26 C 187/2023-38 — Okresní soud v Opavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu z nesplacené části úvěru, který poskytla žalované právní předchůdkyně žalobkyně spol. [právnická osoba], [IČO], na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] doplněné smlouvou téhož čísla z [datum] ve výši 50 000 Kč, kteréžto prostředky se žalovaná ve smlouvě zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 54 990,76 Kč v době splatnosti. Před poskytnutím finančních prostředků provedla žalobkyně verifikaci osobních údajů žalované tak, že žalovaná převedla ze svého bankovního účtu na účet poskytovatele úvěru částku ve výši 0,1 Kč Doplňující smlouvou byla upravena výše poskytnuté jistiny na částku 48 867,70 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit formou 34 pravidelných měsíčních splátek po 2 916,41 Kč, a tedy měla na úvěr spolu s dohodnutým kapitalizovaným úrokem ve výši 50 290,24 Kč zaplatit celkem 99 157,94 Kč nejpozději k poslednímu dni splatnosti, který byl stanoven na [datum]. Žalovaná porušila svůj závazek z uvedené smlouvy a úvěrující proto ke dni [datum] poskytnutý úvěr zesplatnila. Žalovaná je tedy povinna dále zaplatit mimo jistinu a kapitalizovaný úrok též smluvní pokutu ve výši 987 Kč, náklady na upomínání ve výši 150 Kč, náklady mimosoudního vymáhání ve výši 650 Kč, smluvní pokutu 781,87 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 321,32 Kč z dlužné jistiny 48 867 Kč za dobu od [datum] do [datum]. Žalobkyně nabyla nesplacený dluh z předmětného úvěru za žalovanou od právní předchůdkyně na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a společného prohlášení smluvních stran jako přílohy k této smlouvě. Výše postoupené pohledávky činila částku 61 252 Kč a žalovaná byla o změně na straně věřitele písemně uvědomena. Protože žalovaná nereagovala ani na předžalobní výzvu, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalobou. 2. Elektronický platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnila a ke své procesní obraně neuvedla ničeho. 3. K ústnímu jednání, ze kterého se žalobkyně omluvila, se žalovaná bez omluvy nedostavila. Soud proto vycházel z listinných důkazů, které žalobkyně označila v návrhu k důkazu, a vzal za prokázáno, že na základě elektronické žádosti žalované poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, resp. 48 867 Kč, a to na základě mezi nimi uzavřené smlouvy o úvěru ze dne [datum] a [datum] (dále jen„ smlouva“). Ve smlouvě její účastníci sjednali splatnost úvěru do [datum]. Poskytnutí finančních prostředků žalované předcházela její verifikační platba z bankovního účtu žalované ve výši 0,1 Kč na účet žalobkyně. Uvedené bylo zjištěno jednak ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] a [datum] a jednak z výpisu účtu žalobkyně, ze kterého byla dne [datum] odepsána platba 50 000 Kč. Z první upomínky datované [datum] bylo zjištěno, že k tomuto dni žalovaná dluží na splátkách částku 5 901,73 Kč. Z předpisu splátek obsažených ve smlouvě byla žalovaná povinna počínaje prvním dnem splatnosti stanoveným na [datum] na úvěr splácet úvěrující částku 2 916,41 Kč, a to až do [datum], resp. [datum], jak bylo sjednáno ve smlouvě a jejím dodatku. Ze smlouvy se také podává, že se účastníci dohodli na tom, že pokud dlužník nezaplatí jakoukoliv část závazku podle smlouvy řádně a včas, je povinen zaplatit věřiteli navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná v den následující po dni takového prodlení a dále, že dlužník má očekávat i další náklady spočívající v nákladech za vymáhání a placení upomínek ve výši 50 Kč za každou (nejvýše tří zpoplatněných upomínek). V oznámení právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum] a podacího archu vzal soud za prokázané, že nesplacená pohledávka z výše uvedené smlouvy ve výši 61 252 Kč byla postoupena žalobkyni. Tato změna v osobě věřitele byla žalované písemně oznámena. Z výzvy žalobkyně ze dne [datum] zaslané žalované dne [datum] vzal soud za prokázané, že v této listině byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu před podáním žaloby. 4. Z ostatních označených listin soud nečinil žádná jednotlivá dílčí zjištění, neboť to pro závěr o skutkovém stavu bylo nadbytečné. 5. Žalobkyně v návrhu neuvedla, zda a jakým způsobem se právní předchůdkyně žalobkyně zhostila své zákonné povinnosti podle § 86 odst. 1., 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebním úvěru (dále jen „zákon“), a zda tedy před tím, než poskytla žalované finanční prostředky, prověřila její možnosti tyto prostředky i s poplatkem vrátit. Soud proto žalobkyni před ústním jednáním písemně vyzval, nechť v tomto rozsahu návrh doplní a označí k tomu důkazy. Žalobkyně v reakci na výzvu soudu uvedla, že žádné důkazy o posouzení schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácen od poskytovatelky úvěru k dispozici nemá a z toho důvodu omezila žalobu na zaplacení částky 61 697,87 Kč s příslušenstvím (jistina 48 867 Kč, poplatek za úvěr – úrok + náklady na upomínku 11 398 Kč, smluvní pokuta 781,87 Kč, paušální náhrada 651 Kč) o částku 12 179,87 Kč. Předmětem řízení tak zůstala částka 48 867 Kč s příslušenstvím, když v rozsahu zpětvzetí žaloby soud žalobu podle § 96 odst. 1., 2 a 4 o. s. ř. zastavil. 6. S ohledem na vyjádření žalobkyně má soud za to, že není na místě spor posoudit podle příslušných ustanovení o smlouvě o úvěru, a to pro absenci tvrzení a důkazů, jimiž by bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně splnila svoji zákonnou povinnost a před poskytnutím úvěru žalované posoudila její schopnost poskytnutý úvěr v pravidelných, nikoliv malých splátkách, splácet (§ 86 zákona). Za tohoto stavu soud posoudil tvrzenou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, potažmo druhy jeho neplatnosti. Z rozsudku Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/2018, tak výslovně vyplývá, že směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, zejména její články 8 a 23 musí být vykládána v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládá, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, to je povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, ve vnitrostátním právu. Pro úplnost je třeba doplnit, že je-li hlavní závazek neplatný, je neplatným také ujednání o smluvní pokutě za porušení povinnosti řádně a včas plnit splátky či dluh jako takový, jakožto závazek jeho plnění zajišťující (závazek akcesorický). Závazek k zaplacení smluvní pokuty a dalších sankcí nemůže vzniknout, aniž by platně vznikl a v rozhodné době existoval (potažmo byl porušen) závazek hlavní, smluvní pokutou zajištěny. Žaloba proto není důvodná ani v části požadované smluvní pokuty, respektive poplatků a úroků z prodlení z částky, která se nestala splatnou podle uvedené smlouvy. 7. V daném případě soud proto posoudil nárok žalobkyně podle § 2991 o. z., jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně má právo na vrácení toho, oč se na její úkor obohatila žalovaná, a naopak i žalované svědčí právo na vrácení toho, oč se na její úkor na základě neplatné smlouvy obohatila žalobkyně (či její právní předchůdkyně - dále také jen„ PP“). 8. Soud neměl možnost z důvodu absence žalobkyně u jednání nechat ji doplnit a upřesnit žalobní tvrzení, proto si musel vystačit s údaji, které zjistil z listin označených žalobkyní k důkazu, aby zjistil výši bezdůvodného obohacení na té či oné straně. Jak bylo výše uvedeno, právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu dne [datum], v níž se zavázala poskytnout jí finanční prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaná byla povinna úvěr splácet po dobu 36 měsíců měsíční splátkou ve výši 2 916,41 Kč. První splátka byla splatná dne [datum] a poslední splátka dne [datum]. Mezi účastníky byla následně dne [datum] uzavřena nová smlouva stejného čísla (dle tvrzení žalobkyně se jednalo o dodatek smlouvy), v níž se zavázala žalobkyně poskytnout žalované jistinu úvěru 48 867,70 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr zaplatit celkem 34 splátkami ve