126 C 22/2022-70 — Okresní soud v Opavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu škody, kterou zapříčinil žalovaný jako zaměstnanec žalobkyni jako zaměstnavateli. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný pracoval u žalobkyně na základě pracovní smlouvy ze dne 26. 1. 2021, která byla aktualizována dodatkem [číslo] ze dne 13. 5. 2021. Žalovaný rozvázal s žalobkyní pracovní poměr výpovědí ze dne 25. 4. 2022, která jí byla téhož dne doručena. Dvouměsíční výpovědní doba výpovědi dané zaměstnancem podle § 50 odst. 3 zákoníku práce, měla uplynout dnem 30. 6. 2022. Ačkoliv měl žalovaný pracovat podle pracovní smlouvy až do skončení výpovědní doby, po odpracování čtyř směn v květnu 2022, přestal do práce docházet. Dne 6. 5. 2022 sdělil žalobkyni, že již do práce nepřijde, neboť odjíždí do [země]. Žalobkyně musela obstarat náhradu za žalovaného na zakázky, které v té době smluvně pro jiné subjekty prováděla, neboť žalovaný na výzvu žalobkyně ze dne 11. 5. 2022, aby okamžitě nastoupil do práce, nereagoval. Žalobkyně proto zajistila na zhotovení prací, které by jinak provedl žalovaný, OSVČ [jméno] [příjmení]. Ten v měsíci květnu a červnu 2022 provedl pro žalobkyni sjednané práce a ty jí vyfakturoval celkem v částce 109 200 Kč. Tuto částku žalobkyně následně zaplatila. Žalobkyně vůči žalovanému na náhradě škody nárokuje celkem 50 280 Kč a tato částka představuje výši škody, kterou musela vynaložit na provedení prací OSVČ [jméno] [příjmení] nad rámec mzdy žalovaného, kterou by mu musela stejně vyplatit, pokud by žalovaný práci pro žalobkyni podle pracovní smlouvy vykonal sám. 2. Žalovaný neuznal u soudu uplatněný nárok žalobkyně a uvedl, že byl zdravotně omezen a nemohl proto pracovat ve výškách, tudíž nebyl schopen požadované práce v rámci pracovní smlouvy vykonat. Za škodu neodpovídá, protože namísto sebe zajistil dva potencionální zaměstnance, kteří mohli za něj nastoupit do pracovního poměru k žalobkyni a práce u ní vykonat a zpochybnil i výši požadované škody, neboť žalobkyně nesprávně spočetla jeho mzdu, ze které měl škodu zaplatit. V neposlední řadě zpochybnil práce vykonané OSVČ [příjmení], jakož i to, že tuto práci musel vykonat [jméno] [příjmení] a nikoli jiný zaměstnanec žalobkyně, a že vůbec mělo být zapotřebí práce [jméno] [příjmení] pro žalobkyni po dobu 39 pracovních dnů. Je také otázkou, zda byla [jméno] [příjmení] vyúčtovaná částka žalobkyní vůbec zaplacena. 3. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila, že v době, kdy přestal žalovaný docházet do zaměstnání, pracovala na několika různých zakázkách v rámci nasmlouvané dodavatelské práce, že její zaměstnanci byli proto vytíženi na maximum a nebyla proto schopna zajistit práci za žalovaného jiným zaměstnancem. 4. Z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobkyní existoval pracovněprávní vztah založený smlouvou ze dne 26. 1. 2021, v níž byl sjednán druh práce žalovaného elektromontér silnoproudu. Den nástupu do práce byl sjednán na 1. 2. 2021, místo výkonu práce Moravskoslezský kraj a ve smyslu dodatku [číslo] této pracovní smlouvy z 13. 5. 2021 byl pracovní poměr změněn na dobu neurčitou. Pracovní poměr byl skončen výpovědí ze strany žalovaného 25. 4. 2022, která byla téhož dne doručena zaměstnavateli a v níž je uvedeno, že jeho pracovní poměr skončí uplynutím zákonné dvouměsíční výpovědí doby dne 30. 6. 2022. 5. Sporným mezi účastníky řízení bylo, zda žalobkyni vznikla tvrzená škoda, zda ji způsobil svým zaviněným jednáním žalovaný a zda mezi jeho jednáním a škodou existuje příčinná souvislost. 6. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl při vzniku pracovního poměru shledán pracovně posudkovým lékařem způsobilým k práci podle pracovní smlouvy, což vyplynulo z lékařské zprávy a pracovně lékařského vstupního posudku zpracovaného poskytovatelem pracovně lékařských služeb spol. [právnická osoba], [obec]. Ze sdělení žalovaného s datem 9. 5. 2022 soud zjistil, že od tohoto data žalovaný přestal docházet do zaměstnání a tato skutečnost vyplynula i z výpovědí svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Byť byl žalovaný, jak se podává z listiny z 11. 5. 2022, upozorněn na porušování pracovních povinností z důvodu neomluvené absence a byl vyzván, aby se neprodleně k výkonu práce do zaměstnání dostavil, minula se tato výzva účinkem, pročež žalovaný sdělil žalobkyni, že ode dne 9. 5. 2022 je vystěhován do [země]. Žalobkyni se podařilo prokázat smlouvami o dílo a jejich dílčími částmi, že v době ohraničené žalobou prováděla zároveň několik zakázek pro objednatele, v rámci nichž byli její zaměstnanci se stejným oprávněním prací v elektrotechnice zcela vytížení. To vyplývá z jejich docházkových lístků. Toto tvrzení bylo prokázáno i sdělením mistrů těchto zaměstnanců [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Žalobkyně prokázala, že z důvodu neomluvené absence žalovaného v zaměstnání (žádný omluvitelný důvod a překážky na straně zaměstnance, které by bránily žalovanému v měsících květnu a červnu 2022 vykonávat práci podle pracovní smlouvy, nebyly zjištěny), musela obstarat na místo žalovaného pro výkon práce OSVČ [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] za tyto práce, které provedl v době neomluvené absence žalovaného, vyúčtoval žalobkyni celkem částku 109 200 Kč. Tato skutečnost je patrná z faktur č. [číslo] a [číslo] [anonymizováno] a z výdajových pokladních dokladů datovaných 30. 6. 2022 a 5. 8. 2022. Z těchto vyplývá, že vyúčtovaná částka byla uhrazena v hotovosti. 7. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovanému bránila překážka na jeho straně spočívající v jeho zdravotním omezení ve výkonu dosavadní práce ve smyslu pracovní smlouvy v době plynoucí výpovědní doby. Ačkoliv žalovaný poukazoval na své obecné poranění a lékařské zprávy o jeho ošetření a rehabilitaci z toho důvodu, nejedná se o relevantní pracovně lékařský posudek vystavený poskytovatelem pracovně lékařských služeb, na jehož základě by musel být zaměstnavatelem ze zdravotních důvodů převeden na jinou práci, popř. s ním být i rozvázán pracovní poměr. Jeho tvrzení v tomto směru soud považuje za účelové, neboť po skončení tříměsíční pracovní neschopnosti v únoru 2022 žalovaný vykonával práci dle pracovní smlouvy, a to až do 6. 5. 2022, aniž by zaměstnavatele o případné zdravotní indispozici bránící mu v dosavadní práci informoval. V řízení vyšlo najevo, že přímí vedoucí zaměstnanci žalovaného byli [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kterým však nic takového nesdělil a nebylo zjištěno, že by uvedenou skutečnost notifikoval zaměstnavateli i jinak. 8. Pokud žalovaný namítal, že po dobu jeho dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně nepotřebovala nahradit jeho práci jiným subjektem a přistoupila k takovému řešení až účelově v době jeho neomluvené absence, považuje soud i tuto argumentaci za nepatřičnou. Od svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že v měsících květnu a červnu 2022 žalobkyně pracovala na několikerých zakázkách, které bylo nutno včas a pod pohrůžkou sankcí skončit a bylo proto jednoznačně v odpovědnosti žalobkyně, aby promptně na nenadálou skutečnost reagovala. Zda na straně žalobkyně nastala stejná situace již během pracovní neschopnosti žalovaného (prosinec 2021 - únor 2022), tvrzeno ani zjištěno nebylo a dle běžného povědomí lze uzavřít, že stavební či elektrotechnické práce na stavbách se obecně zakončují mimo zimní období, kdy byl žalovaný v dočasné pracovní neschopnosti. 9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu tak, jak jej žalobkyně popsala v návrhu. Bylo v řízení zjištěno, že žalovaný v průběhu trvání pracovního poměru svým zaviněným jednáním porušil pracovní povinnost, která byla příčinou vzniku škody v majetkové sféře žalobkyně. Uvedeného jednání se, dle názoru soudu, žalovaný dopustil formou vědomé nedbalosti, neboť mohl vědět, že porušením svých pracovních povinností (neomluvenou absencí) může způsobit žalobkyni škodu, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že škodu nezpůsobí. Žalovaný odpovídá žalobkyni za škodu. 10. Z hmotněprávního hlediska soud posoudil spor podle § 250 odst. 1., 3 zákona č. 262/2006 Sb., v platném znění (dále jen „zákoník práce“). 11. Žalobkyně prokázala, že OSVČ [příjmení] za provedené práce namísto prací, které by jinak podle pracovní smlouvy musel v době trvání pracovního poměru odvést žalovaný, zaplatila celkem částku 109 200 Kč. Ve smyslu § 257 odst. 2 zákoníku práce, odpovídá žalovaný za škodu způsobenou žalobkyni do výše čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinností, kterými způsobil škodu. Žalovaný začal porušovat svoji povinnost pracovat podle pracovní smlouvy podle pokynu zaměstnavatele osobně, v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat přitom povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru (§ 38 odst. 1b/ zákoníku práce) dnem 6. 5. 2022 a pokračoval ve svém protiprávním jednání každý pracovní den až do 30. 6. 2022, kdy mu uplynula výpovědní doba (§ 51 zákoníku práce) a kd