26 C 272/2021-49 — Okresní soud v Opavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu z nesplacené části úvěru, který poskytla žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně spol. [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], po prověření úvěruschopnosti žalovaného, na základě mezi nimi uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 23. 12. 2019 ve výši 3 000 Kč, kteréžto prostředky se žalovaný ve smlouvě zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 2 549,40 Kč v době splatnosti do 15. 1. 2020. Žalovaný však porušil podmínky smlouvy, neboť z úvěru neuhradil ničeho a právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikl nárok na zaplacení nezaplacené jistiny a poplatku, vše ve výši 5 549,40 Kč. Nesplacenou pohledávku za žalovaným nabyla žalobkyně od právní předchůdkyně na základě postupní smlouvy ze dne 18. 3. 2021. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena a žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné pohledávky. Protože žalovaný na výzvu nereagoval a nereagoval ani na výzvu žalobkyně před podáním žaloby, domáhá se žalobkyně uvedeného nároku u soudu podanou žalobu. 2. Platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 o. s. ř. zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil a ke své procesní obraně neuvedl ničeho. 3. K ústnímu jednání, ze kterého se žalobkyně omluvila, se žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud proto vycházel z listinných důkazů, které žalobkyně označila v návrhu k důkazu, a vzal za prokázáno, že na základě elektronické žádosti žalovaného poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 3 000 Kč, a to na základě mezi nimi uzavřené smlouvy ze dne 21. 12. 2019. Ve smlouvě její účastníci sjednali splatnost úvěru do 15. 1. 2020 a žalovaný se ve smlouvě zavázal mimo poskytnutou jistinu zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i poplatek za poskytnutí úvěru žalobkyni ve výši 2 549,40 Kč. Uvedené bylo zjištěno jednak ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne 21. 12. 2019 a jednak z výpisu účtu žalobkyně, ze kterého byla dne 27. 12. 2019 odepsaná platba 3 000 Kč ve prospěch účtu žalovaného. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] sepsaného právní předchůdkyní žalobkyně, z podacího lístku z téhož dne a z výzvy žalobkyně před podáním žaloby bylo prokázáno, že nesplacená část úvěru poskytnutého žalovanému na základě smlouvy z 21. 12. 2019 vzal soud za prokázáno, že žalobkyně nabyla nesplacenou pohledávku z tohoto úvěru za žalovaným, že byla žalovanému oznámena změna v osobě věřitele a že byl žalovaný současně vyzván k zaplacení dluhu do tří dnů na účet žalobkyně. Postoupení pohledávky je prokázáno též samotnou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní. 4. Ačkoliv žalobkyně v návrhu uvedla, že finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty poté, co právní předchůdkyně prověřila schopnost žalovaného úvěru splácet, již nic bližšího k tomu neuvedla a žádný důkaz k tomuto tvrzení neoznačila. Zda a jakým způsobem se právní předchůdkyně žalobkyně zhostila své zákonné povinnosti podle § 86 odst. 1., 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebním úvěru (dále jen „zákon“), z návrhu tedy zjištěno nebylo. Soud měl proto v úmyslu žalobkyni v uvedeném směru procesně poučit u ústního jednání, ovšem svoji omluvenou neúčastí se žalobkyně sama zbavila možnosti využít tohoto poučení a odvrátit tak případný procesní neúspěch ve sporu. Soud tak neměl možnost vůbec zjistit a posoudit, zda předchůdce žalobkyně svoji zákonnou povinnost splnila a zda bylo v možnostech žalovaného poskytnuté finanční prostředky vrátit. Z uvedeného důvodu dospěl soud k závěru, že tvrzená úvěrová smlouva je pro absenci splnění zákonné povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím finančních prostředků žalovanému posoudit jeho úvěruschopnost neplatná, přičemž se jedná, jak bylo dovozeno platnou judikaturou, o neplatnost absolutní podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, potažmo druhy jeho neplatnosti. Z rozsudku Evropského soudního dvora ze dne [datum], sp. zn. C 679/2018, tak výslovně vyplývá, že směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, zejména její články 8 a 23 musí být vykládána v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládá, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, to je povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, ve vnitrostátním právu. Pro úplnost je třeba doplnit, že je-li hlavní závazek neplatný, je neplatným také ujednání o smluvní pokutě za porušení povinnosti řádně a včas plnit splátky či dluh jako takový, jakožto závazek jeho plnění zajišťující (závazek akcesorický). Závazek k zaplacení smluvní pokuty a dalších sankcí nemůže vzniknout, aniž by platně vznikl a v rozhodné době existoval (potažmo byl porušen) závazek hlavní, smluvní pokutou zajištěny. Žaloba proto není důvodná v části požadovaného poplatku ve výši 2 549,40 Kč, a proto soud v tomto rozsahu žalobu, stejně tak jako nárok na úroky z prodlení z žalované částky mimo zákonný úrok z částky 3 000 Kč ode dne prodlení s jejím zaplacením, zamítl. 5. V daném případě byl proto nárok žalobkyně posouzen podle § 2991 o. z., jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy má žalobkyně právo na zaplacení částky odpovídající skutečně vyčerpané a nevrácené částky 3 000 Kč. V tomto rozsahu soud proto žalobě vyhověl a v rozsahu ostatních uplatněných nároků pak nezbylo, než žalobu zamítnout. 6. Z listinných důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného v dopise ze dne 3. 4. 2021 k zaplacení dlužné částky a stanovila mu lhůtu splatnosti do tří dnů. Uvedená výzva byla žalovanému doručena třetím dnem od odeslání (viz § 573 o. z.), tzn. dne 6. 4. 2021. Pokud žalovaný ve lhůtě následujících tří dnů ve smyslu výzvy žalobkyně svůj dluh nezaplatil (nevydal bezdůvodné obohacení), čtvrtým dnem se dostal do prodlení se zaplacením dluhu. Soud proto přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení z dlužné částky 3 000 Kč v zákonné výši za dobu od 10. 4. 2021 do zaplacení, a to podle § 1968 a § 1970 o. z., a podle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, účinného ke dni prodlení žalovaného se zaplacením peněžitého dluhu. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 120,91 Kč, přičemž tato částka představuje 8,12 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 54,06 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 45,94 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 549,40 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí věcí, sepis žaloby, odeslání výzvy k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, když advokát osvědčil, že je plátcem takové daně. 8. Aplikace § 14b a. t. je odůvodněna množstvím obdobných tzv.„ formulářových“ žalob téže žalobkyně vůči jiným žalovaným podaných u zdejšího soudu (např. sp. zn.: [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a další). Žalobkyně je právnickou osobou podnikající v oboru úplatného nabývání kmenů či souborů pohledávek od různých věřitelů, které pak hromadně uplatňuje u soudů napříč územím České republiky vůči různým dlužníkům. Žaloby (návrhy na vydání EPR) se pak liší pouze v označení původního věřitele, označení dlužníka, ve výši poskytnutého úvěru a dlužné částky, jakož i doby splatnosti. 9. Lhůta k plnění vyplývá z ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem, o. s.