11 C 103/2021-35 — Okresní soud v Opavě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhala se žalobkyně proti žalovanému zaplacení částky 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 28. 9. 2017 do zaplacení. Návrh odůvodnila žalobkyně tím, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 1. 2021 mezi společností [právnická osoba], [IČO] (původní věřitelka), jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a novou věřitelkou. Původní věřitelka uzavřela se žalovaným 27. 6. 2017 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději 27. 9. 2017. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka sestávající z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč. Původní věřitelka poskytla žalovanému úvěr prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy a nastavil si dostupné parametry, splatnost a výši úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak uvedeno výše. Žalovaný návrh smlouvy akceptoval a původní věřitelka žalovanému dne 27. 6. 2017 úvěr vyplatila. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původní věřitelky na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo] (rodné číslo žalovaného). Žalovaný poskytnutý úvěr nevrátil, a to ani přes zaslání upomínky ze dne 2. 2. 2021. Úvěruschopnost žalovaného původní věřitelka posuzovala lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, BRKI. Na základě toho nedošlo k pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. 2. Ve věci byl dne 26. 5. 2021 pod č. j. EPR 99750/2021-7 vydán elektronický platební rozkaz, který byl zrušen usnesením ze dne 15. 7. 2021, neboť se jej nepodařilo řádně doručit žalovanému do vlastních rukou. 3. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil. K jednání se žádný z účastníků (zástupce žalobkyně) nedostavil, ač byli řádně předvoláni, o odročení žádný z nich nežádal. Zástupce žalobkyně svou neúčast omluvil. Soud věc projednal a rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Soud provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru, výpisem z účtu dokládajícím poskytnutí jistiny, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, všeobecnými obchodními podmínkami, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 včetně seznamu postoupených pohledávek, výzvou k úhradě před podáním žaloby a oznámením o postoupení pohledávky včetně podacího lístku a zjistil tento skutkový stav: Na účet žalovaného č. ú. [bankovní účet] byla dne 27. 6. 2017 připsána částka 10 000 Kč od společnosti [právnická osoba] ([variabilní symbol]), když dle tvrzení žalobkyně tato společnost měla s žalovaným uzavřít dne 27. 6. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který žalovaný zcela vyčerpal a který měl vrátit do 27. 9. 2017. Žalovaný obdrženou částku původní věřitelce nevrátil a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 byla pohledávka ve výši 6 592,07 Kč postoupena z původní věřitelky na žalobkyni. Dne 2. 2. 2021 zaslala původní věřitelka žalovanému doporučeně oznámení o postoupení pohledávky ve výši 6 592,07 Kč a zástupce žalobkyně výzvu k úhradě před podáním žaloby, ve které žalovaného vyzval, aby dlužnou částku 6 592,07 Kč, která představuje neuhrazenou jistinu, uhradil do 3 dnů na bankovní účet ve výzvě uvedený, a to spolu s náklady právního zastoupení ve výzvě vyčíslenými, s tím, že pokud dluh neuhradí, obrátí se žalobkyně na soud. 5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., v platném znění, občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Soud posoudil zjištěný skutkový stav dle výše citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení částky, kterou od své právní předchůdkyně nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávky, to je 6 592,07 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši, jak je žalobkyně požadovala a jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Částka [částka] s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku II. tohoto rozsudku, není žádána po právu, neboť žalobkyně neprokázala, že by v této části pohledávku od původní věřitelky nabyla. Sama žalobkyně v předžalobní výzvě požaduje po žalovaném„ neuhrazenou jistinu 6 592,07 Kč“, když tuto částku na ni postoupila původní věřitelka smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil. Není však jasné, z jakého důvodu nyní žalobkyně po žalovaném požaduje částku 10 000 Kč. Na výzvu soudu, aby uvedla, na základě čeho požaduje po žalovaném 10 000 Kč, když z předložené výzvy k úhradě, jakož i z přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 (seznam pohledávek) vyplývá, že postoupený dluh v případě žalovaného ([číslo]) činí 6 592,07 Kč (zástupci žalobkyně doručeno do datové schránky 23. 9. 2021), nikterak nereagovala. Tím, že se nedostavila k jednání, se zbavila možnosti poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Soud podotýká, že shledal smlouvu o úvěru neplatnou. Původní věřitelka totiž řádným způsobem nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného dlužníka poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný obdržel od původní věřitelky částku 10 000 Kč, původní věřitelka na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 převedla pohledávku ve výši dlužné jistiny 6 592,07 Kč, což na straně žalovaného představuje bezdůvodné obohacení. Soud vyhodnotil smlouvu o úvěru jako neplatnou, a to ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku. Soud posoudil nárok žalobkyně dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Tzn. žalobkyně se důvodně domáhá vrácení částky 6 592,07 Kč, a proto soud v této části žalobě vyhověl, a to včetně úroku z prodlení v požadované výši z této částky od 15. 2. 2021 do zaplacení (výrok I. rozsudku), a to podle obecných ustanovení občanského zákoníku, zejména § 1970 občanského zákoníku, dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil