26 C 256/2021-50 — Okresní soud v Opavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu na nesplacených zápůjčkách, které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně spol. [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], žalované na základě mezi nimi dne 16. 11. 2015 a dne 12. 2. 2016 uzavřených Smluv o zápůjčkách [číslo] [číslo] ve kterých se věřitelka zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a 5 000 Kč, a žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 7 400 Kč a 2 955 Kč vrátit věřitelce v pravidelných 43 hotovostních splátkách po 188 Kč v první smlouvě a v pravidelných 58 týdenních splátkách po 305 Kč v druhé smlouvě. Poslední splátka u první zápůjčky byla splatná 12. 9. 2016, u druhé 24. 3. 2017. Žalovaná porušila podmínky smluv, neboť zápůjčky řádně a včas nesplatila a na nedoplatcích na obou zápůjčkách dluží celkem částku 20 309 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně nabyla tuto pohledávku za žalovanou na základě postupní smlouvy ze dne 6. 12. 2019, změna v osobě věřitele byla žalované písemně oznámena v písemnosti původního věřitele ze dne 6. 12. 2019, ve které byla zároveň vyzvána, aby dluh nové věřitelce zaplatila ve lhůtě 10 dnů od doručení této listiny. Protože žalovaná nereagovala na výzvu původní věřitelky a ani na předžalobní výzvu žalobkyně k zaplacení této peněžité pohledávky, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalobou. 2. Elektronický platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 o. s. ř. zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnila a ke své procesní obraně neuvedla ničeho. 3. K nařízenému soudnímu jednání se žalovaná bez omluvy nedostavila a žalobkyně svoji neúčast omluvila. Soud provedl dokazování listinami označenými k důkazu žalobkyní a zjistil z nich, že žalobkyně prokázala smlouvou o zápůjčce ze dne 16. 11. 2015 a ze dne 12. 2. 2016 svá tvrzení, že právní předchůdkyně poskytla žalované částku 5 000 Kč a částku 10 000 Kč, a že se ve smlouvách žalovaná zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky právní předchůdkyni i s poplatkem ve výši 2 955 Kč na základě první smlouvy v hotovostních 43 týdenních splátkách po 188 Kč a s poplatkem ve výši 7 400 Kč v hotovostních 58 týdenních splátkách po 305 Kč. První zápůjčka měla být splacena ke dni 12. 9. 2016, druhá 24. 3. 2017 Smlouvou o postoupení pohledávek a přílohou k ní ze dne 6. 12. 2019, z oznámení původní věřitelky o změně v osobě věřitele ze dne 6. 12. 2019 a v něm obsažené výzvy k zaplacení dluhu do 10 dnů od doručení této listiny, jakož i z podacího lístku ze dne 7. 1. 2020 prokázala svou věcně právní legitimaci ve sporu, pročež na základě této smlouvy nabyla předmětné pohledávky v celkové výši 20 309 Kč od původní věřitelky a prokázala též do, že byla žalovaná uvědomena o změně v osobě věřitele a že byla vyzvána k zaplacení tohoto dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení oznámení o změně v osobě věřitele. Ačkoliv právní předchůdkyně žalobkyně sepsala před každým poskytnutím finančních prostředků žalovanému v kartě zákazníka jeho poměry, v řízení nebyla správnost údajů na těchto listinách žádným důkazem prokázána. Soud má tedy za to, že schopnost žalovaného zápůjčky splácet nebyla řádně zjištěna. Předžalobní výzvou ze dne 3. 9. 2020 a podacího lístku ze dne 4. 9. 2020 žalobkyně prokázala též své tvrzení, že před podáním žaloby vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu. Z tvrzení žalobkyně obsažených v žalobě vzal soud za zjištěné, že žalovaná zaplatila na první zápůjčku celkem částku 3 160 Kč a na druhou zápůjčku celkem částku 2 305 Kč. 4. Na základě dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu totiž žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně před poskytnutím finančních prostředků žalované vždy řádně posoudila s odbornou péčí její schopnost požadovanou zápůjčku splácet. Tato tvrzení však nebyla žádným důkazem prokázána a nebylo tak zjištěno, jaké byly faktické poměry žalované, zda jí tyto umožnily být účastníkem úvěrového právního vztahu s poskytovatelem nebankovních úvěrů a zda její tehdejší příjmové poměry odpovídaly závazku z úvěrového vztahu. Soud ve věci nařídil jednání a měl v úmyslu procesně poučit žalobkyni v tomto směru tak, aby dotvrdila rozhodné skutečnosti a označila k nim důkazy pod sankcí neúspěchu ve sporu. Žalobkyně se však z jednání omluvila, k jednání se nedostavila a sama se tak zbavila možnosti využít dobrodiní soudu v naznačeném směru. 5. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ zákon“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá půjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje i tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr a bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), soud přihlédne i bez návrhu neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 6. S ohledem na popsanou právní úpravu soud dovodil, že žalobkyně neprokázala existenci tvrzených smluv o zápůjčkách uzavřených mezi její právní předchůdkyní a žalovanou, neboť z důvodu nesplnění zákonného požadavku právní předchůdkyní žalobkyně zkoumat úvěruschopnost před poskytnutím zápůjčky, byla-li taková smlouva vskutku uzavřena, jsou tyto absolutně neplatné (§ 588 o. z.). Z důvodu neplatnosti obou smluv nevznikly z nich stranám žádná práva a žádné povinnosti. Žalobkyně na druhou stranu prokázala, že její právní předchůdkyně poukázala žalované na základě mezi nimi uzavřených dvou neplatných právních jednání peněžní prostředky v celkové výši 15 000 Kč, z nichž žalovaná zaplatila právní předchůdkyni žalobkyně toliko částku 5 465 Kč. Prokázala i to, že nesplacenou pohledávku za žalovanou z titulu dvou neexistujících zápůjček nabyla od právní předchůdkyně postupní smlouvou ze dne 6. 12. 2019. Jestliže žalovaná obdržela tyto peníze na základě neplatného právního jednání, lze uzavřít, že se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila. Žalovaná je povinna bezdůvodné obohacení ochuzenému vrátit. K vrácení této částky byla žalovaná vyzvána právní předchůdkyní žalobkyně ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení oznámení o změně v osobě věřitele na účet žalobkyně v písemnosti ze dne 6. 12. 2019. Má se za to, že tato písemnost byla žalované doručena třetí pracovní den ode dne jejího odeslání (§ 573 o. z.), a pokud na svůj dluh v této lhůtě nezaplatila ničeho, jedenáctým dnem se dostala do prodlení se zaplacením tohoto dluhu. Splatnost pohledávky nastala [datum]. Žalovaná je proto povinna od následujícího dne po splatnosti zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jehož výše je stanovena obecným právním předpisem. Z důvodu popsané neplatnosti obou smluv o zápůjčkách nevznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni finanční prostředky ve sjednané době splatnosti a doba splatnosti přiznané pohledávky nastala až po výzvě právní předchůdkyně žalobkyně k jejich zaplacení. Soud proto ve smyslu § 2991 a násl. o. z., žalobě co do částky 9 535 Kč s příslušenstvím vyhověl a v rozsahu v ostatních nároků žalobu zamítl. O nároku na zaplacení úroků z prodlení soud rozhodl podle § 1968 a § 1970 o. z., a podle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upr