„ pouze“ většinou vlastníků jednotek jsou neplatné a ona (žalovaná) nemá žádnou povinnost přizpůsobit svoje práva a povinnosti jako vlastník jednotky podle oddílu 5 bytového vlastnictví v OZ, zároveň tuto povinnost ze zákona nemá ani právnická osoba SVJ. SVJ nemá oprávnění měnit rozsah vlastnických práv, pouze za předpokladu, že s tím budou souhlasit všichni vlastníci jednotek a následně zruší dům rozdělený podle ZVB z roku 1994, zruší PLATNÉ prohlášení vlastníka a rozdělí dům podle OZ, vypracuje nové prohlášení a odsouhlasí stanovy, které budou v souladu se zákonem a v souladu s prohlášením vlastníka podle OZ. To vše za předpokladu, že s tím budou souhlasit všichni vlastníci jednotek. Stanovy SVJ, které odsouhlasila POUZE většina, jsou v rozporu s jejím vlastnickým právem. Dále uvedla, že ze zákona ručí za závazky právnické osoby SVJ, která jí brání vlastníku jednotky a podílovému vlastníkovi na společných prostorech domu a pozemku podílet se na správě domu a pozemku. Opakovaně každým rokem sděluje, že stanovy SVJ jsou v rozporu s jejím vlastnickým právem, se zákonem a Listinou. Žalobcem je odkazováno na vadnou judikaturu. Rozhodnutí NS je v rozporu s Ústavou s čl. 95 odst. 1 a na NS v Brně podala oznámení na Polici ČR z důvodu rozkladu právního státu. Všechny soudu jsou v jejím případě zaujaté, ignorují její vlastnické právo ustanovené v kupní smlouvě, v prohlášení vlastníka a v zákoně 72/1994 Sb. Neustále ji nutí podřídit se stanovám SVJ, které mění (zasahují) její vlastnické právo, i když NS odůvodnil, že stanovy nezasahují do jejího vlastnického práva. Ze zákona je rovněž ona správcem domu a pozemku a nebyl jí předložen rozpočet a další dokumenty ke schválení. Navrhla žalobu zamítnout pro rozpor se zákonem a pro rozpor s jejím vlastnickým právem. 4. Soud nařídil ve věci jednání na den 24. 8. 2021. Žalovaná svou neúčast písemně omluvila a uvedla osm důvodů, proč se nemůže k jednání dostavit. Souhlasila s provedením jednání v její nepřítomnosti. Uvedla, že se jedná o stále stejnou problematiku žalob SVJ, kdy je neoprávněně žalována od roku 2016 pod jednacími čísly 110 C 50/2016, 107 C 53/2016, 109 C 17/2019, 110 C 17/2020. 5. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, a to notářským zápisem ze dne 10. 12. 2004 NZ 104/ 2004, N 118/2004 s jeho přílohou – stanovy žalobce, evidenčním listem na rok 2018, zápisem ze shromáždění žalobce ze dne 2. 12. 2014, vyúčtováním na jméno žalované za rok 2018, usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 1. 2018, č. j. 26 Cdo 3465/2017-156, soud zjistil následující skutečnosti: 6. Z notářského zápisu NZ 104/ 2004, N 118/2004 JUDr. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že dne 10. 12. 2004 se za účasti jmenované notářky konalo shromáždění vlastníků jednotek„ Společenství pro dům [ulice a číslo], [obec]“, jehož programem bylo odsouhlasení stanov žalobce. Tohoto shromáždění se zúčastnilo 100% členů žalobce, včetně žalované, a pro schválení stanov se vyjádřilo 85,81% těchto členů, proti byla pouze právě žalovaná, jejíž podíl hlasů činil 14,19 %. Ze zápisu shromáždění žalobce ze dne 2. 12. 2014 vyplývá, že na tomto shromáždění žalobce konaného 2. 12. 2014 bylo za přítomnosti všech členů žalobce s výjimkou žalované, která nebyla přítomna, a jejíž podíl činí 1419/10000, bylo usnesením schváleno, že pro rok 2015 budou činit platby na správu domu a pozemku (fond oprav) 25 000 Kč měsíčně na celý dům a budou je platit všichni majitelé jednotek ve výši odpovídající jejich podílu na společných částech, a to vždy do 20. dne příslušného měsíce na účet společenství; žalované byly na základě tohoto usnesení předepsány podílem 1419/10000 zálohy na komíny ve výši 25 Kč, fond oprav 3 548 Kč měsíčně a odměna správci 157 Kč Tyto platby byly žalované předepsány prostřednictvím evidenčního listu pro jednotku [číslo] pro rok 2016, 2017, od 1. 3. 2016 včetně ostatních nákladů 100 Kč, tedy celková částka 3 830 Kč, což vyplývá z evidenčního listu. Na základě evidenčního listu pro jednotku [číslo] měla žalovaná pro leden 2018 předepsanou platbu v částce 3 805 Kč (fond oprav 3 548 Kč, správa domu 164 Kč a ostatní náklady 100 Kč). Od února 2018 pak byly žalované pro předmětnou bytovou jednotku evidenčním listem předepsány měsíční platby ve výši 2 622 Kč (fond oprav 2 365 Kč, správa domu 164 Kč a ostatní náklady 100 Kč). Z přehledu vyúčtování za období 1. 1. 2018 až 31. 12. 2018 ze dne 13. 2. 2019 má soud za prokázáno, že žalované byl tímto vyúčtování vyúčtován nedoplatek v celkové výši 27 817 Kč (Dle vyúčtování za rok 2018 měla žalovaná uhradit částku 31 830 Kč, po odečtení částky 4 013 Kč, kterou zaplatila, činí nedoplatek 27 817 Kč). Žalovaná uhradila za rok 2018 celkem částku 4 013 Kč, takže nedoplatek za rok 2018 představuje částku 27 817 Kč. 7. Další důkazy soud pro nadbytečnost neprováděl, jiná než uvedená skutková zjištění z důkazů provedených soud ze stejného důvodu nečinil, když se zabýval předmětem sporu, a hodnotil tímto směrem i provedené důkazy v jednotlivostech i ve vzájemné souvislosti, protože hodnocení žalované ohledně platné legislativy nemá na posouzení věci podle platného a účinného zákonného rámce pra