26 C 267/2021-48 — Okresní soud v Opavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu na nesplacených zápůjčkách, které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně spol. [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], žalovanému na základě mezi nimi dne 9. 6. 2019 uzavřené Smlouvy o zápůjčce [číslo] dne 26. 8. 2019 [číslo]. Věřitelka se v první smlouvě zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 9 000 Kč, a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 7 200 Kč vrátit v pravidelných 60 týdenních hotovostních splátkách po 270 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 2. 8. 2020. Ve druhé půjčce se zavázala věřitelka žalovanému poskytnout částku 8 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 6 400 Kč vrátit v pravidelných 60 týdenních hotovostních splátkách po 240 Kč. Žalovaný porušil podmínky smluv, neboť zápůjčky řádně a včas nesplatil a na jejich nedoplatku dluží žalovanou částku. Žalobkyně nabyla jednotlivé pohledávky za žalovaným na základě postupní smlouvy ze dne 15. 1. 2021, změna v osobě věřitele byla žalovanému písemně oznámena v písemnosti původního věřitele ze dne 19. 2. 2021, ve které byl zároveň vyzván, aby dluh nové věřitelce zaplatil ve lhůtě 10 dnů od doručení této listiny. Protože žalovaný nereagoval na výzvu původní věřitelky a ani na předžalobní výzvu žalobkyně k zaplacení této peněžité pohledávky, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalobou. 2. Elektronický platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 o. s. ř. zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil a ke své procesní obraně neuvedl ničeho. 3. K nařízenému soudnímu jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil a žalobkyně svoji neúčast omluvila. Soud provedl dokazování listinami označenými k důkazu žalobkyní a zjistil z nich, že žalobkyně prokázala smlouvou o zápůjčce ze dne 9. 6. 2019 svá tvrzení, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 9 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni i s poplatkem ve výši 7 200 Kč v pravidelných hotovostních 60 týdenních splátkách po 270 Kč a smlouvou o zápůjčce ze dne 26. 8. 2019 svá tvrzení, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 8 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni i s poplatkem ve výši 6 400 Kč v pravidelných hotovostních 60 týdenních splátkách po 240 Kč. Z tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázáno, že žalovaný na svůj dluh z obou smluv zaplatil pouze částku 7 510 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek a přílohou k ní ze dne 15. 1. 2021, z oznámení původní věřitelky o změně v osobě věřitele ze dne 19. 2. 2021 a v něm obsažené výzvy k zaplacení dluhu do 10 dnů od doručení této listiny, jakož i z podacího lístku ze dne 22. 2. 2021 prokázala svou věcně právní legitimaci ve sporu, pročež na základě této smlouvy nabyla předmětnou pohledávku ve výši 32 590 Kč od původní věřitelky a prokázala též to, že žalovaný byl uvědomen o změně v osobě věřitele a že byl vyzván k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení oznámení o změně v osobě věřitele. Ačkoliv právní předchůdkyně žalobkyně sepsala před poskytnutím finančních prostředků žalovanému v kartách zákazníka jeho poměry, v řízení správnost údajů na těchto listinách nebyla žádným důkazem prokázána. Soud má za to, že schopnost žalovaného zápůjčky splácet nebyla řádně zjištěna. Předžalobní výzvou ze dne 13. 5. 2021 a z podacího lístku ze dne 14. 5. 2021 žalobkyně prokázala též své tvrzení, že před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu. 4. Na základě dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu totiž žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně před poskytnutím finančních prostředků žalovanému řádně posoudila s odbornou péčí jeho schopnost požadovanou zápůjčku splácet. Tato tvrzení však nebyla žádným důkazem prokázána a nebylo tak zjištěno, jaké byly faktické poměry žalovaného, zda mu tyto umožnily být účastníkem úvěrového právního vztahu s poskytovatelem nebankovních úvěrů. Soud ve věci nařídil jednání a měl v úmyslu procesně poučit žalobkyni v tomto směru tak, aby dotvrdila rozhodné skutečnosti a označila k nim důkazy pod sankcí neúspěchu ve sporu. Žalobkyně se však z jednání omluvila, k jednání se nedostavila a sama se tak zbavila možnosti využít dobrodiní soudu v naznačeném směru. 5. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ zákon“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá půjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje i tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr a bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), soud přihlédne i bez návrhu neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 6. Soud s ohledem na popsanou právní úpravu dovodil, že žalobkyně neprokázala existenci tvrzených smluv o zápůjčkách uzavřených její právní předchůdkyní s žalovaným, neboť z důvodu nesplnění zákonného požadavku právní předchůdkyní žalobkyně zkoumat úvěruschopnost před poskytnutím úvěru žalovaného, byly-li takové smlouvy vskutku uzavřeny, jsou tyto absolutně neplatné (§ 588 o. z.). Z důvodu jejich neplatnosti nevznikly stranám žádná práva a žádné z nich vyplývající povinnosti. Žalobkyně na druhou stranu prokázala, že její právní předchůdkyně poukázala žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 17 000 Kč, na které žalovaný zaplatil toliko částku 7 510 Kč, jakož i to, že nesplacené části pohledávek nabyla od právní předchůdkyně postupní smlouvou ze dne 15. 1. 2021. Jestliže žalovaný obdržel tyto peníze na základě neplatného právního jednání, lze dovodit, že se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil. Žalovaný je povinen toto bezdůvodné obohacení ochuzenému vrátit. K vrácení této částky byl žalovaný vyzván právní předchůdkyní žalobkyně ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení oznámení o změně v osobě věřitele na účet žalobkyně v písemnosti ze dne 19. 2. 2021. Má se za to, že tato písemnost byla žalovanému doručena třetí pracovní den ode dne jejího odeslání (§ 573 o. z.), a pokud na svůj dluh v této lhůtě nezaplatil ničeho, jedenáctým dnem se dostal do prodlení se zaplacením tohoto dluhu. Splatnost pohledávky nastala 9. 3. 2021. Žalovaný je proto povinen od následujícího dne po splatnosti zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky. Z důvodu popsané neplatnosti tvrzené smlouvy o zápůjčce nevznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni finanční prostředky ve sjednané době splatnosti a doba splatnosti přiznané pohledávky nastala až po výzvě právní předchůdkyně žalobkyně k jejich zaplacení. Soud proto ve smyslu § 2991 a násl. o. z., žalobě co do částky 9 490 Kč s příslušenstvím vyhověl a v rozsahu v ostatních nároků žalobu zamítl. O nároku na zaplacení úroků z prodlení soud rozhodl podle § 1968 a § 1970 o. z., a podle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán ve výši platné v prvním pololetí roku 2021, v němž