26 C 242/2021-52 — Okresní soud v Opavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu na nesplacených zápůjčkách, které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně spol. [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], žalovanému na základě mezi nimi dne 9. 7. 2017 a dne 12. 10. 2017 uzavřených Smluv o zápůjčce [číslo] [číslo] ve kterých se věřitelka zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky v první smlouvě zaplatit spolu s poplatkem ve výši 5 910 Kč a vrátit věřitelce v pravidelných 43 hotovostních splátkách po 370 Kč a ve druhé smlouvě s poplatkem ve výši 4 440 Kč a vrátit věřitelce v pravidelných 58 týdenních hotovostních splátkách po 180 Kč, přičemž poslední splátka u půjčky 10 000 Kč byla splatná 6. 5. 2018 a u půjčky 6 000 Kč byla splatná dne 22. 11. 2018. Žalovaný porušil podmínky smlouvy, neboť zápůjčky řádně a včas nesplatil a na jejich nedoplatku dluží žalovanou částku. Žalobkyně nabyla pohledávky z těchto půjček za žalovaným na základě postupní smlouvy ze dne 15. 1. 2021. Změna v osobě věřitele byla žalovanému písemně oznámena v písemnosti původního věřitele ze dne 12. 2. 2021. V této listině byl zároveň vyzván, aby dluh nové věřitelce zaplatil ve lhůtě 10 dnů od jejího doručení. Protože žalovaný nereagoval na výzvu původní věřitelky a ani na předžalobní výzvu žalobkyně k zaplacení této peněžité pohledávky, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalobou. 2. Elektronický platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 o. s. ř. zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil a ke své procesní obraně neuvedl ničeho. 3. K nařízenému soudnímu jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil a žalobkyně svoji neúčast omluvila. Soud provedl dokazování listinami označenými k důkazu žalobkyní a zjistil z nich, že žalobkyně prokázala smlouvou o zápůjčce ze dne 9. 7. 2017 a ze dne 12. 10. 2017 svá tvrzení, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému na základě obou smluv celkem částku 16 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni i s poplatky v pravidelných hotovostních 43 týdenních splátkách po 370 Kč (u zápůjčky ve výši 10 000 Kč) a v pravidelných hotovostních 58 týdenních splátkách po 180 Kč (zápůjčka ve výši 6 000 Kč). Smlouvou o postoupení pohledávek a přílohou k ní ze dne 15. 1. 2021, z oznámení původní věřitelky o změně v osobě věřitele ze dne 12. 2. 2021 a v něm obsažené výzvy k zaplacení dluhu do 10 dnů od doručení této listiny, jakož i z podacího lístku ze dne 15. 2. 2021 prokázala svou věcně právní legitimaci ve sporu, pročež na základě této smlouvy nabyla předmětné pohledávky od původní věřitelky a prokázala též to, že byl žalovaný uvědomen o změně v osobě věřitele a že byl vyzván k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení této listiny. Ačkoliv právní předchůdkyně žalobkyně sepsala před poskytnutím finančních prostředků žalovanému v kartě zákazníka ze dne 9. 7. 2017 a 12. 10. 2017 jeho poměry, v řízení správnost údajů na těchto listinách nebyla žádným důkazem prokázána. Soud má tedy za to, že schopnost žalovaného zápůjčky splácet nebyla řádně zjištěna. Předžalobní výzvou ze dne 13. 5. 2021 a z podacího lístku ze dne 14. 5. 2021 žalobkyně prokázala též své tvrzení, že před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu. Z tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázáno, že žalovaný z uvedených poskytnutých finančních prostředků zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně toliko částku 9 910 Kč. 4. Na základě dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu totiž žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně před poskytnutím finančních prostředků žalovanému řádně posoudila s odbornou péčí jeho schopnost požadovanou zápůjčku splácet. Tato tvrzení však nebyla žádným důkazem prokázána a nebylo tak zjištěno, jaké byly faktické poměry žalovaného, zda mu tyto umožnily být účastníkem úvěrového právního vztahu s poskytovatelem nebankovních úvěrů. Soud ve věci nařídil jednání a měl v úmyslu procesně poučit žalobkyni v tomto směru tak, aby dotvrdila rozhodné skutečnosti a označila k nim důkazy pod sankcí neúspěchu ve sporu. Žalobkyně se však z jednání omluvila, k jednání se nedostavila a sama se tak zbavila možnosti využít dobrodiní soudu v naznačeném směru. 5. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ zákon“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá půjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje i tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr a bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), soud přihlédne i bez návrhu neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 6. S ohledem na popsanou právní úpravu soud dovodil, že žalobkyně neprokázala existenci tvrzených smluv o zápůjčkách uzavřených její právní předchůdkyní s žalovaným, neboť z důvodu nesplnění zákonného požadavku právní předchůdkyní žalobkyně zkoumat úvěruschopnost před poskytnutím každé zápůjčky žalovanému, byly-li takové smlouvy vskutku uzavřeny, jsou tyto absolutně neplatné (§ 588 o. z.). Z důvodu jejich neplatnosti nevznikly stranám žádná práva a žádné z nich vyplývající povinnosti. Žalobkyně na druhou stranu prokázala, že její právní předchůdkyně poukázala žalovanému ve dvou případech peněžní prostředky celkem ve výši 16 000 Kč, z nichž jí žalovaný zaplatil toliko částku 9 910 Kč. Prokázala také to, že nesplacenou pohledávku z tvrzených zápůjček nabyla od právní předchůdkyně postupní smlouvou ze dne 15. 1. 2021. Jestliže žalovaný obdržel tyto peníze na základě neplatných právních jednání, z nichž nevyplývaly pro strany smlouvy z toho důvodu žádná práva a povinnosti, lze dovodit, že se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil. Žalovaný je povinen toto bezdůvodné obohacení ochuzenému vrátit. K vrácení této částky byl žalovaný vyzván právní předchůdkyní žalobkyně ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení oznámení o změně v osobě věřitele na účet žalobkyně v písemnosti ze dne 12. 2. 2021. Má se za to, že tato písemnost byla žalovanému doručena třetí pracovní den ode dne jejího odeslání (§ 573 o. z.), a pokud na svůj dluh v této lhůtě nezaplatil ničeho, jedenáctým dnem se dostal do prodlení se zaplacením tohoto dluhu. Splatnost pohledávky nastala 1. 3. 2021. Žalovaný je proto povinen od následujícího dne po splatnosti zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jehož výše je regulována obecným předpisem. Z důvodu popsané neplatnosti tvrzené smlouvy o zápůjčce nevznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni finanční prostředky ve smlouvách sjednané době splatnosti a doba splatnosti přiznané pohledávky nastala až po výzvě právní předchůdkyně žalobkyně k jejich zaplacení. Soud proto ve smyslu § 2991 a násl. o. z., žalobě co do částky 6 090 Kč s příslušenstvím vyhověl a v rozsahu dalších nároků žalobu zamítl. Právo na zaplacení úroků z prodlení svědčí žalobkyni podle § 1968 a § 1970 o. z., a podle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svě