26 C 205/2021-36 — Okresní soud v Opavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu na nesplacené zápůjčce, kterou poskytla právní předchůdkyně žalobkyně spol. [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], žalovanému na základě mezi nimi dne 21. 12. 2016 uzavřené Smlouvy o zápůjčce [číslo] ve které se věřitelka zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 6 000 Kč, a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 4 612 Kč vrátit věřitelce v pravidelných 45 hotovostních splátkách po 236 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 1. 11. 2017. Žalovaný porušil podmínky smlouvy, neboť zápůjčku řádně a včas nesplatil a na jeho nedoplatku dluží žalovanou částku. Žalobkyně nabyla tuto pohledávku za žalovaným na základě postupní smlouvy ze dne 14. 6. 2018, změna v osobě věřitele byla žalovanému písemně oznámena v písemnosti původního věřitele ze dne 14. 6. 2018, ve které byl zároveň vyzván, aby dluh nové věřitelce zaplatil ve lhůtě 10 dnů od doručení této listiny. Protože žalovaný nereagoval na výzvu původní věřitelky a ani na předžalobní výzvu žalobkyně k zaplacení této peněžité pohledávky ze dne 12. 3. 2020, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalobou. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil a ke své procesní obraně neuvedl ničeho. 3. K nařízenému soudnímu jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil a žalobkyně svoji neúčast omluvila. Soud provedl dokazování listinami označenými k důkazu žalobkyní a zjistil z nich, že žalobkyně prokázala smlouvou o zápůjčce ze dne 21. 12. 2016 svá tvrzení, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému dne 21. 12. 2016 částku 6 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni i s poplatkem ve výši 4 612 Kč v pravidelných hotovostních 45 týdenních splátkách po 236 Kč, se splatností poslední splátky dne 1. 11. 2017. Z tabulky umoření žalobkyně prokázala, že žalovaný zápůjčku nesplatil řádně a včas a prokázala tak své tvrzení, že žalovaný na svůj dluh zaplatil pouze částku 1 350 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek a přílohou k ní ze dne 14. 6. 2018, z oznámení původní věřitelky o změně v osobě věřitele a v něm obsažené výzvy k zaplacení dluhu do 10 dnů od doručení této listiny, jakož i z podacího lístku ze dne 13. 7. 2018 prokázala žalobkyně svou věcně právní legitimaci ve sporu, pročež na základě této smlouvy nabyla předmětnou pohledávku od původní věřitelky a prokázala též to, že byl žalovaný uvědomen o změně v osobě věřitele a že byl vyzván k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení oznámení o změně v osobě věřitele. Předžalobní výzvou ze dne 12. 3. 2020 žalobkyně prokázala též své tvrzení, že před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu. 4. Na základě dokazování dospěl soud v rámci závěru o skutkovém stavu k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu totiž žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně před poskytnutím finančních prostředků žalovanému řádně posoudila s odbornou péčí jeho schopnost požadovanou zápůjčku splácet. Tato tvrzení však nebyla žádným důkazem prokázána a nebylo tak zjištěno, jaké byly faktické poměry žalovaného, zda mu tyto umožnily být účastníkem úvěrového právního vztahu s poskytovatelem nebankovních úvěrů. Soud ve věci nařídil jednání a měl v úmyslu procesně poučit žalobkyni v tomto směru tak, aby dotvrdila rozhodné skutečnosti a označila k nim důkazy pod sankcí neúspěchu ve sporu. Žalobkyně se však z jednání omluvila, k jednání se nedostavila a sama se tak zbavila možnosti využít dobrodiní soudu v naznačeném směru. 5. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ zákon“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá půjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje i tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr a bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), soud přihlédne i bez návrhu neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 6. Soud s ohledem na popsanou právní úpravu dovodil, že žalobkyně neprokázala existenci tvrzené smlouvy o zápůjčce uzavřené její právní předchůdkyní s žalovaným, neboť z důvodu nesplnění zákonného požadavku právní předchůdkyní žalobkyně zkoumat úvěruschopnost před poskytnutím úvěru žalovaného, byla-li taková smlouva vskutku uzavřena, je tato absolutně neplatná (§ 580 o. z.). Z důvodu její neplatnosti nevznikly stranám žádná práva a žádné z ní vyplývající povinnosti. Žalobkyně na druhou stranu prokázala, že její právní předchůdkyně poukázala žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, na kterou žalovaný zaplatil toliko částku 1 350 Kč, jakož i to, že tuto nesplacenou pohledávku nabyla od právní předchůdkyně postupní smlouvou ze dne 14. 6. 2018. Jestliže žalovaný obdržel tyto peníze na základě neplatného právního jednání, lze dovodit, že se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil. Žalovaný je povinen toto bezdůvodné obohacení ochuzenému vrátit. K vrácení této částky byl žalovaný vyzván právní předchůdkyní žalobkyně ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení oznámení o změně v osobě věřitele na účet žalobkyně v písemnosti ze dne 14. 6. 2018. Má se za to, že tato písemnost byla žalovanému doručena třetí pracovní den ode dne jejího odeslání (§ 573 o. z.), a pokud na svůj dluh v této lhůtě nezaplatil ničeho, jedenáctým dnem se dostal do prodlení se zaplacením tohoto dluhu. Splatnost pohledávky nastala 28. 7. 2018. Žalovaný je proto povinen od následujícího dne po splatnosti zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky. Z důvodu popsané neplatnosti tvrzené smlouvy o zápůjčce nevznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni finanční prostředky ve sjednané době splatnosti a doba splatnosti přiznané pohledávky nastala až po výzvě právní předchůdkyně žalobkyně k jejich zaplacení. Soud proto ve smyslu § 2991 a násl. o. z., žalobě co do částky 4 650 Kč s příslušenstvím vyhověl a v rozsahu ostatních nároků, žalobu zamítl. O nároku na zaplacení úroků z prodlení soud rozhodl podle § 1968 a § 1970 o. z., a podle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán ve výši požadované v žalobě. Nad rámec částky 4 650 Kč a úroku z prodlení z této částky soud pak posoudil žalobu jako nedůvodnou, a proto ji v tomto rozsahu zamítl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 145,92 Kč, přičemž tato částka představuje 9,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 54,9 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 45,1 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 469,54 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušá