26 C 160/2021-36 — Okresní soud v Opavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu na nesplaceném úvěru, který poskytla právní předchůdkyně žalobkyně spol. [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále také jen„ původní věřitel“, nebo také„ úvěrující“), žalovanému na základě mezi nimi dne 13. 3. 2019 uzavřené Smlouvy o úvěru [číslo] ve znění dodatku smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 11. 4. 2019, ve které se věřitelka zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 4 433 Kč vrátit úvěrujícímu ve lhůtě platnosti do 12. 4. 2019. Žalovaný porušil podmínky smlouvy, neboť úvěr řádně a včas nesplatil a na jeho nedoplatku dluží částku 37 125 Kč s příslušenstvím. Dluh sestává z nezaplacené jistiny 25 000 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 12 150 Kč, kterou se ve smlouvě žalovaný pro případ prodlení zavázal věřiteli zaplatit a z příslušenství, kterým je zákonný úrok z prodlení, úrok z dlužné částky a náklady na upomínání. Žalobkyně nabyla tuto pohledávku za žalovaným na základě postupní smlouvy ze dne 19. 8. 2020 účinné od 28. 8. 2020. Změna v osobě věřitele byla žalovanému písemně oznámena. Protože žalovaný nereagoval na předžalobní výzvu k zaplacení této peněžité pohledávky, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalobou. 2. Elektronický platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 o. s. ř. zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil a ke své procesní obraně neuvedl ničeho. 3. Na dotaz soudu, zda a jak splnila původní věřitelka své povinnosti před poskytnutím úvěru žalovanému ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebním úvěru (dále jen „zákon“), žalobkyně reagovala částečným zpětvzetím žaloby co do částky přesahující jistinu, která byla žalovanému poskytnuta, nesplaceného úroku a nesplacené paušální náhrady nákladů na upomínání. Předmětem žaloby tak zůstala toliko částka poskytnuté jistiny ve výši 25 000 Kč a zákonného úroku z prodlení. V rozsahu zpětvzetí žaloby bylo řízení zastaveno. 4. Z nařízeného ústního jednání se žalobkyně omluvila a žalovaný se k němu bez omluvy nedostavil. Na základě zjištění učiněných z předložených listin, které budou dále označeny tučným písmem, soud zjistil a vzal za prokázáno: Ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 13. 3. 2019 a ze dne 11. 4. 2019, jejíž přílohou byly obchodní podmínky původní věřitelky, jakož i z výpisu z účtu [číslo] že původní věřitelka v době od 13. 3. 2019 do 11. 4. 2019 převedla ze svého bankovního účtu na účet žalovaného v několika dílčích platbách celkem částku 25 000 Kč, a to podle dohody ve smlouvě o úvěru. Z úvěrového účtu žalovaného bylo prokázáno, že z původní jistiny 25 000 Kč nezaplatil žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně ničeho a ona tak za ním evidovala částku k vymáhání 38 252 Kč. Z dohody o postoupení pohledávek a její přílohy o zaplacení portfolia pohledávek vzal soud za prokázanou věcně právní legitimaci žalobkyně v tomto sporu, neboť ta předmětnou smlouvou nabyla nesplacenou pohledávku za žalovaným ve výši 38 252 Kč, k jejíž zaplacení na účet žalobkyně vyzvala původní věřitelka žalovaného v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 8. 9. 2020, která byla odeslána poštou dle podacího archu žalovanému 9. 9. 2020. V této písemnosti byla žalovanému stanovena desetidenní lhůta splatnosti od doručení tohoto dopisu. Žalovaný byl před zahájením řízení vyzván žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 9. 3. 2021 odeslané mu, jak se podává z podacího archu z 11. 3. 2021, k zaplacení dlužné pohledávky 38 252 Kč. 5. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že po dispozitivním úkonu žalobkyně, kterým vzala část žaloby zpět, a po zastavení řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby, je žaloba co do nároku na zaplacení 25 000 Kč s příslušenstvím důvodná. Ačkoliv žalobkyně původně opírala svůj nárok na zaplacení dlužné částky 37 125 Kč s příslušenstvím o úvěrovou smlouvu, na základě které její předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, které se žalovaný zavázal v dohodnuté lhůtě splatnosti vrátit spolu s poplatkem, dospěl soud k závěru, že v daném případě není možné nárok žalobkyně posoudit podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), týkající se smlouvy o úvěru, a to právě proto, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím finančních prostředků pravděpodobně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Žádné takové informace se ze spisu nepodávají a nebyly ani k tomu označeny důkazy. S ohledem na zpětvzetí žaloby žalobkyní nad rámec poskytnuté jistiny žalovanému má soud za to, že žalobkyně ani žádnými takovými informacemi a důkazy nedisponuje a je si proto vědoma toho, že věc je nutno posoudit podle příslušných ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení podle § 2991 a násl. o. z., neboť tvrzená smlouva o úvěru je z důvodu absence splnění zákonné povinnosti poskytovatele úvěru podle § 86 zákona, absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. 6. V řízení bylo nepochybně zjištěno, že žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, a to na základě mezi nimi neplatně uzavřené smlouvy. Z předmětné smlouvy tudíž nevznikly ani jedné její straně žádná práva a povinnosti a tudíž z ní nevyplývá ani sjednaná lhůta splatnosti dluhu. S ohledem na uvedené plnění bez právního důvodu lze uzavřít, že se žalovaný vůči právní předchůdkyni žalobkyně bezdůvodně obohatil a je proto povinen to, oč se obohatil, ochuzenému vydat. Ochuzená je v tomto případě žalobkyně, která předmětnou pohledávku nabyla postupní smlouvou právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 19. 8. 2020 s účinností od 28. 8. 2020 (§ 1879 a násl. o. z.). Protože mezi účastníky nebyla platně sjednána lhůta splatnosti dluhu, je žalovaný povinen zaplatit dluh ve lhůtě stanovené věřitelem. Původní věřitelka oznámila žalovanému změnu na straně věřitele v listině ze dne 8. 9. 2020 a vyzvala jej k zaplacení dluhu na účet žalobkyně ve lhůtě 10 dnů od doručení této listiny. Má se za to, že výzva k zaplacení dluhu byla podle § 573 o. z., doručena žalovanému třetím pracovním dnem po odeslání, tzn., že se mu do dispozice dostala dnem 14. 9. 2020. Ode dne 15. 9. 2020 mu začala běžet desetidenní lhůta k plnění, která uplynula dnem 25. 9. 2020. Ode dne 26. 9. 2020 se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením dlužné pohledávky, která je předmětem tohoto řízení a žalobkyně má z toho důvodu nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z této částky od prvního dne prodlení s jejím zaplacením. O nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1968 a § 1970 o. z., a podle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, účinného ke dni prodlení žalovaného se zaplacením peněžitého dluhu. 7. Z hmotněprávního hlediska soud posoudil spor podle § 1723 odst. 1 a § 2991 a násl. o. z. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve vztahu k zastavenému řízení z důvodu na straně žalobkyně podle § 146 odst. 2 o. s. ř. a ve vztahu k přiznaném nároku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 271,37 Kč. Tato částka představuje 34,68 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67,34 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32,66 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 488 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 37 125 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 a. t. (převzetí věci, sepis žaloby, odeslání předžalobní upomínky) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč, když advokát osvědčil, že je plátcem takové daně. 9. Lhůta k plnění vyplývá z ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem, o. s. ř., splatnost přisouzených nákladů řízení soud vázal k rukám advokáta v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.